Byla druhá půlka května 1945. Z dnešního pohledu by se mohlo zdát, že je po válce a začíná období míru. Ovšem například Lanškroun teprve čekala největší eskalace násilí.
Partyzáni a vojáci shromáždili na lanškrounském náměstí všechny muže německé národnosti z města a okolí. Nutili je chodit v průvodu s portrétem Hitlera, stát dlouho se zdviženýma rukama.
Přitom je surově bili, týrali a některé vhazovali do požární nádrže. Členové lidového tribunálu, v němž zasedli i Josef Hýbl-Brodecký a tehdejší předseda MNV Josef Hrabáček, nechali Němce trestat brutálním bitím a smrtí.
„Zahynulo 24 osob. Čtrnáct z nich vojáci a partyzáni zastřelili, některé oběsili na sloupech veřejného osvětlení před radnicí, dalších sedm zabili na dalších místech a u tří mrtvých nebylo možno cizí zavinění vyloučit.
Druhého dne byli popraveni další tři muži,“ popsal tehdejší události ve městě ležícím nedaleko Ústí nad Orlicí litomyšlský historik Milan Skřivánek.
V nynějším Pardubickém kraji se takzvaný divoký odsun Němců spojený s vraždami a trýzněním týkal především oblasti bývalých Sudet. Tedy vedle Lanškrouna i měst Svitavy, Moravská Třebová či Městečko Trnávka.
„Poté, co ministerstvo obrany vydalo 12. června výnos o vystěhování německého obyvatelstva organizovaně, v menších skupinách, bylo začátkem července 1945 vysídleno z regionu kolem 1 500 Němců,“ uvádí Tomáš Staněk z Ústavu pro soudobé dějiny AV ČR.
Partyzáni „čistili“ i okolí Králík
Jenže odsunu předcházelo právě často děsivé vyřizování účtů s německým obyvatelstvem. Hrůzných rozměrů dosáhla podle historika Františka Grögra - Chocholatého akce příslušníků brigády Brodecký pod velením poručíka Josefa Hýbla-Brodeckého v Lanškrouně, Králíkách a okolí známá jako „lidový soud“.
Účastnili se jich příslušníci vojenské posádky a vojenské roty z Těchonína, která dorazila do Lanškrouna 17. Května. Součástí jednotky byla i takzvaná tankočeta, ve skutečnosti popravčí četa.
Partyzáni pod vedením Josefa Hýbla-Brodeckého provedli také vyčišťovací akci v Králíkách spojenou s násilnými činy. Králický kronikář zapsal: „Tito muži vtrhli do německých bytů a odvlekli 365 Němců před lidový soud. Z tohoto množství bylo 26 mužů - bývalých členů německé armády předáno ruskému velitelství v Lanškrouně.“
Lidový soud odsoudil tři Němce k trestu smrti zastřelením a dva nechal ubít. Téhož dne vstoupila do nedalekého Mladkova četa Alfa 1 z divize Václavík pod vedením četaře Alfonse Koblížka.
Brzy ráno byli i místní Němci soustředěni na náměstí. Před hostincem umístili soudní stůl, u něhož zasedal lidový soud. Bilance jednodenního zasedání je děsivá. Nejrůznější tělesné tresty a deset vykonaných rozsudků smrti. Čtyři muže partyzáni utloukli a nakonec je nahé oběsili na lipách před kostelem. Dalších šest mužů bylo zastřeleno.
Podle kroniky brigády Václavík z Těchonína zasedaly další lidové soudy. Dle svědectví bylo v Moravském Karlově pohřbeno ve společném hrobě na vrcholku Pod Buky 86 těl umučených vězňů.
V Horní Lipce bylo před nastoupeným českým a německým obyvatelstvem brutálně zastřeleno sedm obyvatel, tito si museli před smrti vyhrabat sami hroby. „Také v Žamberku bylo popraveno 15 až 20 lidí, v Letohradě zemřelo 5 mužů,“ píše František Grögr - Chocholatý.
Ozbrojenci ovládli Třebovou
Následovaly domovní prohlídky, drancování, a násilnosti a to vše umocňovalo atmosféru strachu. Samozvaní soudci s uvězněnými muži krutě zacházeli a někteří z nich skončili na pracích v SSSR. Hovoří se také o sedmi obětech partyzánských akcí v obcích Čenkovice, Orličky, Třebovice a Žichlínek.
V oblasti Moravské Třebové a Svitav byla situace v květnu a červnu 1945 značně nepřehledná. Také zde se před vyhlášením odsunu zabíjelo bez soudů.
V Moravské Třebové a okolí působily partyzánské oddíly Hrom, Čagan a Jermak a zpočátku také vojáci 1. čs. armádního sboru a později také příslušníci „revolučních“ útvarů podřízených velení 30. pěšího pluku.
Posádka, zejména skupina ozbrojenců v počtu 70 mužů, se stala neomezenými pány města. V Moravské Třebové přišlo v květnu 1945 o život přišlo nejméně 20 Němců. Zvláště tvrdě s Němci zacházeli opět vojáci z jednotek 30. pěšího pluku.
K další tragické události došlo ve dnech 9. až 11. května v Městečku Trnávka a blízkých obcích Borová a Lázy, kterou popisuje v publikaci Tragické májové dny 1945 v Městečku Trnávce Strik Gretl. O život tu přišlo 22 Němců.
Dva příslušníci revolučních gard zastřelili 9. května na dvoře statku selku. O den později pak při střelbě na jednoho z internovaných Němců, který se snažil utéci ze Schupplerova hostince, jeden z výstřelů zasáhl auto s projíždějícími rudoarmějci. Ti vběhli do hostince, vyvedli zajaté Němce a 14 z nich zastřelili na dvoře.
Ve Svitavách operovala NKVD
V noci na 11. května uhořeli ve stodole manželé Hegerovi se synem po požáru, který založili rudoarmějci a ten samý den byl zastřelen lesník v márnici hřbitova a kominík na cestě do Lázu. Na událostech se aktivně podíleli místní rudí gardisté.
Ve Svitavách vyslýchali německé obyvatele příslušníci NKVD (Lidový komisariát vnitřních záležitostí SSSR), probíhaly razie za účasti československé armády a mužů ze strážního oddílu poručíka Čápa z Litomyšle.
Podle některých pramenů zahynulo do konce května 153 osob, z toho bylo 90 sebevražd, 2 vraždy, 16 úmrtí následkem střelby a 35 zemřelých za „záhadných“ okolností.
Velmi zvláštní poměry panovaly v místních táborových zařízeních, jejichž správcem byl Emil Milford, do čela Úřadu pro Němce se dostal v minulosti sedmnáctkrát soudně trestaný Karel Haas.
V červnu se důstojnici 30. pěšího pluku pokusili vynutit odsun Němců z města, ale akci se nepodařilo provést.
Přesto bylo do konce srpna odsunuto ze Svitavska kolem 10 500 osob. Armádní zdroje uvádějí, že z prostoru Litomyšlska, Poličska a Lanškrounska bylo v rámci „živelného odsunu“ evakuováno téměř 5 600 německých mužů, žen a dětí.
