Události kolem paraskupiny Silver A, jíž byl společně s Alfrédem Bartošem členem Josef Valčík a radista Jiří Potůček, zachytil dvoudílný televizní filmu z roku 2007, který režisér Jiří Strach natáčel na místech, kde se trojice pohybovala. Tedy i v Pardubicích.
„Na natáčení Operace Silver A v Pardubicích vzpomínám opravdu rád. Jestli jsem na něco ze své filmografii hrdý, tak na tohle. Zaprvé kvůli tématu, zadruhé se tam sešla výborná parta jak před kamerou, tak za ní,“ vzpomíná na natáčení v Pardubicích představitel Alfréda Bartoše Jiří Dvořák.
Jak se vám v Pardubicích točilo?
Předně musím říct, že nás v Pardubicích neskutečně přijali.
Jak to myslíte?
Oni kvůli nám snad odložili vydláždění ulice, aby se mohlo točit takzvaně v dobových reáliích, anebo ji právě vydláždili, abychom tam mohli točit. Tohle si bohužel už přesně nepamatuju, jak to bylo, ale vyšli nám tím neuvěřitelně vstříc.
Když jste pak točili na Pernštýnském náměstí, hodně místních se na natáčení chodilo dívat.
Ano, Pardubáky to hodně zajímalo. Tehdy tam shodou okolností jeden z mých kolegů přinesl na natáčení Potůčkovu polní lopatku.
Použili jste ji nějak do filmu jako rekvizitu?
Ne, jen se nějak s Potůčkem dostal do styku, tak ji přinesl ukázat.
Jaké to bylo natáčet přímo v reálném prostředí, kde Bartoš, Potůček a Valčík působili?
Já Pardubice docela znám, protože jsem tady hostoval v divadle, takže pro mě to nebylo neznámé místo. To víte, že to s člověkem něco udělá, bohužel Veselka už dneska nestojí, scény týkající se tohoto hotelu jsme točili v Praze.
Jak jste potom vnímal kritiku členů Českého svazu bojovníků za svobodu, kteří vystoupili proti tomu, jak scenáristé Konášovi vykreslili Alfréda Bartoše? (pozn.red.: kritikům vadilo, že scénář vylíčil Bartoše jako sukničkáře a člověka, který si nelámal hlavu s dodržováním zásad konspirace)
Lucie Konášová ho vykreslila tak, jaký byl. To, že někdo nechce věřit tomu, že když je hrdina, že má taky lidské vlastnosti, tak to je jeho problém. Oni nás tehdy chtěli dát i k soudu a režisér Strach tehdy řekl, ať klidně dají, to je všechno historicky podložený. A oni pak cukli. Pak už jsme se tím víceméně bavili. Když člověk čte knížku Dva proti říši, i tam je to popsáno velmi podobně. Ti kluci věděli, že mají strašně málo času a minimální možnost na přežití, takže si chtěli užít život, protože to byli všechno mladí chlapi.
Kde se v těch mladících brala taková odvaha?
Na to je jednoduchá odpověď. Byli vychováváni na masarykovských principech a slovo vlastenectví, čest a položit život za vlast brali jako naprosto samozřejmou věc. To se dneska většině národa těžko chápe. Oni to brali jako samozřejmou věc a vůbec o tom nepřemýšleli. Taky si myslím, že se chtěli pomstít nacismu. Doma měli rodiny, proto utekli za hranice. Aby mohli bojovat, když nás tady obsadili bez boje. Aspoň něco. Aspoň něco chtěli udělat.
Jak hodně jste si musel dostudovávat souvislosti, když jste tehdy dostal scénář?
Měli jsme nějaké poradce, ale Petr Konáš jako scenárista se vrtal ve všech archivech a přišel na linku Hany Krupkové, neboť se dostal do archivů StB. A navíc, tento scénář Lucie a Petra Konášových byl zatím první a poslední v mé kariéře, kde jsme neměnili ani spojku. To bylo napsané tak, že nebylo třeba úprav. Bylo to skvěle napsané.
Máte teď takový podobný scénář na stole?
Nemám. Ale rád bych měl. Téma historie mě zajímá. Teď jsem se docela dlouho pohyboval v tématu československých legií v zahraničí, jezdili jsme po Evropě a natočili asi pět dílů. Kdyby takový scénář přišel, tak bych to samozřejmě okamžitě přijal, protože k tomuhle tématu mám blízko.
