Majitel soukromého muzea a odborník na letouny Vladek Vácha se pustil do rekonstrukce unikátu, který představuje vojenskou historii druhé strany největšího vojenského konfliktu.
Nadšenec dává do původní podoby cvičný kluzák německé Luftwaffe nazvaný Grunau Baby IIb. První lety ve vzduchu v něm za války absolvovali noví němečtí piloti před tím, než zasedli do kokpitů motorových stíhaček a bombardérů.
Cvičné kluzáky vyráběla pro německou Luftwaffe od zabrání Sudet v roce 1938 vrchlabská automobilka Petera. „Majitel firmy musel po válce do odsunu, za války vyráběl pro nacistické letectvo všechny školicí zařízení,“ říká Vladek Vácha, který představil část rekonstruovaného kluzáku stovkám návštěvníků srpnové Cihelny 2018 v Králíkách.
„Na kluzácích vedení německého letectví lustrovalo, kdo z budoucích letců na létání má. Tyto kluzáky se ale dodávaly Německu už před válkou, jejich konstrukce vznikla v roce 1934. A protože tam byla vojenská motorová letadla jako důsledek přísných podmínek po první světové válce omezena, dá se říci, že létáním na těchto kluzácích prošel před válkou každý zkušený válečný letec,“ říká Vácha.
Dodává, že na kluzácích od Petery se v roce 1944 přeškolovali piloti, kteří měli létat také s novými raketovými Messerschmity 163, které měly být jednou ze superzbraní, jež nacisté za války vyvíjeli. „Ty měly raketový motor, ale měly přistávat jako kluzáky,“ vysvětluje.
Letoun opraví, už ale nevzlétne
Nadšenci z Váchova soukromého vojenského muzea získali kluzák před několika měsíci. „Hned jsme se na něj vrhli, už jsme na něm oddělali na tři sta hodin práce, až se bývalí majitelé vraku tomu tempu diví. Koupili jsme ho v Hranicích, kde sloužil jako předloha pro výrobu letuschopné repliky. Ti ho získali v Německu, kde ho opatroval majitel, který už s létáním skončil,“ říká Vácha, který opravuje historickou vojenskou techniku na své chalupě v Mistrovicích.
Aby kluzák vypadal jako v roce 1944, je třeba na něm ještě dokončit trup. Zvažuje, zda nechat část jedné strany trupu včetně části kabiny pilota v podobě řezu.
„Tato úprava bodovala v létě u tří tisíc lidí na leteckém dnu v Žamberku. Ale nejdříve děláme repliky řízení a kování, na které jsme získali původní výkresy. Na stroji je ještě spousta práce, například výroba přistávací lyže, na obnově křídel jsme ještě vůbec nepracovali. Jen jejich potažení dost stojí. A půlka pravého křídla se rozpadá, protože do něj natekla voda,“ říká Vácha.
Letoun už se ale do oblak nepodívá, a to kvůli vlhkosti.
Materiály už neprošly zkouškami a letoun nesmí do vzduchu. To by musela vzniknout úplně nová replika.
Křídla kluzáku Luftwaffe dostanou původní potahová plátna, ale lepit je budou nadšenci novými lepidly. Části dřevěného letounu totiž spojuje původní kostní klih z rozvařených kostí a chrupavek a ten napadají brouci a časem degraduje.
Kluzák se dostal k Vladku Váchovi s původní přístrojovou deskou i s „křestním listem“. Firma Petera ho vyrobila v roce 1944.
„Právě do stavu z toho roku ho chceme dát. Zvažovali jsme, zda mu dáme české barvy, v jakých létal tento typ u nás po válce, ale chceme být co nejvíce věrní. A tento konkrétní stroj u nás nebyl, přestože po válce věnoval maršál Koněv jako dar Československu pro obnovení letectví na tři stovky těchto typů ukořistěných kluzáků. V roce 1953 je však stát nechal zlikvidovat stejně jako veškerou kořist po německé armádě,“ popisuje Vácha.
Když nadšenci pátrali po dalších těchto letounech firmy Petera Flugzeubaug, zjistili, že jeden stroj je v mnichovském muzeu a jeden vlastní od roku 1946 v původních béžových barvách i národní letecké a kosmické muzeum v americkém Washingtonu. To letoun získalo od americké armády, která ho do Států dopravila jako kořist a také ho testovala.
„S americkým muzeem také rekonstrukci konzultujeme,“ říká Vácha.
V tomto roce bude možno ještě trup unikátního letadla zhlédnout na modelářské akci Žamberecký divočák 2018, který se uskuteční 1. prosince v Žamberku.
