Drobných upomínek na místo teroru si běžný návštěvník krajského úřadu v Pardubicích nejspíš nevšimne. Třetí patro budovy bývalo za protektorátu sídlem gestapa a stále to je na některých místech dobře vidět. Připomínají to díry po střelbě z automatické zbraně v cihlové zdi nebo zatmelená místa, kde dříve byly mříže.
Do dřívější budovy ředitelství pošt a telegrafů se vstupovalo z náměstí Republiky. V nižších patrech byl Oberlandrat, což byl název pro německou okupační správu. Ve třetím patře bylo gestapo, vstup do něj hlídaly mříže, které se údajně ovládaly elektricky z kanceláře.
„Odehrávaly se tam hrozné věci. Počet lidí na gestapu se proměňoval, uvádí se číslo 35 až 40 lidí, byli tam také civilní zaměstnanci, kádrově vytipované sekretářky, přesvědčené nacistky,“ řekl pardubický historik Jiří Kotyk.
V den osvobození, který v Pardubicích připadl na 8. května 1945, se vydal poručík Josef Trnka se svým nově jmenovaným nadřízeným Ludvíkem Novotným na pokyn Okresního národního výboru na gestapo, aby se vzdalo. Chtěl domluvit odsun německých vojáků z města. Jenže nepochodil.
Mučení a skoky z okna, vrazi bez trestu
„Trnka dostal zásah projektilem. Pak ho odtáhli do kanceláře, kde ho surovým způsobem dobili,“ řekl Kotyk. „Jeho tělo tam asi ještě dva dny leželo, než ho místní objevili. Vrahem byl patrně Josef Kuchler, který unikl potrestání, stejně jako většina ostatních lidí z gestapa,“ dodal.
Po střelbě jsou v cihlách díry, zůstaly tam i po mnoha rekonstrukcích, chráněny sklem, jako připomínka tragédie. Gestapu se podařilo spálit všechny dokumenty, ale strašlivé mučení na gestapu dokládají výpovědi pamětníků. Donedávna byly známy dva případy úmrtí mučených lidí, kteří zemřeli po pádu z okna.
Zajaté Němce vedli ulicemi Pardubic. Vzduchem létaly kameny, dav bouřil |
Šárka Kuchtová z Paměti národa našla třetí případ. „Věděli jsme o dvou lidech, kteří vyskočili či byli vyhozeni z okna. Dalším byl Rudolf Pohorský, který byl činný v litomyšlském odboji, 19. května 1942 byl zatčen v Praze a 9. června převezen na gestapo. Během výslechu vyskočil z okna do Jahnovy ulice,“ řekla Kuchtová.
Další prameny uvádějí, že po této tragické události dalo gestapo okna zamřížovat. První obětí byl Josef Kříž, zahynul po pádu z okna 21. září 1941. Posledním zemřelým byl František Hladěna, který pomáhal výsadku Silver A. Po nelidském výslechu skočil z okna do dvora 20. června 1942. „V rodinné paměti Josefa Kříže se vyprávělo, že jeho přítelkyně na něj čekala v Jahnově ulici. Ona tvrdila, že ho z okna vyhodili. Můžeme se jen dohadovat, jak to bylo. Stejně tak u Hladěny,“ řekla Kuchtová.
 |
Tragická smrt fotbalisty, poslední zápas prohrál
Den osvobození 1945 si v Pardubicích vyžádal ještě dvě další známé oběti. Tragédie se stala na dnešní třídě Míru. Bývalí důstojníci Československé armády měli za války civilní zaměstnání, ale protože se blížil konec války, 8. května se oblékli pod vlivem očekávaného míru do uniforem a v průvodu šli od Zelené brány po dnešní třídě Míru. „V místě dnešní lékárny do nich najel německý obrněný transportér, na místě zemřel otec pěti dětí, nadporučík Vladimír Eliáš. Druhou obětí byl Arnošt Smrž,“ řekl Kotyk.
Smrž byl sportovec, hrál fotbal za Pardubice i pražskou Spartu a pracoval jako úředník v Explosii. „Až do konce roku 1930 patřil Smrž, stále ještě student chrudimské obchodní akademie, k oporám pardubického klubu, který měl amatérský status, a tak mu byla 1. liga zapovězena. Hbitý, 170 centimetrů vysoký útočník si však cestu do ligy přece našel. V roce 1931 po něm sáhla Sparta a čekal ho boj o místo v sestavě. V červnu téhož roku ještě jednou oblékl pardubický dres v meziměstském utkání proti Vídni, které Východočeši prohráli 1:4,“ uvedl bývalý mluvčí FK Pardubice Radek Klier ve svém článku o Smržovi.
Píše v něm i o tragické smrti fotbalisty. „Arnošt Smrž byl převezen s vážným zraněním hlavy do pardubické nemocnice. Byl v bezvědomí, značně pohmožděn v obličeji a na hlavě, měl komplikovanou zlomeninu nohy a další zranění po celém těle,“ citoval historické záznamy.
