„Strojařinu máme v rodině. Můj otec byl strojař, většinu toho, co vím, tak vím od něj. A tyto informace jsem se snažil posunout i dál Honzovi, což se mně podařilo,“ říká šedesátiletý zakladatel, spolumajitel a ředitel firmy Jaromír Hvížďala o svém devětadvacetiletém synovi, který doslova už vyrostl mezi průmyslovými roboty.
O tom, že se firmě daří, svědčí i to, že v roce 2016 činily její tržby 330 milionů korun a loni už to bylo přes 430 milionů korun.
JHV-EngineeringPardubická rodinná firma se od svého založení v roce 1999 vypracovala mezi špičkové české dodavatele jednoúčelových strojů a výrobních linek. Mezinárodní soutěž EY Podnikatel roku se pravidelně vyhlašuje v téměř šedesáti zemích na celém světě. |
Dozvěděli jste se, co u vás pořadatelé soutěže hlavně ocenili?
Jaromír Hvížďala (Jar.): Oficiálně nám to nebylo sděleno, ale jedno z hledisek bylo, že máme vyřešeno nástupnictví, nemusíme řešit, jak se firmy zbavit, či zda ji prodat. Místo toho ji se synem stále rozjíždíme.
Jan Hvížďala (Jan): A budujeme renomé České republiky. Máme silný vývoj a silnou technologickou základnu, hlásíme se k tradičnímu heslu o zlatých českých ručičkách. Snažíme se vytvářet špičkové, s celým světem konkurenceschopné stroje.
Jaké to je pro syna navázat na výraznou zakladatelskou stopu svého otce?
Jan: Výzva je to obrovská, ale myslím si, že se s tím popasuji docela dobře. Je mi 29 let, ale začínal jsem už skoro před 15 lety. Nejprve tříděním šroubků, chvíli jsem montoval, konstruoval, poté programoval roboty, nyní sháním nové zakázky a vytvářím koncepty strojů či linek. Všichni mě doufám akceptují.
Můžete přiblížit zaměření vaší firmy?
Jan: Vyvíjíme a vyrábíme speciální výrobní linky. Není to sériová produkce. Pokaždé stavíme výrobní linku na něco jiného. Každý kus je originál, každý je funkční prototyp. Polovina produkce je určena pro automobilový průmysl, ale vyrábíme i pro elektrotechnický, spotřební a zdravotnický průmysl.
A příklady zakázek?
Jar.: Poslední linkou, kterou jsme dokončili minulý týden, byla první automatická linka na světě pro montáž katetrů, tedy trubiček či hadiček, které se operují do páteře. Těší nás, že jsme schopni dělat i linky pro medicínský průmysl.
Jan: Linka je určena do maximálně čistých prostorů, žádný díl nesmí být kontaminován nečistotami a prachem, byla to velká výzva. Tento stroj pro americkou firmu funguje v Hradci Králové.
Jaké máte další úspěchy?
Jar.: Většina linek je do automobilového průmyslu, třeba jsme stavěli unikátní linky na senzory pro protiblokovací brzdový systém ABS, vývoj byl v USA. Anebo vyrábíme linky na převodovky, zpětná zrcátka i nejrůznější senzory. Jan: Loni jsme začali a do letoška přesahuje výroba linky na výrobu garážových vrat. Zákazník si doma vybere barvu, velikost okénka, panty, vše je univerzální. Linka si ze systému přímo on-line stáhne výrobní data a na konci z ní vyjedou zabalená vrata, která jdou k finálnímu zákazníkovi téměř bez obsluhy.
Jar.: Na tom mě velice potěšilo, že si nás zákazník našel na internetu, při návštěvě jsme mu navrhli své řešení. I v konkurenci s Němci a Švédy si vybral nás, českou firmu, a sdělil, že pracuje v tomto oboru asi 30 let, ale myšlenky, které jsme mu představili, byly revoluční. Přesvědčili jsme ho naší koncepcí.
Před lety jste se podíleli na výrobě originálního klikujícího autobusu double-deckeru od výtvarníka Davida Černého. Měli jste od té doby podobně originální zakázku?
Jar.: Také jsme pro něj dělali první prototyp točící hlavy a potom spolupracujeme i na dvou projektech, o kterých zatím nechceme moc mluvit. Jan: V těchto dnech v Praze podepisujeme s investorem Davida Černého další smlouvu, veřejnost se setká s jeho dílem v Praze v září.
Jak se vám osvědčilo přestěhování firmy od pardubického krematoria do Rosic?
Jar.: Jsme tady druhým rokem, když jsme sem přišli poprvé, kolegům se zdály tyto prostory moc obrovské, ale během půlroku se nám zaplnily...
Kolik lidí u vás pracuje, jaké další potřebujete?
Jar.: V Pardubicích je jich přibližně 140, v Praze 60. Máme 120 lidí ve vývoji - jsme atypičtí tím, že máme víc vývojářů než pracovníků ve výrobě, většinou to bývá opačně.
Jan: V létě chceme otevřít nové prostory pro vývoj a budeme do nich nabírat nové kolegy, chceme další konstruktéry strojaře, programátory a elektroprojektanty.
Jar.: Pro nás jsou nejdůležitější kreativní lidé, kterým nechybí základní selský rozum. Pokud jim nechybí, tak se u nás neztratí. Zakázek máme víc, než jsme schopni uspokojit, proto sháníme lidi a doufáme, že se nám to podaří.
Jan: Většina nových zaměstnanců jsou studenti, kteří k nám přicházejí ještě během školy či těsně po studiích, my si je rádi vychováme tím spíše, že nepracujeme úplně konvenčně. My jsme zvyklí dělat práci progresivně, máme své úžasné nástroje na zvyšující efektivitu a studenti se rádi učí nové věci.
Dá se říci, že jsou pro vás Pardubice tím nejlepším místem pro podnikání?
Jar.: V Praze je sice lidí na výběr výrazně víc, ale my máme široký rajon lidí z Hradecka, od Kolína či z Vysočiny, stahujeme zeširoka a zdaleka zajímavé lidi.
Jan: Lidem se vyplatí za námi jezdit, protože jsme technologicky na vysoké úrovni. Pokud chtějí dělat něco zajímavého, posouvat se v tomto oboru, pracovat s nejmodernějšími technologiemi, tak jsme jedna z mála firem, která jim umožní se takto rozvíjet.
Jar.: Jak řekl nedávno jeden kolega, tady je to práce snů. Protože pokaždé jdeme dělat něco nového, neoprašujeme stejné projekty, ale vymýšlíme si je od samého začátku. Zákazník přijde, nasype nám součástky na hromadu, my se na ně podíváme a vymyslíme, jak pro jeho výrobu postavíme výrobní linku.
Jan: Přibližně šest až devět měsíců od podepsání smlouvy předáme fungující linku, která musí stoprocentně splňovat veškerou kvalitu, my nemáme možnost omylů a chyb. Když se udělá malá chyba, musí se rychle nalézt a udělat nápravné opatření, aby se problém vyřešil a linka fungovala.
Jak vidím, pro vás je pojem Průmysl 4.0. samozřejmostí...
Jar: Když s ním přišli Němci, říkali jsme si, to je fajn, děláme to už od založení JHV, pro nás je to každodenní standard. Snažíme se dělat linky plně automatické, aby vyžadovaly od obsluhy minimální zásah.
Jan: Technologie se samozřejmě posouvají dopředu, nyní jsou linky schopny se diagnostikovat, dopředu řešit problémy, naznačit, kde se objeví problémy, které senzory by se měly včas vyměnit a tak dále. Naše linky jsou chytřejší a chytřejší.
Daří se vám být špičkou nejen po technické stránce, ale i jako zaměstnavatelé?
Jar: S tím stále bojujeme, doufám, že úspěšně. Poté, co jsme se přestěhovali, trochu jsme přehodnotili organizační strukturu a víc jsme přesunuli řízení k jednotlivým lidem. Definovali jsme vedoucí skupin s maximem jejich pravomocí. A to se velice osvědčilo, umožňuje nám to růst dál.
Jan: Lidé jsou spokojeni, alespoň podle toho, že fluktuace za posledních pár let je minimální. Mají tady rodinnou atmosféru, mohou si nastavit pracovní režim, jak chtějí. Mají úkol, který musí splnit, sami posouvají věci dopředu.
Jar.: Výrazně jsme zlepšili i závodní stravování - když je člověk spokojený, je výrazně kreativnější.
Co vám dává sílu přenést se přes všechny problémy?
Jar.: Pro nás není cíl zisk, ale hlavně výzva. Dělat něco jiného, co jsme ještě nedělali, používat nové moderní technologie. Když funguje stroj, který jsme si vymysleli, to je naše největší zadostiučinění. A potom začneme hledat další výzvu a vyvíjet další novou linku.
Jan: Velice nás potěšilo, když přijeli zástupci společností z Německa a Ameriky a řekli, že se snažili už vícekrát podobný stroj vyvinout a vždycky selhali. Často se ptají, jak je možné, že ten náš funguje.
Majitelé JHV-EngineeringČerství držitelé titulu EY Podnikatel roku 2017 Pardubického kraje a titulu EY Technologický podnikatel roku 2017. Jaromír Hvíždala Zakladatel, spolumajitel a ředitel JHV-Engineering Pardubice. Absolvent ČVUT strojní v Praze, pracoval také ve VÚPCH v Semtíně. JHV-Engineering založil v roce 1999. 60 let, ženatý, má syna a dceru. Ve volném čase se rád věnuje cyklistice a lyžování, cestám do přírody a práci na zahradě. Jan Hvíždala Absolvent VUT Brno Fakulta strojního inženýrství. 29 let, ženatý, zatím bezdětný. Ve firmě pracuje na plný úvazek 4 roky, nyní v oddělení business development řeší návrhy nových zakázek. Záliby: cestování, cyklistika, lyžování, volejbal, badminton, procházky po horách. |
Co podle vás potřebuje česká ekonomika?
Jan: Víc lidí a firem, kteří chtějí zkusit vývoj. Budování jména České republiky ve světě je hodně důležité i pro budoucí generace.
Jar.: Důležité je, aby státní orgány nejen podporu vývoje proklamovali, ale aby to platilo i více v praxi.
Jaký máte recept na úspěch v podnikání?
Jaromír: Já vyznávám základní myšlenku, že štěstí přeje připraveným - když je člověk připravený na cokoli, tak to funguje. A platí to i pro štěstí, které se naskytlo při koupi tohoto areálu v Rosicích, když nám už předchozí nedostačoval.
Jan: Firmu neděláme my zaměstnavatelé, ale zaměstnanci, a byl to i taťkův „čuch na lidi“, když měl v roce 1999 šťastnou ruku s výběrem svých prvních pěti zaměstnanců. A to se táhlo až do minulého roku, kdy vybíral téměř každého zaměstnance. Výběr lidí je klíčový. Nejdůležitější je přátelská tvořivá atmosféra, která tady vládne. Když sem jezdí naši dodavatelé a zákazníci, tak ji vždycky oceňovali. U nás není konkurence mezi lidmi, všichni táhnou za jeden provaz a jakmile někdo slyší, že se řeší problém a zná řešení, okamžitě přidá ruku k dílu.
