Tmavovlasý chlapeček otáčí na dřevěné desce první díl pexesa, dalších dvacet dětí ho pozoruje. "Česko," říká, když vidí naši vlajku.
Ani indická vlajka ho nezaskočí. Patnáct rukou kmitá ve vzduchu a čeká, koho pošle na další tah. "Vyber mě," vykřikuje několik hlasů. Ukáže na svého kamaráda a odchází se usadit zpátky k miniaturním stolečkům. Klučina třícípou hvězdu v kruhu nepoznává. "Nevím," přiznává. "Mercedes," napovídají děti.
"Pexeso se státními vlajkami a značkami aut hrajeme každý den, když děti čekají na oběd," říká ředitelka pardubické mateřské školky Koníček Dagmar Jičínská.
Zapamatování a propojení symbolů se jmény pomáhá rozvíjet abstraktní myšlení. Na to klade mateřská školka Koníček větší důraz než školky v okolí. Zapojila se totiž do programu Mensa NTC.
Metodu NTC vyvinul v srbské Mense lékař Ranko Rajovič a nyní funguje v několika evropských státech. Jejím cílem je rozvíjet na maximum intelektuální schopnosti u dětí předškolního věku. Výzkum srbského vědce uvádí, že se děti rodí s určitým počtem nervových buněk, ale je možné ovlivnit počet vazeb na ostatní buňky.
Podle Rajoviče se 75 procent spojů mezi buňkami v mozku tvoří do sedmi let věku.
Program zahrnuje tři vědecké okruhy
Mateřská školka Koníček se do projektu Mensy vrhla na začátku školního roku. V Pardubickém kraji je průkopnicí, v celé republice je podobných školek 23. Do Koníčka chodí 75 dětí, které jsou rozdělené do tří tříd podle věku. Nyní se všechny zapojují do vědeckého programu, do nějž patří tři základní okruhy: pohybová cvičení, učení symbolů a procvičování pozornosti a logického myšlení. Nejmenší děti zůstávají pouze u pohybových cvičení, zatímco nejstarší třída předškoláků zkouší všechno.
"Ráno, když děti přijdou do školy, tak každé dostane svůj malý úkol. Není to žádný trest, baví je to," říká ředitelka. Tento úkol se nejčastěji zaměřuje na procvičení abstraktního a logického myšlení. K tomu slouží různé hry, ve kterých děti třeba hledají souvislost mezi obrázky a piktogramy (například mezi obrázky a turistickými značkami).
Dívka v bílém tričku řeší dětské sudoku. To neobsahuje číslice ale barevné puntíky, v každém řádku musí být všechny barvy a přitom se nesmí opakovat. Chlapec vedle ní skládá geometrické tvary tím, že na sebe vrství plastová sklíčka s barevnými obrazci.
Děti si cvičí paměť na barvách
Aby dostal správný tvar, musí je pootáčet a správně na sebe navrstvit. První má hned složený a vybírá si proto těžší obtížnost. Obrazec nazvaný expert mu dá sice zabrat, ale po pár minutách boje ho také poskládá. "
Ukážeme jim na chvilku barevné kartičky a pak je schováme a děti vzpomínají, co na nich bylo a jakou to mělo barvu," popisuje ředitelka jedno ze cvičení na paměť. Říká, že se soustředění téměř u všech dětí zlepšilo. "Nejdříve si nepamatovaly nic, ale teď se dokážou na chvilku naprosto soustředit," dodává. K tréninku pozornosti a logického myšlení využívají učitelky také enigmatické hádanky a jednoduché strategické hry.
Spolupráce s Mensou vzbuzuje v některých rodičích obavy, že v Koníčku budou učitelky na děti klást příliš vysoké nároky a děti je nebudou zvládat a budou trpět stresem. Ředitelka mateřské školky Koníček zásadně odmítá, že by systém učení NTC děti přetěžoval. "Mozek není schopný pochopit víc, než na co má. Víc informací dětem neublíží," říká Jičínská.
"Rozvoj v rozumné míře je v pořádku, je dobré nabízet ho, ale nenutit do něj. Logické hry chytnou chytřejší děti ze skupiny, protože jim lépe jdou. Proto je potřeba s dětmi pracovat individuálně, aby si každý našel svou úroveň obtížnosti. To je pro školky daleko těžší než vyhnat všechny na zahradu," říká dětská psycholožka Andrea Troníčková.
Na čarách trénují děti rovnováhu
V pohybových cvičeních nový program zdůrazňuje rotaci kolem své osy. Děti se asi desetkrát otočí a pak zavřou oči a snaží se neupadnout. Opakují to několikrát denně, každý den se otáčí pouze jedním směrem. Dále metoda vyvinutá Mensou zahrnuje běžné pohybové aktivity, jako jsou procházky, míčové hry nebo výtvarné činnosti, ve kterých děti procvičují jemnou motoriku.
Na dvorku historické budovy u Matičního jezera, ve které Koníček sídlí, malují na dlažbu dva muži barevné čáry. "Každá třída bude mít svou barvu. Když půjdou děti ven, budou po ní zkoušet přecházet, a trénovat tak rovnováhu," vysvětluje Jičínská.
Program Mensa NTC je neobvyklý, ale tvoří jen zlomek denního programu. "Tuto metodu se snažíme zařadit v průběhu celého dne, nemáme na cvičení vyhrazené přesné časy," říká Jičínská.
V průběhu dne si děti volně hrají, chodí na procházky a výlety, pobíhají na zahradě na prolézačkách nebo odpočívají po obědě. Školka Koníček se podílí také na mnoha dalších projektech, například Být Pardubákem v Pardubicích, který se snaží v dětech posílit vztah k městu, v němž žijí.
S kritikou ze strany rodičů se ředitelka kvůli novému učebnímu systému podle svých slov zatím nesetkala. "Plánuji ke konci školního roku rozdat dotazníky, jsem zvědavá, jak budou rodiče spolupráci s Mensou hodnotit," říká Jičínská. Na informační schůzku k nové metodě přišla v září pouze asi třetina rodičů.
