Nebýt bývalého technického administrátora svitavského děkanátu Miloše Cvrkala, o rodákovi z Hradce nad Svitavou a mučedníkovi nacismu by u nás věděl málokdo.
Jméno Engelmar Hubert Unzeitig bylo na Svitavsku v 90. letech 20. století zcela neznámé. Po odsunu sudetských Němců z jazykového ostrova Schönhengstgau, který se rozkládal na obou stranách historické zemské hranice Čech a Moravy, se zavřela voda i nad lidmi, kteří nejenže s nacionálním socialismem nesympatizovali, ale ostře proti němu vystupovali, za což zaplatili svými životy.
Byl to i případ kněze Engelmara Huberta Unzeitiga (narozen 1. března 1911), rodáka z Hradce nad Svitavou.
Ve svých kázáních v Zadní Zvonkové na Šumavě se postavil proti nacismu a pronásledování Židů. V roce 1941 byl za své výroky zatčen gestapem a převezen do koncentračního tábora Dachau, kde se z něj stalo pouhé číslo 26147.
Zemřel 2. března 1945, pouhé dva měsíce před koncem války, poté co onemocněl skvrnitým tyfem, když ošetřoval ruské zajatce. O andělu z Dachau, jak se rodákovi z Hradce nad Svitavou díky jeho laskavosti a sebeobětování v táboře říkalo, u nás až do roku 2007 nikdo nevěděl.
Když do dnešního Hradce nad Svitavou (dříve Greifendorf) začaly po roce 1989 z Německa jezdit skupinky odtud po válce odsunutých rodáků, vyptávaly se místních na rodný dům jakéhosi pátera Engelmara. Obec ale tehdy ještě nenalezla svou ztracenou kulturní a historickou paměť.
„Bylo ticho po pěšině. Sem tam někdo přijel a ptal se na jeho rodný dům. Od tehdejších obyvatel jsme se nikdy nic nedozvěděli. Veškerá svědectví jsme sbírali útržkovitě. Až jeden rodák to určil naprosto přesně,“ vzpomínal před lety na období před rokem 2007 někdejší technický administrátor svitavského děkanátu a varhaník z Hradce nad Svitavou Miloš Cvrkal.
Právě on se v té době o přehlíženou a neznámou osobnost začal víc zajímat.
Sochy posílily česko-německé vztahy
Spojil síly s řezbářem Petrem Štefanem z Městečka Trnávky i se svitavskou farností a díky finančním darům vytvořil dvě 60 centimetrů vysoké sochy Unzeitiga. Jedna z nich putovala do kostela v Hradci, druhou farníci věnovali do německého Würzburgu, kde Engelmar Unzeitig ve 20. letech našel své životní poslání jako kněz mariannhillského řádu. Právě tento dar Němci považovali za zlom v česko-německých vztazích.
„Napsali jsme tehdy dopis do Würzburgu, kde je mariannhillský řád, do kterého patřil i páter Engelmar, s tím, že bychom jim předali dar lásky a smíření, protože v té době nebyly vztahy mezi sudetskými Němci a Čechy na nejlepší úrovni. Pozvali nás v březnu 2008, abychom byli u toho, když sochu při nedělní mši prezentovali. Byl to nakonec zážitek, při kterém tekly nejednomu Němci slzy,“ vzpomínal v roce 2015 Miloš Cvrkal.
Hájil Židy, zahynul v Dachau. V Německu blahořečili kněze ze Svitavska |
Čin Hradeckých měl nakonec tak velký úspěch, že vzniklo devět soch. Mariannhillští misionáři přišli s prosbou, zda by řezbář Štefan nemohl vyřezat další dvě sochy, které jsou dnes ve Španělsku a Itálii.
„Další sochy si misionáři vzali do Afriky. Jednu sochu jsme také věnovali svitavskému muzeu, kde dodnes není vystavená,“ mrzelo ještě nedávno Miloše Cvrkala, který minulý týden ve věku 73 let zemřel.
Česko-německé vztahy utužoval pravidelnými návštěvami mariannhillských misionářů ve Würzburgu, kde je v místním kostele hrob s urnou Engelmara Unzeitiga.
Jméno Unzeitiga se ve všech pádech skloňovalo v roce 2016, kdy papež František schválil dekret o mučednictví sudetského kněze, čímž se mu otevřela cesta k blahořečení. Ještě téhož roku na událost, která je předstupněm ke svatořečení, došlo.
„Moc mě těší, že úsilí, které jsme započali před deseti lety, bude korunováno úspěchem. Bohužel pro některé to byl doposud jenom Němec, což je bolestné. Doufám, že se to po vydání papežova dekretu změní,“ přál si Cvrkal.
Církevní historik Martin Weis z Teologické fakulty Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, který se zabývá církevními dějinami konce 19. a 20. století, před několika lety na adresu Unzeitiga prohlásil:
„Nemůžeme posuzovat všechny sudetské Němce jenom jako ty zlé, jako ty, kteří zabíjeli české četníky někde v Aši. Příklad pátera Englemara boří takový ten mýtický obraz o zlém sudetském Němci a hodném trpícím Čechovi. Mnohdy to bylo naopak.“
Rozloučení s Milošem Cvrkalem, který se v počeštěném Hradci nad Svitavou narodil tři roky po Unzeitigově smrti, proběhne v sobotu 15. ledna v 11 hodin v místním kostele.
Engelmar Hubert Unzeitig Hubert Engelmar Unzeitig, známý jako Anděl z Dachau. Hubert Unzeitig se narodil 1. března 1911 v Hradci nad Svitavou jako jedno z pěti dětí Johanna Unzeitiga. V sedmnácti letech odešel k mariannhillským misionářům do Reimlingenu v augšpurské diecézi. Krátce na to se vrátil do tehdejšího Greifendorfu, dnes Hradce nad Svitavou, aby ve své rodné obci oslavil své vysvěcení primiční mší. Na první kněžské místo odešel na Šumavu do Zadní Zvonkové. Ve svých kázáních se postavil proti pronásledování Židů, jejich transportu do koncentračních táborů a nacistické politice. Jako křesťan navíc nabádal věřící, aby se drželi božích přikázání a ne vůdců, jakým byl Hitler. V roce 1941 byl za své výroky zatčen gestapem a převezen do koncentračního tábora Dachau u Mnichova. Protože se jako budoucí misionář naučil rusky, sloužil především ruským zajatcům. Na konci roku 1944 se v Dachau rozšířila epidemie skvrnitého tyfu a nemocní umírali bez pomoci po stovkách, protože do nakažených bloků nikdo nechtěl chodit. Podle dochovaných pramenů byl jedním z několika kněží, kteří odešli dobrovolně ošetřovat smrtelně nemocné vězně, byť to znamenalo téměř jistou smrt. Engelmar Unzeitig zemřel 2. března 1945, den po svých 34. narozeninách. Protože bylo jen několik týdnů před tím, než tábor Dachau osvobodila americká armáda, podařilo se spoluvězňům Unzeitigovo tělo spálit v kremačních pecích samostatně. Jeho popel pak pronesli za pomoci faráře ven, aby ho pohřbili 30. března 1945 na hřbitově v bavorském Würzburgu. V roce 1968 byla jeho urna přenesena do tamního kostela mariannhillských misionářů. |
