Při fyzických testech hokejových branců před loňským draftem do NHL pardubickému talentu Martinu Kautovi objevili srdeční vadu. Hráče posléze operovali v pražském Institutu klinické a experimentální medicíny (IKEM) a po odstranění problému byl vybrán Coloradem na výborném 16. místě. Nějak tak asi v červnu 2018 celou Kautovu „kauzu“ vnímala hokejová veřejnost.
Jenže profesor Jan Pirk, uznávaný kardiochirurg z IKEM, tehdejší zprávy o Kautovi ve sdělovacích prostředcích s odstupem času uvádí na pravou míru.
„On naštěstí žádnou léčbu nepotřeboval, jen být správně vyšetřen,“ prozradil brzy jednasedmdesátiletý lékař.
Žádná operace se tedy nekonala?
Nechtěli ho draftovat, protože po vyšetření mysleli, že má převodní poruchu (mezi síněmi a komorami, pozn. red.), která může být životu nebezpečná. My jsme ho pozvali k nám, že bychom mu udělali ablaci (zničení části srdeční tkáně, ve které vznikají arytmie, pozn. red.) a tu poruchu odstranili. Ale provedli jsme důkladné elektrofyziologické vyšetření a zjistili jsme, že to byl omyl zámořských kolegů. Oni s námi opakovaně telefonovali, my jim to vysvětlili. A hráč mohl být v klidu draftován.
Upoutala mě jedna věc, kterou sám pacient líčil v médiích, že jste mu po odhalení údajné vady v USA nečekaně zavolal a tím rozhovorem ho uklidnil. Tohle děláte běžně?
Podívejte se, já operuju téměř každý den, a když jdu takzvaně od stolu, jedna z prvních věcí, které udělám, je, že zavolám příbuzným pacienta. Řeknu jim, že jsme právě skončili a proběhlo to tak a tak.
V mnoha oborech medicíny jsme na světové úrovni, ale v čem naše zdravotnictví velice pokulhává, to jsou hotelové služby - pokoje, detailní jídelníček. Ve Spojených státech platí už několik let zákon, že nové nemocnice smějí mít výhradně jednolůžkové pokoje. Tady u nás stále nejsou výjimkou mnohalůžkové.
Druhá věc je - v IKEM jsme nedostatky v tom směru odbourali - vstřícnost a ochota. I když pokrok je v tom smyslu obecný, jsou tu nemocnice na vynikající úrovni. Informovanost a spolupráce ošetřujícího personálu s nemocným a jeho rodinou je základ. Tohle dodává důvěru, psychickou stabilitu pacientům.
Fotogalerie |
Jaký vliv měla na prevenci srdečních onemocnění a včasné zachycení různých vad tragická úmrtí hráčů na selhání srdce přímo na fotbalovém trávníku, prvně více zmiňovaná v souvislosti s případy Marca-Viviena Foého nebo Miklóse Fehéra? Je nyní i díky tomu monitoring sportovců na úplně jiné úrovni?
Určitě se to zlepšuje. Výjimečně se na mě obracejí rodiče třeba desetiletých, šestnáctiletých dětí, že se jim něco nezdá. Už jsem několika z nich řekl: Ano, váš syn má aortální chlopeň. Ta má normálně tři cípy, ale asi deseti procentům populace dva srostly a mají takzvanou dvojcípou, bikuspidální aortální chlopeň. Ta je náchylná ke zvápenatění. Čím víc je vrcholovým sportem namáhaná, tím dřív k tomu dojde. Povím rodičům: Je na vás a na synovi, jak se rozhodnete. Když bude vrcholově sportovat, je pravděpodobné, že ve 40 letech dojde k náhradě chlopně. Pokud se bude věnovat něčemu jinému - dejme tomu golfu - tak k tomu nedojde a možná se to bude muset nahradit až v 70, 80 letech. Tohle už se objevuje.
Zrovna tak jsme na IKEM zřídili Pracoviště preventivní kardiologie, kde jsme vyšetřovali ragbisty, protože ragby je fyzicky náročný sport. V jejich týmu jsme objevili několik lidí, kteří měli vysoký krevní tlak, co si neléčili, a u jednoho z nich závažnou poruchu převodního srdečního systému. Ten byl ohrožen náhlou smrtí. Začali jsme s ragbisty, byli ochotní to podstoupit. Přestože to je tvrdý sport, většinou to jsou vysokoškolsky vzdělaní, prima lidé. Někteří se následně začali léčit a tomu jednomu jsme doporučili, aby toho nechal.
Bavíme se spolu před vaší přednáškou s názvem „Jak kompenzovat stres – nejlépe sportem“. Na co se v ní blíže zaměříte?
Zaprvé chci připomenout, že stresová reakce je stará miliony let, zdědili jsme ji po předcích. Je to příprava organismu na fyzickou akci. Při stresu zvíře nebo neandrtálec museli utéct například před medvědem, nebo naopak dohonit zajíce. To byl stres, stejně jako když lovec hájil svoji tlupu a musel bojovat. S tím souvisí celá řada fyziologických jevů v organismu. Samozřejmě se vám rozbuší srdce, zvýší se krevní tlak a minutový srdeční výdej. Ale taky se do oběhu vyplaví energetické zásoby, aby byly zaopatřeny svaly, a sníží se výdej moči, protože organismus za ty miliony let ví, že se bude potit. Dokonce se vám zvýší i srážlivost krve, třeba budete zraněný, tak abyste nevykrvácel.
A když to vztáhnete k současnosti?
Moderní člověk nemá důvod bojovat nebo před něčím utíkat, protože má rychlopalné zbraně a může klidně ležet v zákopu. Budu mluvit o tom, co se tedy stane, když tu stresovou reakci nějak nekompenzuje. Myslím tu fyzickou, se kterou nemůžeme nic udělat. Psychickou část zvládneme, tu řídí mozková kůra, ale fyzická je řízena starými podkorovými centry a ta neovlivníme. I z toho důvodu se podle mě mají hýbat a sportovat všichni, aby reakci vyvážili, to je pro zdraví populace rozhodující. Že při tom vznikne olympijský vítěz, považuju za vedlejší produkt.
prof. MUDr. Jan Pirk, DrSc.
 |
Je kromě téhle ústřední myšlenky ještě něco, co budete chtít při přednášce vypíchnout? Třeba nějaký nový vědecký poznatek?
Naopak chci vypíchnout staré poznatky, co se týče diety a stravování. Málokdo ví, že v jedné z prvních knih Starého zákona Bůh říká: „Vše, co je živé, vše, co se hýbe, a i zelené vám dávám jako vaši potravu.“ Čili už tehdy se vědělo, že člověk je všežravec, a nikoli vegetarián, jak je teď v módě. Jsem přesvědčený o tom, že vegan, který snídá půlku cukety, obědvá druhou a k večeři má třetí, musí být nutně podvyživený. Že to není zdravé, protože zažívací ústrojí člověka je stavěné pro všežravce.
Není šelma, aby se nacpal půlkou prasete a pak tři dny ležel a „ufukoval“ jako lvi, ale není ani slon, který žere jenom zelené. O tom, jak je to málo výživné, svědčí, že slon spotřebuje za den metrák sena a jeho stolice váží 90 kilo. Je tam tak málo věcí, které se vstřebají, že jí musí vyloučit tolik.
Taky chci říct, že pokud se zúčastníte nějakého bujařejšího večírku, neměli byste příští den závodit, nebo tvrdě trénovat. Něco jiného je, jít se lehce vyklusat. Pokud vás totiž další den bolí hlava, tak je to svým způsobem edém mozku. Zadruhé máte rozhozené ionty a při intenzivním tréninku vám hrozí arytmie. I to je věc, na kterou bych rád upozornil.
O vás se ví, že rád sportujete. Ale když jste nakousl stravování: Jak vypadá váš běžný denní jídelníček?
Doma snídám sklenici kefíru nebo mléka, k tomu jím chleba s máslem a marmeládou nebo s medem a celé jablko, když je malé. Jinak půlku velkého.
A během dne?
Pak jsem na operačním sále, takže následuje většinou až oběd. Na ten jdu podle toho, jak dlouho trvá operace - ve dvanáct, ale třeba taky ve tři. Odpoledne si dám nějakou lehkou svačinku. Nedržím žádnou dietu, jím všechno. Ale hlídám si váhu, a kdybych viděl, že se dostávám za 70 kilo, začnu jíst víc ovoce a zeleniny.
Vyvarujete se toho, abyste jedl pozdě večer?
Já jím kdykoliv, opravdu. Důležitý je poměr mezi příjmem a výdejem energie. Skutečně nevidím nic nezdravého na tom, když se člověk přiměřeně nají, jít si lehnout. Možná jsou to kacířské řeči, ale ve zvířecí říši - a my jsme součást živé přírody - si zvíře po jídle lehne a odpočívá. Ale samozřejmě, že když se trvale přejídáte a nehýbete se, pak to nezdravé je. Nicméně si myslím, že zažívání může fungovat lépe, když nejste ve chvatu práce a podobně.
Vy hodně běháte ať už po svých, nebo v zimě na běžkách...
Běžky považuju za nejzdravější sport. Z několika důvodů. Pohybujete se v krásné zdravé přírodě, také tam nejsou nárazy jako při běhání po asfaltu. A zapojíte celé tělo.
Kolik ročně zvládnete naběhat kilometrů? Máte to spočítané?
Na to se mě ptají všichni - nevím. Běhám pro radost, pro potěšení. Snažím se co nejvíc. Kupodivu si píšu jenom plavání. V letošní sezoně mám naplaváno víc než 30 kilometrů.
Hrával jste pozemní hokej. To je v Česku menšinový sport, jak jste se k němu dostal?
Jako děti jsme začínali sportovat se základní tělesnou výchovou, což myslím dnešním dětem trochu schází. Od pěti let se soustředí třeba jen na lední hokej. My měli všeobecnou pohybovou průpravu. Chodili jsme dvakrát týdně a během té hodiny jsme vystřídali tři nebo čtyři nářadí.
Pak jsme se rozhodovali pro nějaký sport, probíral jsem to s tatínkem. On byl taky lékař - v OÚNZ (Okresní ústav národního zdraví, pozn.red.), kde pracoval jeden náš bývalý reprezentant v pozemním hokeji. Říkali jsme si: Hele, je to takový malý sport, bude to tam příjemné. Zkusil jsem to a už jsem u toho zůstal. Nejdřív jsem hrál za Slavoj Vyšehrad a pak desítky let za Slavii.
V západní Evropě je pozemní hokej strašně populární. Na utkání tam chodí dvacet, třicet tisíc diváků. U nás je to popelka, ale to neznamená, že to není skvělý sport. Věnuje se mu čím dál víc dětí. Florbal je krásný a jednoduchý, ale vadí mi na něm, že se hraje v hale, a ne venku. A děti mají sportovat venku.
Rodil se u pozemního hokeje i váš vztah k fotbalové Slavii?
Ne ne. Já mám ke Slavii jako k celému klubu blízko již od mládí. Slavia byla od svého vzniku vždy klubem studentů a střední vrstvy - úředníků, zaměstnanců a tak dále. Zatímco Sparta byla dělnický klub. Můj tatínek byl taky příznivec Slavie, i když on sám nebyl tak vášnivý sportovec - hrál kuželky. Takže jsem Slavii začal fandit i já. Taky kvůli tomu, že Slavia byla za předchozího režimu vysloveně potlačovaná, právě proto, že to byl klub vysokoškoláků, a ne vládnoucí třídy. Slavii byl zbourán stadion, který stál původně na Letné proti Spartě. Byl odstěhován do bažin dolů do Vršovic. Slavia se přejmenovala na Dynamo Praha, chtěli jí i zlikvidovat dresy, ale oni je někde uchránili.
Vzhledem k tomu, jak teď Slavia válí doma i v Evropě, si asi lebedíte.
Já byl nešťastný, že se neblahé dědictví z předchozího režimu se Slavií táhlo dál a dál. První pokus změnit to, učinil pan Korbel, ale určité živly ho tam připravily o stamiliony korun. Pořád se tam objevovali lidé, kteří z toho jen chtěli vytunelovat peníze.
Vždycky jsem říkal, že je mi úplně jedno, kdo Slavii koupí, třeba Abramovič... Ale ať to je někdo bohatý, kdo do toho bude chtít investovat peníze a někam ten klub přivede. A pak ho třeba prodá zase někomu ještě bohatšímu. Vezměte si třeba přerovskou Meoptu. To byl krachující podnik, který jeden Čechoameričan dovedl k ohromnému rozkvětu. Ta továrna má dneska 2,5 tisíce zaměstnanců a několik miliard zisku, přitom předtím byla zadlužená. Něco takového bych přál Slavii. Dnes je sport bohužel průmysl - mně to docela vadí, já jsem takový sportovec - idealista. Tak to teď koupili Číňani.
Byl jste se v Edenu osobně podívat na Seville, s níž Slavia sehrála v Evropské lize úchvatný zápas se závěrečným obratem?
Nebyl, protože jsem byl v Rakousku. Na telefonu jsme sledovali španělskou televizi, kterou jsme tam chytili. Zajímavé je, že španělský televizní reportér křičel úplně stejně gól, ať ho dala Sevilla, nebo Slavia. Ale díval jsem se pak na český reprezentační tým. Ti Angličani si s nimi dělali, co chtěli, soupeř jel jen na 70 procent plynu. A mám bohužel obavu, že s Chelsea to bude podobné, že budou právě tak běhaví. Starší hráči ze Slavie podle mě nemohou těm mladíkům ve sprintech stačit. Taky tam máme mladé kluky, záleží na trenérovi, jak to postaví. Bojím se, že v té rychlosti budeme mít velké starosti.
Prve jsme rozebírali stres a stresovou reakci. Jak sám zvládáte nervy při utkání, jako bylo tohle?
Stres to byl, ale... Já mám strašně rád Báru Špotákovou, a ta mi, když jsme se spolu o těchhle věcech bavili, řekla: Vždyť je to jenom sport. V životě jsou samozřejmě věci mnohem podstatnější, důležitější, které nás vedou k tomu, že máme stresy. Existuje jedno staré přísloví: Ve zdravém těle zdravý duch. V tom spatřuji hlavní smysl sportu.
