Za dobrého počasí lze podle Horálka za noc napočítat na 1000 meteorů a mohly tak vzniknout vysněné portréty jejich proudu nad zimní Sečskou přehradou.
„Meteorický roj je jev, při kterém proud částic meziplanetárního prachu (meteoroidů) křižuje zemskou dráhu a tyto částice se pak při průletu zemskou atmosférou třou o molekuly vzduchu, postupně se vypařují a vytvářejí za sebou zářící stopu. Vznikají záblesky, které se odborně nazývají meteory, lidově padající hvězdy nebo létavice,“ vysvětluje Horálek.
Název roje Geminidy pochází od latinského názvu souhvězdí Blíženců, z něhož meteory po celou dobu aktivity roje zdánlivě vylétají.
Teplota výrazně pod nulou nebyla největším nepřítelem fotografa, který chtěl vrchol Geminid zachytit.
„Ne vždy je noc bez Měsíce, který v zimě stoupá vysoko nad obzor a svým svitem dokáže mnoho meteorů přezářit. Výraznější problém jsou husté inverze, nad jejichž hranici lze vystoupat až pokud se dostanete nad 900 metrů,“ vyjmenovává největší překážky Horálek.
A dlouhých 12 let byly pro zaníceného fotografa vesmíru nepřekonatelné.
Noc bez Měsíce i inverze
Pro focení přírodního jevu si musel nadšenec vesmíru vyhradit skoro celou noc, většina meteorů padá v druhé půli noci.
„Na jasnou noc, žádný svit Měsíce aspoň v druhé půlce noci, kdy meteorů padá nejvíc, a krajinu ponořenou do sněhu, tak na to jsem čekal 12 let,“ přiznává Horálek.
Zejména sněhová pokrývka je v tomto kraji v předvánočním čase vzácná, častěji právě v tomto období přicházejí oblevy.
Ani letos to s podmínkami na focení záře padajících létavic nevypadalo dobře. Po noční krajině se rozlila inverze a fotograf byl rozhodnutý vyjet narychlo do Orlických hor, aby stihl nejvyšší aktivitu okolo 2. hodiny ranní.
„Pak se ale začalo zázračně projasňovat, nakonec jasné nebe vykouklo i nad chatou, a tehdy jsem začal fotit jak o závod. Nebyl jsem si jist, jak dlouho to vydrží. Ovšem zpětně si uvědomují, jak to celé bylo ještě vzácnější. Ono totiž díky tomu, že se projasnilo v inverzi okolo mě, ale okolní města zejména na jihu v ní byla schovaná, tak ke všemu do oblohy neunikal v takové míře světelný smog z okolních měst a inverze uměle světlo držela takříkajíc pod pokličkou,“ popisuje Horálek.
S vyjasněním padala rtuť teploměru až k -13° Celsia, což se rychle podepisovalo na objektivech, které, ač vyhřívané, nezvládaly teplotní sešup a nezůstávaly dlouho bez mrazivé pokrývky.
„Rychle jsem odbíhal a měnil objektivy. Mezi jednou a třetí hodinou ranní to byl opravdu adrenalin, přehazoval jsem je co 20 minut,“ vzpomíná Horálek.
Ve chvíli velké euforie se však na obloze náhle objevil úkaz umělý - přírodní ohňostroj meteorů narušily rány a petardy z toho hotelového.
„Kdyby se ti pacholci podívali vzhůru k hvězdám a nic neodpalovali, měli by přírodní ohňostroj přímo nad hlavami,“ neskrývá rozčilení Horálek.
Horálek pak ještě zachycoval oblíbenou vyhlídku nad velkým jezerem ze zříceniny Oheb. Tady to vždy vyžaduje velkou opatrnost, skály jsou zde zrádné, Horálek však neponechal nic náhodě a stezku si prošlapal předem za denního světla.
„Roje meteoritů jsou vždy nezapomenutelným zážitkem, hned v příštím roce nás čekají 4. ledna Kvadrantidy, kdy bude frekvence meteorů stoupat nad 80 za hodinu,“ řekl Horálek.
