Překlopit svůj naruby obrácený život do knihy však jen tak nechtěl, stránky tedy doplňují i svědectví zasahujícího lékaře, hasičů a zejména jeho nejbližších.
„Rozmýšlím se, jestli dnes půjdu s nohou, nebo bez nohy. Chtěl bych se s ní předvést, ale ještě víc se budu chtít pověsit na nějakou překážku a noha mi při tom bude určitě překážet a nechávat ji v autě nechci. Netuším, jestli mám nějakou spoluúčast při jejím poškození nebo odcizení.“
Úryvek z Deníku jednonožce přibližuje Švihálkovo sžívání s novou situací, kterou se snaží vidět vtipně a pozitivně. Všemu ovšem předcházela těžká autonehoda. Švihálek s manželkou jeli na motorce na rodinnou oslavu, jenže do cesty jim vletěl vozík plně naložený čerstvým betonem.
„Otevřu oči a vidím před sebou stěnu z aut, svou ženu čelem k zemi, jak se nehýbe a nijak nereaguje… je skoro napasovaná v nárazníku nějakého miniauta, ale je ke mně spíš zády a nevidím žádné zranění. Do p..i, zabil jsem si ženu, do p..i. Má odkrytá bedra a ta se hýbou! Žije! Kurva jo,“ vzpomíná na první okamžiky po nehodě Švihálek, který svůj život poté zachytil v blogu Pacholek.com.
A protože nechtěl každému vypisovat se o svém zdravotním stavu, rozhodl se popsat vše v blogu. Původně měl být pro rodinu a přátele, postupně ho ale začaly číst tisíce lidí. „Člověk může k tomu, co se mu stalo, přistupovat různě. Může na tom hledat to pozitivní, nebo se topit ve smutku. Vždycky to jde. Zpětná vazba, která nám od lidí přicházela, nás i léčila,“ řekl Švihálek.
Nejsilnější slova ale ke Švihálkovým přicházela od lidí, které postihlo něco podobného. „Náš příběh je nakopl, aby svůj stav neviděli černobíle, ale aby přemýšleli o tom zábavnějším, co mohou dělat i po zranění,“ popsal Švihálek. Kniha mohla vzniknout díky tomu, že mu lidé přes portál hithit poslali téměř 400 tisíc korun na její vydání, což je jednou tolik, než bylo třeba.
O nehodě se rodina dozvěděla na oslavě
Navíc se ji podařilo obohatit o postřehy nejbližších. A jakkoli působí mladý blogger pozitivně a rodina ho po celou dobu výrazně podporuje, nabídli mu svým pohledem verzi, jak celou událost vnímali oni, když se na společné oslavě, kam Švihálkovi mířili, dozvěděli o nehodě. „Veškeré emoce jsme tím pádem prožívali společně. Bylo vidět, jak to každý prožívá jinak a po svém se vyrovnává i se stresem. Bylo vážně těžké udržet před Jirkou krok napřed. Před jeho úvahami, aby nás ničím nezaskočil. A on nás paradoxně nejvíc zaskočil tím, jak byl v pohodě a všechny nás uklidňoval,“ popisuje sestra Lenka Švihálková.
V knize zmiňuje svou sesterskou obavu. Popisuje, že jen tak úsměvem se podobná událost přejít nedá, i když se její bratr tváří pozitivně. „Třeba zrovna nemůže jít na procházku, protože mu lůžko nesedí dobře, to jsou každodenní detaily, s nimiž on dennodenně bojuje, a já vím, že všechno není optimistické, jak to líčí, i když on pozitivní člověk je,“ popsala Švihálková.
Na další knihu Švihálek nepomýšlí, jako spisovatel se necítí, i když čtenost jeho blogu říká něco jiného. Umístil se na třetím místě v anketě Křišťálová lupa a je nominovaný v kategorii Blog roku Magnesia Litera.
Viník, který dopravní nehodu způsobil, zůstává zatím nepotrestán. Policie ho obvinila, soud však zatím neproběhl. Sám na dopravní ruch na silnicích nezanevřel. Má speciálně upravené auto s automatem i s úpravou nožních pedálů, které mu zajistila firma, ve které pracuje. „Mám plyn vlevo navíc, takže řídím levou nohou,“ řekl Švihálek.
Teď čeká, až mu přijde protéza, která mu pomůže dělat vše, jako před nehodou. „Je to bionický kloub řízený procesorem, nabíjí se, má v sobě čip, který hlídá, v jaké fázi kroku člověk je, co dělá za činnost. Tedy zda jede na kole, běží, nebo jde do schodů. Podle toho mu pomáhá s chůzí,“ popisuje Švihálek.
