„Kdysi jsem natočil Snowboarďáky, Rafťáky, to bylo pro teenagery. LOVEní je vlastně podobné téma, ale milostné aférky nyní řeší lidé, jimž je přes třicet. Doba je dál a hlavní hrdinka se pomocí moderních technologií a seznamek snaží všechno zachránit a seznámit se. Veze se na vlně zkoušení, jak pomocí seznamky najít muže svého života,“ přibližuje režisér snímku Karel Janák.
Jak velký to byl skok z komedií pro teenagery najednou točit o ženách po třicítce?
Mě baví měnit žánry. Kdybych měl točit komedie jen o náctiletých, vyčerpám se a divák se bude nudit. Měnit žánry a cílovku je zábavné. Jako kdybych dostal nové lego, kdy skládám příběh z jiných kostek. Teenagerovské komedie mě však hodně baví. Co je spojuje s tímto spíše holčičím filmem je to, že když se hrdinové ocitnou v panice, dělají chyby. A na tom stojí komedie.
Jaké stavební dílky tedy?
Především romantiku a ženskost.
Do hlavní ženské role jste obsadil Ester Geislerovou. Kdo viděl Snowboarďáky, pamatuje si ji jako protivnou sestru Martu. Bylo to proto, že jste ji znal ze Snowboarďáků?
Nemohl jsem tolik mluvit do obsazení, je to více producentský projekt. Ze Snowboarďáků jsem věděl, že je výborná komediální herečka. Tady jsme však potřebovali, aby byla křehká a lidem jí bude líto.
To byl ale protiklad toho, co hrála ve Snowboarďácích.
Byl jsem si jistý jejím smyslem pro humor, ale nevěděl jsem, zda do hlavní postavy zvládne dát správnou energii pětatřicetileté holky, která spadne do víru seznamek. Na kamerových zkouškách byla výborná, a bylo rozhodnuto.
Film se kompletně točil na Pardubicku. Je tohle pro vás zajímavá cesta vyjet s celým filmovým týmem úplně mimo Prahu?
Já tohle miluju. Když natáčím dvanáct hodin i víc, je vynikající ještě s těmi lidmi někam zajít, dát si večeři, popít, popovídat si. Když jsme v Praze, skončí natáčení a všichni se rozejdou domů. A najednou atmosféra natáčení není tak dobrá. Tady jsme byli jako na táboře. A to se pak promítne, jak hrají herci a jakou energii tomu dává štáb. Když jste na táboře, točíte s větší radostí, než když chodíte do práce.
Proč jít na film LOVEní1. Pardubický film |
Proč jste přijeli na tábor zrovna do Pardubic?
Hledali jsme pěkné město a nechtěli jsme točit v Praze, kde je blázinec a je tam obecně strašně těžké natáčet. I pro příběh samotný je lepší, když se odehrává v komornější atmosféře bez davu. Když mi produkce nabídla Pardubice, neváhal jsem. Navíc zázemí, které nám zde vytvořilo město a Pardubický kraj, bylo výborné.
Točili jste tady celý měsíc. Na to, že byl říjen, vám nevídaně přálo počasí. Například svatební afterparty byla vyloženě letní. Byly i dny, kdy se nedařilo?
Někdy sice pršelo, ale to se vždycky hodilo do scénáře. Počasí nám skutečně pomáhalo a vycházelo, jak bylo potřeba.
V Pardubickém kraji točili vaši kolegové. Jiří Strach zde vytvořil Operaci Silver A, Radim Špaček využil ve filmu Zlatý podraz přeloučskou sokolovnu. Co tady zaujalo vás?
Mě na Pardubicích baví, že jsou tu staré uličky, náměstí jako v Praze nebo v Českém Krumlově. Je tu otisk starého historického města, ale je tu klid na natáčení, za zády mi nestály davy japonských turistů, kteří si vše fotí.
Název filmu LOVEní je založený na slovní hříčce. Jak vznikla?
Vymyslela ho produkce. Nejdřív jsem protestoval, přišlo mi, že se to víc hodí právě pro teenagerovské komedie, ale pak se mi to zalíbilo.
14. října 2018 |
Co chystáte?
Znovu komedii. Vlastně komedie. Tři. Zase bych chtěl zkusit teenagerovskou komedii, vypracovanější, a pak komedii pro třicátníky.
Lanaříte Vojtu Kotka s Jirkou Mádlem?
Oni by rádi hráli, ale nemají čas. Kolikrát jsem jim nabízel role, ale oni točí pořád něco.
Oba usedli na režisérskou židli jako vy. Sledujete jejich filmy?
Sleduju. Neviděl jsem tedy ještě Na střeše (poslední film Jiřího Mádla), ale ostatní jejich tvorbu znám. Mají talent. Kotek chtěl dělat režiséra ještě před tím, než jsem ho obsadil. Jirka Mádl se našel ve scenáristice, byl kvůli tomu i v Americe. Těšil jsem se, že mi začne psát scénáře, ale on si je rovnou i natočí. Pojedeme k moři mi přišel jako film s krásným příběhem. Kotkova Padesátka byla trochu bláznivá, ale vlastně proč ne.
22. prosince 2018 |
