Jan Holkup není myslivec a přesto je v komunitě mužů s flintou, zelenou kamizolou a loveckým psem dobře známý. Fotí jejich útulky, kde tráví hodiny a hodiny času na čekané. Nad ránem, v noci za každého počasí. I proto si myslivci své posedy vymazlují a dělají si z nich náhradní domovy.
„Jako fotograf jsem zvyklý si zajímavé věci vyfotit. Takhle to bylo i s posedy. Potkával jsem je v krajině a hromadily se mi ty zajímavé. Překvapilo mě, jaký zájem fotky vzbudily. Proto jsem se rozhodl zabývat se posedy vážněji,“ říká Jan Holkup.
Ty posedy, které mu připadají něčím zajímavé, bizarní či úsměvné, proto začal systematicky vyhledávat a fotit. Za originálním posedem se neváhá vydat i do zahraničí. Nejezdí však naslepo, dopředu si od autora tipu na další fotku nechá poslat fotografii. Pak se za ním neváhá vydat na východní Slovensko či do Chorvatska.
Často se i jemu stává, že posed vůbec nepozná. Pak se v dané vesnici doptává, zda je podivný objekt u lesa skutečně posed. Na něm ho zajímá všechno. Nejen konstrukce, ale i interiér nebo umístění v krajině, jako třeba posed připevněný ke sloupu elektrického vedení.
„Jsem strojař a vidím, co vydrží. Kolikrát zvažuju, zda na něj vylezu, protože může spadnout. Často jsou to konstrukce odvážné, staticky nejisté. Těch bizarních je dost,“ říká vystudovaný strojní inženýr.
Pro myslivce je posed místem, kam utíkají za klidem
„Když nejsou posedy zamčené, vidím uvnitř postele, kamna, televize i porno časopisy pod izolací. Vím o jednom posedu, kde je zavedené teplovodní topení. Uvnitř má majitel propanbutanovou bombu, která mu zahřívá potrubí. Prý se to vyhřeje i v minus 20 stupních,“ popisuje vychytávky důmyslných myslivců fotograf.
Myslivci si tak posed zabydlují jako svůj druhý domov. „Posedy často neslouží jen k lovu a relaxaci, ale je to takový jejich azyl za svým klidem, kam utíkají,“ říká.
Posedy - svéráz národní tvořivostiVýstavu fotografií posedů ukazuje fotograf Jan Holkup v pardubické galerii Fons. Některé fotografie doplnil originálními rámy. Snímky staré železné konstrukce posedu doplnil stejně zrezivělým rámem, který dodá fotce autentičnost. Na fotky posedů mohou návštěvníci do galerie Fons vyrazit ve všední den do 17. února. |
O myslivcích se toho za ty roky, kdy fotí jejich posedy, dozvěděl hodně. „Spousta z nich jsou stále malí kluci, kteří mají rádi své skrýše a jejich budování,“ říká Holkup.
Zároveň přiznává, že si na myslivce poupravil názor. Mnozí z nich se mu sami ozývají a zvou ho vyfotit si právě ten jejich posed. „Bral jsem je negativně jako lidi, co střílí zvířata, ale časem jsem zjistil, že oni musí regulovat zvěř v krajině, která je příliš domestikovaná a zkulturněná,“ líčí fotograf.
Mezi myslivci začíná být známým jménem. „Jednou mě viděl jeden myslivec u svého posedu, když jel autem. Přijel k posedu a podle poznávací značky u auta mě rovnou oslovil jménem,“ vzpomíná.
Často se myslivci rádi pochlubí a sami mu tipy na absurdní a jinak zajímavé posedy posílají na Facebook. A většinou bývají zájmem fotografa potěšeni.
„Já jsem věděl, že se tady jednou objevíte,“ řekl mu myslivec, na kterého narazil Holkup ve chvíli, kdy posed natíral.
Jindy zase narazil na posed, tedy narozeninový dárek, který dostal jeho majitel od svých kolegů. Malíř, který se specializuje na vtipy o myslivcích, mu na něj nakreslil hrozící lišky, srny, divoká prasata, na které on kouká ze svého posedu a snaží se mu škodit.
„Nedá se říct, že by tento posed vymalovaný akrylovými barvami splynul s přírodou, ale je to něco tak pěkného a úsměvného, že se člověk musí zastavit,“ dodává Jan Holkup.
Ačkoli zajímavých posedů nafotil tisíce, těch originálních má zhruba 100. „To, co jsem nafotil, je jen nepatrný zlomek toho, co na mě čeká. Rád uvítám každý nový podnět k focení, lidé mi je mohou posílat na Facebook,“ říká Holkup, který plánuje, že by pak z fotek udělal i knihu.
