Hřebčín ženě přidělil při akci v roce 2016 starokladrubskou vranku, na níž měla Hubertovu jízdu absolvovat. Společně dojely ke čtvrtému skoku, kde žena spadla a na následky zranění zemřela.
Její dceři vadí hned několik věcí. „Klisna, kterou dostala maminka, byla splašená, agresivní a couvala,“ uvedla žalobkyně.
Ovšem jak ošetřovatelka, tak master jízdy poznamenali, že na klisně neshledali nic nestandardního.
„Paní žádné závady nehlásila. Serenata byla dovezena zhruba měsíc předem k nám do Kladrub ze slatiňanského hřebčína kvůli velkému zájmu z řad veřejnosti,“ řekl Jakub Mack, který tehdy v hřebčíně pracoval jako jezdec.
Jak uvedl, klisna po dovozu absolvovala dvě Hubertovy jízdy. Tu první, kterou pořádal hřebčín pro zaměstnance, kde ji prověřil zkušený jezdec profesionál, při druhé ji sedlal učeň kladrubského učiliště. Až poté byla klisna zapůjčena veřejnosti.
Dcera zemřelé ženy sama sledovala celou jízdu z kočáru pro publikum. Z něj pak viděla, jak matka na louce u hřebčína s pětapůlroční klisnou překonala první překážku, druhou objela a třetí překonala.
„Na překážky klisna brzdila, jednou dokonce předjela i mastera, tedy toho, kdo celou jízdu vede. To se přitom nesmí. Na čtvrté se to stalo,“ popsala u soudu žena.
Akce měla být lépe zabezpečená, říká žalobkyně
Když viděla, jak zůstala její matka zaklíněná ve třmenu a klisna do ní šlápla, vyběhla k ní. Ženu se ale zachránit nepodařilo.
„Akce měla být daleko líp připravená a zabezpečená včetně všech opatření,“ řekla žalobkyně. Narážela například na třmeny, které „měly gumičky“. „Sedlo, které má doma můj děda, takovéhle třmeny nemá,“ řekla u výslechu žalující.
Klisna, kterou její matka sedlala, jí přišla neúměrně velká k tomu, jak byla její matka drobná. „Tato klisna měla v kohoutku (nejvyšší místo na hřbetu koně, pozn. red.) 170 centimetrů, to je standardní výška starokladrubského koně, která je do 171 centimetrů,“ uvedl ředitel Národního hřebčína v Kladrubech nad Labem Jiří Machek.
„Na místě je vždy sanita s lékařkou, s níž na podobných akcích dlouhodobě spolupracujeme,“ dodal k žalobě.
Pozůstalí po ženě vidí problém také v dronu, který na akci létal pro potřeby natáčení dokumentu slovenské televize. Podle Machka ale tento stroj koně neplašil. Účastníci Hubertovy jízdy byli poučeni nejprve před samotnou jízdou, podruhé pak s nimi vše ještě jednou probral master.
„Překážky jsou do 70 centimetrů, tedy nedosahují ani základního stupně jezdecké obtížnosti, tedy výšky jednoho metru,“ řekl Machek.
Odmítl i tvrzení obžaloby, že by hrálo v chování zmiňované klisny roli promíchání starokladrubských běloušů s vraníky. „Vraníky a bělouše běžně kombinujeme do dominové zápřeže,“ konstatoval ředitel.
U soudu řekl, že o bezpečnost koní a jezdců se hřebčín postaral, jak nejlépe uměl. „Mnohokrát jsem si to přehrával a nenašel nic, co bych udělal jinak. Jezdectví patří vedle motorismu k nejrizikovějším sportům,“ pravil.
Žalující žena má od tragické události psychické problémy. „Bylo mi dva měsíce 18 let, když se to stalo. Žily jsme jen s mamkou, naši se rozvedli. Měla jsem dyslexii, mamka se se mnou učila. Cena života je daleko dražší, než milion, který chci,“ řekla žena.
