Marek Víšek není v prostředí hasičského sportu žádným nováčkem. Během let si vybudoval pověst borce, který se nikdy nevzdává, a dokáže se připravit i na ty nejnáročnější výzvy.
FireFit je soutěž, která simuluje skutečné zásahy. Závodníci v plné výstroji s dýchacím přístrojem musí vyběhnout na věž s hadicí, pracovat s kladivem, tahat těžké břemeno a nakonec odtáhnout figurínu. Rozhoduje zde nejen síla a rychlost, ale také odolnost a psychická vytrvalost.
Jen samotná výstroj váží hodně, hadice okolo dvaceti kilo, k tomu dýchací přístroj a oblek dalších třeba sedmnáct kilo. To znamená, že nesete vlastní váhu plus dalších skoro čtyřicet kilo.
A právě tyto vlastnosti pětačtyřicetiletý hasič z HZS Pardubického kraje ztělesňuje. Jeho úspěchy na domácí i mezinárodní scéně jsou důkazem jeho odhodlání a let tvrdé dřiny. Například v roce 2023 na Světových policejních a hasičských hrách v kanadském Winnipegu vybojoval v disciplínách TFA v kategorii jednotlivců 1. místo.
Horko, všude hadi a pavouci. Čeští hasiči vyprávěli po návratu z Texasu |
V letošním roce se stal mistrem Evropy ve své kategorii ve FireFitu, přičemž jeho výkon 1:36,65 v individuálním závodě a 1:32,59 v tandemu s Davidem Kubišem byly vynikajícími časy, které svědčí o pečlivé přípravě a schopnostech obou mužů. V rozhovoru prozradil jak často trénuje, co je na FireFitu nejtěžší a co si laik nedokáže ani představit.
„Do závodu dám úplně všechno a po doběhu většinou nemůžu skoro ani chodit. Ale vím, že po dvou minutách sundám masku a mám hotovo. Na rozdíl od skutečného zásahu, kde musíte fungovat dál,“ popisuje mistr Evropy a člen pardubických profesionálních hasičů Marek Víšek.
Jak dlouho se tomuto sportu věnujete?
Závodím už přibližně dvanáct let. Profesionálním hasičem jsem ale mnohem déle, teď už přes dvacet let. Sport je pro mě přirozeným doplňkem k práci a zároveň výzvou, která mě motivuje stále se posouvat.
Jak často trénujete a jak probíhá váš běžný tréninkový týden?
Trénuji prakticky každý den, ať už v práci dopoledne i odpoledne, nebo ve volném čase. Tréninky mi píše Milan Viktora, který je rovněž příslušníkem HZS Pardubického kraje, slouží v Přelouči. Je to nejen zkušený trenér, ale také šampion ve veslování, takže má s tvrdou přípravou bohaté zkušenosti. Tréninky píše více lidem, ale mě už vede poměrně dlouho. Když jsem doma, jezdím na kole nebo běhám, abych se udržel v kondici. Neděle si většinou nechávám volnější, abych se trochu zregeneroval a připravil na další týden.
Parťáci z tandemu David Kubiš a Marek Víšek. (15. září 2025)
Jaké to pro Vás bylo, vracet se domů opět s medailí z Mistrovství Evropy?
Byl jsem opravdu moc rád, že se mi podařilo nějakou tu medaili získat. Letos je sezona hodně dlouhá a přiznám se, že už na sobě cítím únavu. Na hlavní vrchol roku jsem se připravoval na Ameriku a teď už trochu dojíždím. O to víc si ale toho výsledku cením. Tenhle typ závodu se navíc liší od těch, na které můžeme běžně trénovat, protože u nás v republice podobnou věž vůbec nemáme. Musel jsem se tedy poprat s jiným stylem závodu, než na který jsem se celý rok chystal.
Marek Víšek |
Byl tam nějaký moment, který vám utkvěl v paměti?
Ano, bohužel to byl okamžik, kdy můj kolega a parťák z tandemu David Kubiš spadl. Jinak by byl jasně na prvním místě, protože to měl skvěle rozjetý. Nakonec ale zůstal bez medaile, což mi bylo opravdu velmi líto. Zasloužil si ji. Ten sport je nevyzpytatelný, stačí chvilka nepozornosti a všechna dřina může přijít vniveč.
Jak se vám závodilo v tandemu s Davidem Kubišem a čím je tahle disciplína specifická?
Tandem je úplně jiná kategorie než individuál. Specifická je určitě tím, že trvá necelé dvě minuty, ale po celou dobu musíte jet naplno, bez možnosti vydechnout. V zásahovém obleku, s nasazenou maskou a dvacetikilovou hadicí v rukou je to obrovská zátěž. Je to vlastně simulace reálného zásahu, jenže tady se jede od začátku do konce v maximálním nasazení, bez jakékoliv rezervy. Právě proto se FireFitu říká „Nejtěžší dvě minuty v životě“.
Jaký okamžik při závodu byl pro Vás nejtěžší nebo největší adrenalin?
Pro mě bylo asi úplně nejtěžší vyběhnout tu věž. Je totiž poměrně dost úzká a když nesete hadici, neustále narážíte do těch sloupů a sotva to tam protlačíte nahoru. Navíc, jak už jsem zmínil, u nás v republice podobná věž chybí, takže ani nemám možnost na ní trénovat. Letos to pro mě bylo ještě náročnější, protože mám problém s rameny a tahání mi nedělá úplně dobře.
Co je na tomhle sportu nejšílenější, co by si laik vůbec nedokázal představit?
Na první pohled to možná vypadá až příliš jednoduše. Běh nahoru a hotovo. Ale ve skutečnosti je to vážně obrovská dřina. Myslím, že netrénovaný člověk by možná zvládl vyběhnout věž, ale tam by skončil, protože by toho měl plné zuby. Jen samotná výstroj váží hodně, hadice okolo dvaceti kilo, k tomu dýchací přístroj a oblek dalších třeba sedmnáct kilo. To znamená, že nesete vlastní váhu plus dalších skoro čtyřicet kilo.
Jak dlouho vlastně vydrží člověk v plné výstroji a s dýchacím přístrojem jet naplno?
V reálném zásahu musíte vydržet tak dlouho, dokud je potřeba. Tedy do konce akce nebo dokud vám nedojde vzduch. V závodě to jinak ti lepší zvládají určitě pod dvě minuty, myslím snad minutu dvacet. Je to spíš takový silový sprint v těžké výstroji, kde se vydáte úplně ze všech sil.
Keiser Force MachineTzv. kaiser je zařízení pro simulaci úderů sekerou nebo kladivem. Hasič v závodu do něj musí několikrát udeřit, aby posunul ocelovou lištu na vzdálenost 1,5 metru. Testuje sílu, výdrž a techniku. |
Je něco na Firefitu, co je ve skutečném zásahu úplně jinak nebo naopak velmi podobně?
Podobnost je určitě v samotných úkolech. Tahání hadic, běh ve výstroji, překovávání překážek, to všechno děláme i při skutečném zásahu. Rozdíl je ale v tom ostatním. V závodě si po doběhu můžu lehnout, nebo jakkoli jinak odpočinout. Při reálném zásahu tomu tak není, tam člověk musí pokračovat, i když je naprosto vyčerpaný. Musí počítat s tím, že třeba ponese kolegu, kterému se něco stalo, a prostě fungovat dál. Tady vím, že si po dvou minutách sundám masku a mám hotovo. Zkrátka dám do toho úplně všechno a pak většinou nemůžu skoro ani chodit.
Je nějaká zajímavost, kterou jsme zde nezmínili?
Určitě by se jedna našla. S Davidem Kubišem jsme už dvakrát po sobě vyhráli Mistrovství Evropy a letos jsme chtěli udělat takový hattrick. Bohužel se nám to nepodařilo zhruba o půl sekundy, kvůli kaiseru (viz box, pozn. red.) a nějakým technickým problémům. To vcelku naštve, přiznám se… I tak ale zlato zůstalo doma, protože ho získali naši další čeští kolegové.
