Zvuky sbíječek a bušení kladiv se nyní ponejvíce ozývá z Gočárových mlýnů. Od května, kdy se konsorcium firem pustilo do přeměny hlavní budovy na Východočeskou galerii, zde probíhají hlavně likvidační práce.
„Ještě celou zimu budeme hlavně hrubě bourat a hrubě stavět, dokončovací práce přijdou na řadu až na jaře,“ řekl stavbyvedoucí Jaroslav Sýkora.
Nejdříve bylo třeba šetrně odmontovat zachované prvky mlynářské technologie, například shozy na mouku, vysévací stroj, korečkové elevátory, části stabilního hasicího zařízení, motor transmise a další.
„Na konci stavby tam vybrané prvky opět namontujeme jako stálé exponáty budoucí galerie,“ popsal začátky stavby architekt Petr Všetečka. Skluzavky na dopravu mouky tak budou zvenku i vevnitř.
Hlavní budovu již stavební dělníci očistili od nepůvodních přístaveb, vestaveb a přístřešků.
„Všichni se těšíme, až se ze sevření přístaveb vyloupne čistá gočárovská budova s členitou fasádou a přechodem k silu, který evokuje v té době populární objev pozůstatků Ištařiny brány ve starověkém Babylonu,“ řekl náměstek hejtmana Roman Línek.
Již nyní dochází v některých patrech k probourávání stropů. Právě s průhledy přes více pater tým architektů pod vedením Petra Všetečky hodně pracuje. Přes dvě patra bude například knihovna Východočeské galerie.
„Tyto knihovny známe z 19. století a ještě z dřívějších dob, kdy byly součástí klášterů a zámků, toto bude moderní pojetí,“ řekl Všetečka.
Galerii dominují průhledy přes více pater
Velkorysé řezy s průhledy do dalších pater jsou významným prvkem nově vznikající galerie. „Někde vás to pustí očima o celé patro výš, a jak stoupáme nahoru, tím větší průhledy jsou,“ řekl Všetečka.
Kromě bouracích prací už se také buduje. Stavbaři vytvářejí základové konstrukce nových vestavěných výtahů a podzemního kolektoru budoucích páteřních rozvodů inženýrských sítí.
Po vybourání některých původních betonových stropů, které nevyhovovaly statickým požadavkům nové galerie, pokládají nové železobetonové stropy. Pomocí ocelového opásání s ochranným betonem zvyšují statiku vybraných betonových sloupů.
Napilno mají i truhláři, kteří opracovávají stávající nosné trámy a fošny. Ty budou po obroušení, nutných opravách, impregnacích, zateplení záhlaví trámů ve zdivu a finálních nátěrech vráceny na původní místa.
Dříve se tady netopilo, mlýn nepotřeboval speciální teplotu, ale nyní jsou zde náročné požadavky na tepelný komfort pro vystavovaná díla. I proto dostaly konce trámů, které vystupují z interiéru, plastový obal, aby lépe držely teplotu.
Práce zatím pokračují podle plánu, občas se s postupem prací objeví nečekaný zádrhel, který ovšem na chod stavby vliv nemá.
„Odhalily se původní podkladní betony, zjistilo se, že jsou nosné konstrukce jinak, než se předpokládalo. Až odkryjeme na jaře střechu, také nás tam může ještě něco čekat. Rekonstrukce je živý organismus, vyvíjí se, ale v globále se dá říct, že jedeme podle harmonogramu,“ řekl Sýkora.
Stavbaři mají termín odevzdání v dubnu 2022, poté přijde na řadu vybavení interiéru a stěhování do nových prostor.
„S dokončením počítáme jako s vánočním dárkem pro Pardubický kraj v roce 2022. Celkové výdaje projektu činí 373 milionů korun. Z evropských fondů máme nyní přislíbeno 110 milionů, dalších téměř 13 milionů máme zajištěno z národních veřejných zdrojů,“ řekl Línek.
Kraj koupil budovu v roce 2018 od manželů Smetanových. Mlýny navrhl jako své rané dílo Josef Gočár a vyrostly na břehu Chrudimky v letech 1910-11. Teprve o 13 let později na ně navázalo elegantním obloukem silo a poté i další stavby.
