O chybách v katalogu se dozvěděla například rodina Vlasty Světničkové, dcery Josefa Jánského, kterou tyto omyly pobouřily.
Jánský byl ředitelem pardubického velkostatku. Od svého nástupu v Pardubicích se aktivně zapojil do ilegálního odbojového hnutí. Instaloval vysílačku Libuši v bohdanečských sádkách. Svým autem ji převážel a tři dny ukrýval v garáži v rohovém domě na dnešní třídě 17. listopadu, kam si nyní lidé chodí kupovat boty. Tehdy tam měl služební byt a kancelář. Ze sádek odvezl i radistu Jiřího Potůčka, který se 12. ledna 1942 poprvé úspěšně spojil s Londýnem.
Za svoji odbojovou činnost zaplatil životem. Gestapo jej sebralo při hlavní červnové vlně zatýkání 21. června a 2. července 1942 popravilo ve věku 41 let.
Jméno Josefa Jánského je dvakrát chybně uvedeno jako Jan Jánský. Poprvé v popisku fotografie a podruhé v kapitole kolaborace a udavačství.
„Jeho křestní jméno je chybně a nešťastně uvedeno ve spojení se sídlem sekretariátu nepříjemné kolaborantské organizace Vlajka, která měla kancelář ve Smilově ulici 401, zatímco dům, ve kterém žil a pracoval Josef Jánský, byl na adrese tehdejší Chrudimská 342,“ řekl pardubický historik Jiří Kotyk.
Vyjádření autora expozice Vojtěcha KynclaTři drobné nedostatky jsme opravili v rámci kontrol, neboť se ukázalo, že je uvedl dr. Jiří Kotyk ve své práci k 70. výročí heydrichiády. Nesouhlasím, že bych špatně uvedl sídlo Josefa Jánského a organizace Vlajka. Jasně je napsáno, že J. Jánský měl kancelář ve „stejném bloku domů“ jako byla fašistická Vlajka. Dcera A. Košťála s námi jednala přímo a zcela bez problémů. Pan Stehlík expozici nenavštívil a po svém extempore s pramennou základnou ohledně zavražděné lidické ženy by se neměl vyjadřovat, neboť manipulací s dějinnými fakty pouze utváří zkreslený obraz dějin. Demagogicky uvádí desítky chyb, které v expozici nejsou. |
„Špatně uvést křestní jméno, a to hned dvakrát, nesvědčí o přílišné profesionalitě autora. U nás v rodině se příběh našeho tatínka, dědečka a pradědečka Josefa Jánského uchovává v hluboké úctě, jsme pyšní na to, co udělal pro svobodu tohoto národa, a nyní někdo svojí neodbornou prací špiní jméno našeho příbuzného tím, že si nezjistí základní historická data a použitím soukromé fotografie porušuje i autorská práva,“ řekli zástupci Jánského rodiny.
Autor expozice historik Vojtěch Kyncl se brání, že rozsah expozice vyžaduje postupné doplňování a úpravu faktů.
„Nikdo nedělá chyby naschvál. Nikdy jsem nechtěl nikoho poškodit, bohužel chyba se stala a já se za ni omlouvám. Vzhledem k rozsahu expozice, jejímu pojetí a využití veřejností vyžaduje postupné doplňování a úpravu faktů podle aktuálních zjištění a výukových potřeb. Pojetím výstavního prostoru jsme překročili hranici regionu i generačního přístupu k výkladu moderních dějin,“ řekl Kyncl.
Upozornil, že oprava je uvedena na webu památníku. Stěžují si však i další pozůstalí. Ozvala se například vnučka majitele hotelu Veselka. V katalogu jí vadila popiska pod fotkou, že Arnošt Košťál ukončil svůj život sám po zatčení. Jeho ovšem stejně jako Jánského popravilo gestapo.
„K chybě může dojít kdykoliv během psaní textů a stalo se tak i v případě jedné z obětí popravených v Pardubicích. Na počátku listopadu 2021 byla zveřejněna errata k údaji o smrti A. Košťála včetně omluvy rodinným příslušníkům,“ uvedl Kyncl.
Jánského a Košťála pojilo přátelství. Prvně jmenovaný se k odbojové činnosti dostal přes majitele Veselky Arnošta Košťála.
„Děda měl vlastenecké cítění, i proto začínala jeho profesní kariéra na Podkarpatské Rusi, později budoval a tvořil Československou republiku,“ uvedla rodina Vlasty Světničkové. Z vyprávění předků vědí, že Jánský při výsleších o svých spolupracovnících nepromluvil.
„Byl sice zatčen, ale z jeho úst nikdy nevyšlo žádné jméno nebo něco, co by vedlo k dalšímu zatýkání lidí. O smrti svého tatínka se Vlasta Světničková dozvěděla až po válce, říkali jí že musel pracovně odjet,“ uvedla pro MF DNES rodina Vlasty Světničkové rozené Jánské.
Zřizovatel Památníku Zámeček kritiku odmítá
Na chyby upozornila také dcera poslední ležácké přeživší Jarmila Doležalová mladší, která v prosinci zaslala primátorovi Martinu Charvátovi otevřený dopis, v němž upozorňuje na četné chyby v Památníku Zámeček.
„Paní Doležalová mladší velmi tvrdě, až demagogicky hodnotí nově vybudovanou expozici Památníku Zámeček. Některé připomínky jsou věcně správně a byly napraveny i dříve, než přišel otevřený dopis, neboť je již památník řešil a provádí průběžnou kontrolu expozice v rámci nedávného zahájení provozu.
Jiné byly vedením památníku vyhodnoceny jako nedůvodné nebo nepravdivé – jednalo se pravděpodobně o nepochopení ze strany paní Doležalové mladší. Jedná se spíše o překlepy nebo drobné nesrovnalosti, které se podle mého názoru dají při objemu textů a obrazových materiálů lidsky pochopit a nemají zásadní vliv na celkový dojem z expozice. Přesto se za ně omlouvám,“ uvedl náměstek primátora Jakub Rychtecký.
Na stranu mnohaleté badatelky v oblasti ležácké tragédie se postavil i ředitel lidického památníku, pod nějž spadá i ten v Ležákách, Eduard Stehlík, který se tímto obdobím jako historik mnoho let zabývá.
„V expozici jsou chyby. A není jich málo. Mluvíme o desítkách pochybeních,“ řekl Stehlík. Podle něj by mělo co nejdříve dojít k nápravě s ohledem na pozůstalé rodiny, kteří tyto omyly vnímají velmi citlivě.
Jinak se však v případě pochybeních angažovat nebude, neboť jde podle něj o věc zřizovatele, a tím je město Pardubice. „Jestliže město vložilo velké finanční prostředky v desítkách milionů do vzniku expozice, tak by tyto věci měly být v naprostém pořádku,“ řekl Stehlík.
