Umístění nové sochy v centru měst negativní reakce obvykle provázejí. Dočkal se jich i Kajícník u lanškrounského kostela svatého Václava.
Jedni se s postavou klečícího a kajícího se hříšníka tváří v tvář Ježíšovi na kříži ztotožňují. Jiným zase vadí, že je depresivní a obnažený či do daného prostoru nevhodný. A tak se v Lanškrouně od březnového odhalení Kajícníka debatuje, zda plastika před kostelem zůstane. Ve čtvrtek o ní budou rozhodovat zastupitelé města.
„Nelíbí se mi, nezdá se mi, že to patří ke kostelu a před kříž. Ale neumím říci, proč si to myslím,“ řekla v úterý například kolemjdoucí lanškrounská penzistka Marie Tučková.
Sochu vytvořil student pátého ročníku Akademie výtvarných umění v Praze Matouš Háša. „Za pojetím svého díla si stojím,“ řekl výtvarník při dubnovém tříhodinovém setkání s lanškrounskou veřejností, kde vysvětloval, proč použil beton, zvolil nahotu a neosobní masku místo konkrétní tváře.
V diskusi na stránkách městských novin uvádí další obyvatel města Miroslav Kuťák, že si Kajícník „začal uzurpovat pro svůj příběh“ prostranství před školou a kostelem i dříve volný prostor před křížem. Lanškrounský katolický farář Zbigniew Czendlik, který současné umístění sochy doporučil, právě toto považuje naopak za přínos.
„Socha Kajícníka perfektně definuje význam kříže, díky ní kříž získává na významu. Část farníků vyjádřila svůj negativní názor, ale přitom jsem neslyšel jediný relevantní argument, proč by tam socha nemohla být. Snad s výjimkou toho, že překáží v parkování autem, ale v tom případě tam překáží i kříž a vlastně i kostel, takže by asi bylo dobré zbourat kostel a vybudovat na jeho místě velké bezbariérové parkoviště,“ řekl Zbigniew Czendlik.
Socha stojí zároveň vedle školy
Nová plastika je od března v bezprostřední blízkosti nejen kostela, ale i Základní školy Jiráskova. „Lidé ji okukují zprava, zleva, svrchu, zboku, podivují se, fotí si ji. Z rodičů si na ni nikdo nestěžoval. Děti si ji v současné době už nevšímají. Já jsem podepsala petici proti tomu, aby tady socha byla, ale postupně jsem zjistila, že jsem si na ni už taky zvykla,“ řekla ředitelka Hana Minářová.
Další dva mladí lidé procházející v úterý Jiráskovým náměstím jsou tímto dílem nadšeni.
„Je to krásná socha a je to umění. Vždyť třeba Litomyšl vzkvétá jenom díky umělcům a v Paříži Eifelovku také nejdřív nechtěli. Sochu byl určitě nestěhoval,“ řekl obyvatel Lanškrouna David Vacek.
Toto místo si oblíbila i matka s kočárkem Gabriela Kratochvílová. „V Lanškrouně je spousta nových soch, ale toto je jedna z nejlepších. Je krásná, moderní, přitom se hodí ke kostelu a ke kříži. Už si ji neumím představit jinde, doufám, že neskončí jinde. Někomu možná vadí, že je hříšník nahý. Tohle místo mám z celého Lanškrouna asi nejraději a nyní je ještě hezčí. Čím častěji sochu vidím, tím víc se mi líbí,“ řekla Gabriela Kratochvílová.
Podle lanškrounského starosty budou při čtvrtečním jednání zastupitelů předloženy dvě varianty usnesení – buď zůstane socha na dosavadním místě, anebo bude přemístěna přibližně dvacet metrů vedle do prostoru Rajské zahrady. Ale podle něj se objevují i názory, že má plastika skončit také úplně jinde.
„Svým podpisem vyjádřilo nesouhlas se sochou Kajícníka před křížem přibližně 130 lidí. Vnímám, že socha ke kostelu patří, ale respektuji názor části farnosti, která tvrdí, že nepatří ke kříži. Jde o názorový střet při výkladu autorových myšlenek a subjektivních pocitů každého,“ řekl starosta Radim Vetchý.
