Krematorium ze Spalovače mrtvol slaví sto let, připomíná je výstava

Ikonická budova pardubického krematoria slouží svému účelu již 100 let. Její historii a současnost představuje venkovní výstava Chrám ohně, kterou mohou lidé zhlédnout na panelech na centrálním hřbitově.

Výstava nabídne možnost seznámit se blíže s architektem Pavlem Janákem, který budovu navrhl, s historií kremačního hnutí a kremace samotné.

„Naším přáním je přiblížit návštěvníkovi to, co mohl prožívat kdokoliv před 100 lety: uvědomit si, jak důležitým krokem stavba krematoria byla a co pro lidi znamenala,“ říká kurátorka výstavy Veronika Schiebelová.

Architektonické soutěže na pardubické krematorium se v roce 1919 zúčastnilo 81 autorů s 95 projekty. První místo nebylo uděleno zřejmě proto, že návrhy nevyhovovaly tehdejším nárokům města na zřízení krematoria.

„Navrhnout krematorium – to doposud nikdo nedělal, byla to úplně nová věc. Už jen návrh komínu viděli architekti různě. Někdo ho chtěl plně přiznat jako symbol kremace, další ho schovával,“ řekla Schiebelová.

Víte, že...

• Soutěže na architektonický návrh krematoria se zúčastnilo neuvěřitelných 81 návrhů. Návrh posuzovali například architekti Josef Gočár, Ladislav Machoň nebo Karel Kotten.
• Stavba krematoria byla zadána firmě Ing. Karel Kohout a Jaroslav Krupař.
• První obřad se v pardubickém krematoriu uskutečnil 28. září 1923 a zesnulou byla paní Marie Řezačová.
• Do září 2022 bylo celkově v pardubickém krematoriu provedeno 345 182 žehů.
• Pece se do 30. let 20. století se vytápěly koksem, poté svítiplynem
• Původní spalovací zařízení vybudované firmou Rottenbach z Bernu bylo v provozu až do roku 1995.
• Autorem vnitřní výmalby je malíř František Kysela.
• Kolumbárium dokončené ve 30. letech navrhl architekt Karel Řepa.
• V roce 1958 byla budova krematoria zapsána na seznam kulturních nemovitých památek, v roce 2010 byla prohlášena národní kulturní památkou.

Ostatně tím se řídil i Janák, když v národním stylu vypracoval nový projekt, tedy dnešní podobu krematoria. Budovu pojal jako antický chrám, díky bohaté dekoraci obloučkového charakteru připomíná „slovanskou chalupu“.

Samotná výstavba probíhala v letech 1922–1923. Výsledný návrh, který vyšel na celkový náklad 1,9 milionu korun. Reakce na stavbu byly rozporuplné. Zejména zástupci katolické církve nepodporovali pohřeb žehem, povolili ho v roce 1963.

Jakkoli vzbuzuje budova pardubického krematoria mezi lidmi stále zvláštní pocity, když se řekne Pardubice, mnohým právě tato budova vytane na mysli.

„Pardubický zámek, Zelená brána, Pernštýnské náměstí, dostihy, perník a hokej, mezi těmito atributy nesmí chybět krematorium,“ řekla Schiebelová.

Služby města, které o krematorium pečují, chystají k připomínce stoletého výročí jednak dny otevřených dveří, a to jak na Dušičky, tak v den konání Muzejní noci.

„Během Pardubického hudebního jara proběhne v obřadní síni koncert, na září pak ještě chystáme jednu akci, to si ale nechám zatím jako překvapení,“ řekla mluvčí Služeb města Klára Sýkorová.

Technické služby mají za úkol o historicky chráněnou budovu pečovat, protože se jedná o národní kulturní památku. „Jakoukoli malou úpravu musíme konzultovat se stavebním úřadem a památkáři,“ řekla Sýkorová.

Pardubické krematorium patří společně s tím libereckým k nejstarším v České republice. Má dvaadvacet zaměstnanců.

Do povědomí ho vynesl také film Juraje Herze Spalovač mrtvol, v roce 2009 zde režisérka Lenka Wimmerová natočila hořkou komedii Nespavost s Hanou Maciuchovou, Klárou Melíškovou nebo Bořivojem Navrátilem v hlavních rolích.