Novým ředitelem Východočeského muzea v Pardubicích je od začátku července Tomáš Libánek. Již dříve se aktivně podílel na rozvoji pardubického zámku a muzea jako vedoucí oddělení kultury a památkové péče Pardubického kraje, kde působil čtyři roky.
„Pocházím z Hradce Králové, ovšem Pardubice jsem si zamiloval. Je to město různých dimenzí. Ty jsou odděleny pomyslnými i skutečnými branami, které vás vedou cestou plnou překvapení, jejímž vyvrcholením je zámek,“ říká Tomáš Libánek.
Co považujete za stěžejní cíl prvního období ve funkci?
Nejprve je nutno říci, že na pardubickém zámku se toho již mnoho podařilo. Někdejšímu řediteli Františku Šebkovi vděčí za záchranu, přičemž muzeu navíc dokázal vtisknout i vysoký odborný kredit a značné renomé. Má předchůdkyně Jitka Rychlíková v tom úspěšně pokračovala a navíc rozjela akce, které přímo nesouvisí s muzejní činností. V tom je nutné pokračovat s úctou a respektem.
Jaké úkoly vás nyní čekají?
Historickým přínosem pro uchování paměti regionu bude dokončení výstavby nových depozitářů v Ohrazenicích s kvalitním zázemím pro restaurátory a další odbornou činnost. Stejně tak finišují práce na dokončení expozice historie města Pardubic. Zároveň zavádíme nový systém evidence sbírek, který umožní jejich prezentaci na internetu. A pak bych chtěl věnovat velkou pozornost samotnému zámku s využitím unijních fondů.
Prozradíte aspoň něco?
Zámku dlouhodobě chybí expozice, která by návštěvníkům přibližovala život v době pernštejnské. Život šlechty, život na zámku i život obyčejných lidí. To bude hlavní úkol na nejbližší období. Pak vidím potřebu ve vybudování dětského interaktivního okruhu, který by měl zábavnou formou provázat vším, co zámek nabízí. Více bych se chtěl zaměřit na využívání exteriérů, s čímž úzce souvisí nedávno otevřená Galerie Parkán. V příštím roce bych rád prezentoval poznatky z nového stavebně historického průzkumu, přičemž se budu snažit, aby byly publikovány i v monografii o pardubickém zámku. Obdobná publikace tady chybí.
Jaký dojem by si měli odnášet lidé po návštěvě muzea?
Muzeum je pojítkem mezi minulostí, přítomností a budoucností. Tento vzkaz by mělo zprostředkovávat návštěvníkům. Měl by to být pocit obohacení, osvěžení i patriotismu. V zámku místní lidé našli místo setkávání, odpočinku a kulturního vyžití. Měli by odcházet i s pocitem pýchy, že žijí právě v Pardubicích. Turista by měl chtít přijet znovu.
V čem je muzeum specifické?
Hlavně v tom, že sídlí na zámku, který je navíc z hlediska dějin architektury jedinečný minimálně ve středoevropském měřítku. No pak je to pochopitelně sbírkový fond, ze kterého je stále co ukazovat, od textilu, přes mince, sklo, zbraně, až po jedinečné archeologické artefakty. V pardubickém muzeu se sešla řada kvalitních osobností, což se projevuje i ve výstavách. Na tom je třeba stavět. Ve spojení muzejního prvku se zámeckým je podle mě veliká síla a možnost netradičního rozvoje zámeckého areálu.
Připravíte i vlastní výstavy?
Mám svá témata, kterým se chci věnovat, ale zatím nepřipadají v úvahu. Budu se opírat o tvůrčí sílu jednotlivých kurátorů v muzeu a chci jim dát velký prostor. Nyní se chci zaměřit na rozvoj exteriérů, na již zmíněné prohlídkové trasy a přípravu projektů do evropských fondů. To dá hodně práce.
Ale aspoň naznačte, do čeho se pustíte když tak později...
Rád bych vytvořil projekt orální historie, který by se věnoval mapování paměti Pardubic v důležitých historických meznících. Z těch soukromých témat jsou to pak subkulturní záležitosti před rokem 1989, jako je třeba skateboarding, underground na Pardubicku nebo fenomén chalupářství. Z témat před rokem 1989 bych rád také přiblížil oblast gastronomie.
Tomáš Libánek(nar. 1978) Absolvent Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy, obor dějepis a společenské vědy. V letech 2010 až 2014 byl spoluřešitelem projektu Vzdělanost a česká společnost katedry dějin a didaktiky dějepisu Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy. Zabýval se i projektem Laus archaeologiae (Sláva/chvála archeologie), jehož hlavní snahou je popularizace archeologie a archeologické práce v Pardubickém kraji. Ve spolupráci s Národním památkovým ústavem pořádá studentské exkurze po technických památkách. Pracoval jako krajský úředník, novinář, vedoucí marketingu, sociální pracovník. Má tři syny, Jakuba, Kryštofa a Matyáše. Koníčky: historie, literatura, žurnalistika, hudba, cestování, horská turistika, skateboarding a děti. |
Které téma ze starších dějin je pro vás inspirující?
Skrze Petra Čorneje, který nám přednášel obecné dějiny, jsem objevil kouzlo pozdního středověku. Ovšem badatelsky jsem této epoše poměrně vzdálen. I tak bych rád připravil, či spíše koordinoval, výstavu o překotných historických změnách, které se odehrály ve světě v druhé polovině patnáctého století, v době, kdy v Pardubicích začíná působit rod Pernštejnů.
Jak se díváte na dosavadní snahy propagovat a zviditelňovat muzeum na zámku?
Co se týče propagace, chtěl bych razit jednotnou značku Zámek Pardubice, ve kterém sídlí kvalitní muzeum a galerie. Rád bych například zavedl muzejní noviny. V půlroční periodicitě budou přinášet střípky poznání ve velmi populární podobě a zároveň budou lákat na muzejní a zámecký program. To dobře funguje ve Vysokém Mýtě. Těch nástrojů je řada. Budu pokračovat v zavedených akcích, přičemž jim vtisknu jednotnou marketingovou tvář. Zaměříme se i na hudební, divadelní a další doprovodnou produkci.
