„Tato komise byla velkorysá. Učitel věděl, že kdyby se choval mezi lidmi zle, roznese se to o něm až do rodné vesnice, a rolník taky neměl zájem na tom, aby se o něm tvrdilo, že je lump a bere lidem zásoby,“ říká Jan Tetřev z pardubického Východočeského muzea.
Možná, že i proto, že do zásob lidí jen nahlédli a nezabavovali, je doprovázel mladý Vojtíšek z Mělic, kde byla komise na nocleh.
Sedm mužů se následujícího dne 21. března 1917 potřebovalo dostat na druhý břeh Labe a pokračovat dál do Opočínku. Vlny Labe byly tehdy po jarním tání rozbouřené. Ale jít pěšky do Přelouče a odtud zase podél břehu řeky zpátky na Opočínek se mužům nechtělo. Převozníkova loďka se kymácela ve vlnách, ale převozník nikde. Kdo by sedal do přívozu, když byly tak velké vlny.
Když se jim jejich mladý průvodce, tehdy sedmnáctiletý Vojtíšek, nabídl, že je na druhý břeh do Valů převeze, váhali. Ale pak se rozhodli, že riskantní cestu podstoupí. A tady si tragickou událost vysvětlují okolní kroniky různě.
Ta přeloučská zmiňuje, že posádka zpanikařila, když do loďky šplouchla voda. Vojáci naskákali se zbraněmi do vody, učitel a rolník hned po nich. Všichni se utopili, jen mladý převozník, který nezazmatkoval a zůstal v loďce, doplul v klidu ke břehu. Tehdejší kronikář dokonce vyslovil spekulaci, že kdyby nezpanikařili, tak přežili.
Jiný pramen zas uvádí, že se loďka převrhla. Jisté je však to, že se zachránil jen sedmnáctiletý převozník. Některé kroniky uvádějí, že se tragédie stala před očima mnoha lidí z Mělic, kteří uslyšeli volání o pomoc, přiběhli, ale záchrana tonoucích byla marná. Po opadnutí velké vody se rybáři z Mělic vydali na svých loďkách hledat utonulé. A to za odměnu 500 korun.
Tělo rolníka Jeřábka se našlo pátý den a bylo odvezeno do Rohovládové Bělé k pohřbení. Ještě jeden voják spočinul v hrobě ve svém rodišti. Těla ostatních vojáků vydalo Labe až v létě pod Přeloučí a jsou pohřbeni v Přelouči na Svatém poli. Ostatky učitele Zelenky se nenašly nikdy.
„Celá tragédie hluboce zasáhla široké okolí, zmiňuje ji například bezděkovská kronika. Zaznamenala ji hlavně proto, že takhle tragický případ nebyl běžný a lidmi to bezesporu hluboce otřáslo,“ řekl historik Tetřev.
Později byl na místě neštěstí vybudován malý a zčásti hlínou zasypaný pomníček. „Ten se dnes nachází na mělické straně mostu, který byl v místech tehdejšího přívozu vybudován v roce 1948,“ řekl Matěj Pešta z přeloučského muzea.
