Ta cesta netrvá ani pět minut, přesto na 3,5 kilometru dlouhém úseku silnice mezi Lanškrounem a Horní Čermnou za posledních deset let vyhasly čtyři lidské životy.
Závažné dopravní nehody na trase plné zákrut a nepřehledných horizontů mají skoro vždy stejný scénář.
Vysoká rychlost, kterou řidič nepřizpůsobil stavu a povaze úzké vozovky. Vůbec nejzrádnější je nenápadné esíčko, u kterého mohl nedávno přibýt další křížek.
Byla středa 16. září, krátce před pátou hodinou odpoledne. Jiří Netušil se stejně jako každý jiný den vracel z Dolní Moravy, kde pracuje jako záchranář u horské služby. Už z dálky mu bylo jasné, že s řidičem auta jedoucím v protisměru není něco v pořádku.
„Jel jsem zrovna domů do Lanškrouna. Kousek za Nepomuky, jen pár set metrů za posledním statkem na samotě mě míjelo auto, které dosti kličkovalo po silnici,“ připomíná si Jiří Netušil okamžiky, které v něm spustily alarm. Bylo mu totiž jasné, že řidič nemusí nejbližší zatáčku, v níž se už stala řada vážných nehod, vybrat.
Pohotově proto u odbočky na lesní cestu zastavil a brzy pochopil, že je zle. Už ze silnice viděl, že v nízkém náletovém porostu pod silnicí něco hoří.
„Až když jsem byl blíž, viděl jsem, že hoří motor. Auto bylo poměrně dost daleko od silnice. Řidič s autem zahučel do příkopu plného křovin, kde se s ním auto muselo několikrát otočit,“ líčí Jiří Netušil pohled na octavii otočenou na střeše, která se po pádu ze břehu zastavila až po zhruba 60 metrech.
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  Čtení o zajímavých lidech, událostech a nevšedních akcích v regionech. |
Šlo o vteřiny. Všude byl cítit benzin, řidič uvězněný v hořícím autě neměl šanci dostat se bez cizí pomoci ven. Jedinou možnost k jeho vytažení nabízelo rozbité okénko spolujezdce.
„Dveře jsem otvírat ani nezkoušel. Do auta jsem pro něj vlezl okénkem, ale měl jsem velké obavy, aby nebyl zaklíněn nebo zamotaný v pásech. Nakonec jsem ho vytáhl relativně snadno. V duchu jsem si říkal, zda byl řidič vůbec připoutaný, necítil jsem ani odpor bezpečnostních pásů,“ vybavuje si pětašedesátiletý Jiří Netušil.
Zachránci se podařilo muže z auta vyprostit během chvilky, ale nedařilo se mu ho přes posekané mlází v těžkém terénu přiblížit k silnici.
Naštěstí jako na zavolanou ze břehu k oběma už pospíchal mladík, který si všiml ohně, u silnice zastavil a pomohl panu Netušilovi muže dostat dál od hořícího auta.
U silnice ho oba začali oživovat. V tomto ohledu nešlo o žádnou improvizaci, zachránce začínal u horské služby jako dobrovolník, dnes už je roky prověřeným profesionálem. Přestože muž dýchal, byl v bezvědomí.
Plameny pohltily celé auto
„Byl zraněný v obličeji. Po chvilce se nám ho podařilo přivést k vědomí. Reagoval, pohyboval končetinami, mrkal, ale nekomunikoval. Potřeboval jsem z něj dostat, jestli v autě necestoval ještě někdo další. Byli jsme asi pět metrů od hořícího auta, když najednou bouchlo. Nečekal jsem, že to bude taková rána, naštěstí plameny šly od nás. V tu chvíli ve mně zatrnulo, protože někdo mohl být na druhé straně auta,“ vzpomíná zkušený horal na horké zářijové odpoledne, které mu navždy zůstane v paměti.
Muže, který po dopravní nehodě u Nepomuk v Pardubickém kraji zůstal uvězněn v hořícím autě, zachránil projíždějící řidič. (16. září 2020)
Největší napětí z Jiřího Netušila spadlo v momentě, kdy k místu nehody přijeli hasiči a záchranka. Sám, v kraťasech a tričku, od zásahu odcházel s nohama notně popálenýma od kopřiv.
„Když přijela paní doktorka ze záchranky, předali jsme si pár informací a já odjel domů. S pánem jsem pak už nikdy nemluvil.... Ani nebudu,“ dodává po krátké odmlce. Dvaasedmdesátiletý muž, kterého vrtulník ve stabilizovaném stavu transportoval do traumacentra Fakultní nemocnice v Hradci Králové, po 14 dnech v nemocnici bohužel zemřel.
Nehoda na smrt řidiče neměla vliv
„Zbýval mu prý rok života, trpěl onkologickým onemocněním. Nevolnost zřejmě stála i za nehodou,“ dodává ke smutnému konci zachránce, se kterým se rodina zemřelého muže spojila a poděkovala mu za to, že jejich blízkého nenechal uhořet.
„Pomáhat druhým je přece samozřejmost. Mám dobrý pocit, že jsem mohl někomu pomoct a zachránit život. To jsem měl v sobě vždycky. Dělal jsem, co jsem mohl. Další průběh člověk už bohužel ovlivnit nemohl,“ říká Jiří Netušil k záchranné akci, při které sekundy rozhodovaly o životě a smrti.
Takových má za sebou z hor více než dost. Nerad totiž vzpomíná na okamžiky, při kterých už pomoci nemohl. „Ne, že bych nevěděl, co mám dělat nebo to neuměl. Ale život vyprchal rychleji, než byl člověk schopen pomoci. A to mě mrzí,“ uzavírá svoje vyprávění zachránce z Lanškrouna.
Velký respekt si získal od profesionálních hasičů, kteří ho nominovali na udělení prestižního Zlatého záchranářského kříže, jímž se oceňují výjimečné činy při záchraně lidských životů.
„Klobouk nemáme, smekáme alespoň přilbu,“ poslali krajští hasiči poděkování Jiřímu Netušilovi, jehož příklad hodný následování chtějí po koronavirové pandemii ocenit i medailí HZS Pardubického kraje.
Mapy poskytuje © SHOCart a přispěvatelé OpenStreetMap. Společnost SHOCart je tradiční vydavatel turistických a cykloturistických map a atlasů. Více na www.shocart.cz
