„Mám zcela hotové jedno křídlo Migu, druhé mám doma, protože letoun rozebírám po kusech a dělám na něm,“ řekl bývalý technický pracovník pardubického letiště Vladek Vácha, který pro Vojenské muzeum Králíky opravuje vysloužilou stíhačku MiG-21.
Fotogalerie |
Po rekonstrukci bude letoun jednou z efektních dominant obrovské haly muzea, kde je dnes spousta těžké historické vojenské techniky – vojenské náklaďáky, transportéry, děla a další palné zbraně včetně tanků. „Bude stát na třech pylonech a v pozici, jako by přistával,“ dodává muž, který už na rekonstrukci strávil přes 1 700 hodin. Přitom má své zaměstnání a rekonstrukci má jako koníčka. Náhradní díly a materiál platí muzeum, on sám pracuje zadarmo.
Známý typ letounu sovětské výroby, jehož název si vypůjčila i populární česká rocková kapela, rekonstruuje Vácha do téměř neuvěřitelných detailů. „Všechno se rozebere do kousků, všechny zrezivělé kusy se vyrobí znovu. Třeba tohle křídlo bylo hodně zničené a zdeformované, takže některé pláty jsou nové,“ ukazuje na opravený stříbrný kus letounu.
Obnovuje třeba i všechny modré a rudé popisky na stroji, je jich na něm na dvě stovky. „Je to na světě jediný MiG, který se takhle podrobně rekonstruuje. Vím to, protože na internetu mou rekonstrukci sledují lidé po celém světě, třeba i ti, kteří v USA rekonstruovali MiG 21 pro tamní muzeum. A obdivují způsob, jakým rekonstrukci děláme,“ dodává nadšenec, který sloužil u oprav letounů na pardubickém letišti, když byly stíhače MiG-21 v aktivní službě a byl také u jejich likvidace v prosinci 2005, kdy MiGy v armádě nahradily gripeny. „Ale v letounech jsem nelétal, spíš mě baví vrtat se v nich,“ uvedl.
Ze všech letounů to byl nejhorší vrak
Sám opravil pro muzea už několik kusů vojenské techniky, například vystavenou PV3S HR. Vyrábí také repliky přístrojových desek pro letouny veterány. „Také u nás jsou tyto letouny v muzeích, například ve Kbelích, ve Zruči u Plzně ve Vyškově, ale někde na ně spíše jen prší,“ dodává Vladek Vácha.
Letoun pochází od přerovské firmy Excalibur Army, která v roce 2000 od armády vykoupila asi dvacet vyřazených MiGů a rozprodala je muzeím. „Tohle byl z těch letounů nejhorší vrak a naše muzeum ho získalo v rámci sponzoringu akce Cihelna,“ vysvětluje Vácha.
Právě na akci Cihelna, kterou v srpnu vrcholí prázdninová návštěvnická sezona, mohli lidé loni poprvé stroj ještě v původním stavu vidět a podobně to má být i letos. „Loni asi osm set dětí vlezlo postupně do pilotní kabiny stroje a vylezlo. Všem jsem vysvětloval, jak se stroj obsluhuje. Třeba budou jednou piloti,“ říká Vácha s tím, že letoun, který sloužil devatenáct let u 5. stíhacího leteckého pluku v Plzni, má za sebou i vážnější příhodu, kterou muž dává k dobru.
Při akci Fort Fest 2017 mohli návštěvníci poprvé vidět i nově zrekonstruovaný těžký tahač přívěsů Tatra 141 z roku 1967, který tahal na letištích stíhače, v civilu pak třeba i bagry, buldozery či tanky. Přestože se od roku 1957 do roku 1970, kdy výroba skončila, vyjelo z Tatry téměř pět tisíc kusů tohoto tahače, do dneška se jich dochovalo maximálně dvacet kusů. Tohoto typu ve vojenském provedení jsou dnes na světě ale jen tři exempláře. „Získali jsme Tatru 141 náhodně v roce 1998, kdy ji chtěl zemědělský podnik na Vysočině odvézt do kovošrotu. Několik nadšenců z muzea se složilo a koupilo tahač za stejnou cenu, kterou by podnik dostal od sběrny,“ popisuje někdejší správce muzea Jindřich Večeř z Králík.
