Sedával na lavičce nádražní budovy. Kolem něj proudily davy lidí. Chtěl být jedním z nich, ale byl bytostně jiný. Vzhledem, rozhledem i orientací .Nebylo mnoho lidí, kterým dovolil Václav Kulhánek alias Krychlič vstoupit do svého světa jinakosti. Silvě Dymákové se otevřel v dokumentu Krychlič.
„Vím, že byl kontroverzní postavou, ale nezasloužil si odsoudit. Měl obrovskou hloubku a touhu být milován. Nedopustil se ničeho jiného, než že toužil po lásce. Všichni ji chceme. I on ji chtěl, jen nevěděl, jak se to dělá správně,“ říká Dymáková.
S Krychličem se seznámila v roce 2012. „Chtěla jsem ho poznat. Jako malá jsem se ho bála a když jsem vyrostla, zajímalo mě, co je pod tou jeho maskou. V roce 2012 jsem si na něj sehnala číslo a zavolala jsem mu. Sešli jsme se na Kunětické hoře, souhlasil s tím, že o něm natočím dokument. Druhý den ale přišla reakce zcela opačná,“ popisuje novinářka.
Tehdy to obrečela a přerušili kontakt. Do toho dokončovala Českým lvem oceněný dokument Šmejdi. Krychliče pozvala na premiéru a on přišel. Tehdy začalo jejich přátelství. „Po několika schůzkách to byl on, kdo navrhl, abychom natočili dokument,“ vzpomíná Dymáková.
Ke spolupráci přizvala také fotografa Martina Veselého. „Krychlič byl nesmírně inteligentní. Při setkání zaníceně mluvil o přírodě. Byl ochotný k focení.Kdekoli jsem zastavil a usmyslel si, tady uděláme fotku, tak nebyl proti,“ řekl fotograf MF DNES Martin Veselý.
Nejsilněji vnímá scénu, kdy se Krychlič rozešel se svým partnerem Karlem. Pokud se to tedy dá nazvat vztahem. Zatímco Krychlič ho bral jako partnera, vdovec Karel si považoval Krychliče jako výborného kamaráda.
„Byl mezi nimi obrovský vztahový dysbalanc. Karel v něm chtěl pokračovat, ale vadila mu Krychličova jinakost. Fascinovala ho jeho inteligence, ale řešil jeho vzhled,“popsala Dymáková.
Když se pak Krychlič nechal do novin slyšet, že měl 1500 partnerů, každý si hned představil klasický vztah. „Tak to ale Krychlič nebral. V jeho světě bylo partnerství každé dobré setkání. Když si to Karlovi známí přečetli, posmívali se mu. Tehdy Karel setkávání ukončil.
„Bylo mimořádné vidět Krychliče, který se vždycky snažil být nad věcí a vše prezentovat dobře, v obrovské rozchodové bolesti. Vedle mě seděl zlomený a zdrcený sedmdesátník, který měl na krajíčku,“ popsala scénu, která ji zasáhla.
Krychlič byl vztahově i společensky neobratný. K tomu zřejmě přispělo rodinné zázemí. „Nechci říkat, že jeho rodiče byli špatní. Ne vždy se ale to, co dávají rodiče svým dětem, potká s nastavením dítěte. Velká přísnost není někdy správná cesta ve výchově,“ řekla Dymáková.
Z pozůstalosti si vybrala několik věcí. Kromě desek country, jíž byl Krychlič sběratelem, si vzala také modrou lesklou kravatu. Vázanka vystihuje Krychličovu podstatu. Zepředu na líci je lesk a noblesa, ale vzadu je to jen ustřižená látka přišpendlená na staré zelené myslivecké kravatě.
„Celá jeho existence se mi vrazila do té kravaty a já ji mám o to radši. On se moc snažil, aby všechno bylo navenek krásné a bylo pro něj druhotné, jaké je to ve skutečnosti,“ vystihuje Dymáková a doplňuje jeden z jeho nezapomenutelných citátů.
„Když je všechno moc normální, tak už to lidi ani nezajímá.“
Dymáková také zmiňuje Krychličovu rodinu. „Má úžasnou sestru a skvělého synovce. Absolutně respektuji, že nechtěli být ve filmu. Chápu, že mít v rodině Krychliče pro ně nebylo jednoduché. A dodatečně jim děkuji, že jsem mohla přijít na jeho pohřeb,“ říká Dymáková.
Na jeho skonu se podepsal covid. Nezemřel na něj, ale Dymáková je přesvědčena, že ho zabila izolace, kterou covid vyvolal. „Nemohl za hudbou, za kulturou. Zůstal sám v domě. Utrápil se. Myslím, že je obětí sociální covidové situace,“ dodává.
Dokument Krychlič mohou lidé vidět na Krychlic.cz . Film bude také letos otvírat pardubické letní kino.
