„Prověřování okolností pádu stropu na Městském úřadu v Chocni stále pokračuje. Zjišťujeme i to, zda nedošlo k zanedbání povinností vlastníka objektu. V tuto chvíli ale nemůžeme zabíhat do detailů,“ uvedla policejní mluvčí Markéta Janovská.
Pádem stropních trámů byly zasaženy čtyři místnosti. Dobrou zprávou je, že kromě inkriminovaných kanceláří, se všichni ostatní úředníci mohli tento týden do ostatních prostor budovy opět vrátit.
„Strop pod půdou je v tuto chvíli zajištěný, aby nemohlo dojít k další destrukci. Jak rozsáhlá bude jeho oprava, ukáže až projektová dokumentace, kterou v tuto chvíli zpracováváme. S největší pravděpodobností se bude dělat strop nový,“ řekl starosta Chocně Jan Pažin.
Při vyklízení půdy, pod kterou k pádu trámů došlo, se našel základní kámen ze stavby kostela, který byl za první světové války součástí obrovské kolonie pro polské uprchlíky. Kamenný kvádr s letopočtem 15. 12. 1914 byl považován za ztracený.
„Bylo to pro nás velké překvapení. V objektu, ve kterém dnes sídlí Správa budov Choceň, bylo kdysi muzeum. Část sbírek zřejmě zůstala na půdě a při vyklízení jsme na něj narazili. Kámen chceme v rámci projektu Choceňské Polsko zakomponovat do expozice Orlického muzea,“ dodal starosta.
V Chocni bylo 22 tisíc uprchlíků
Utečenecká kolonie vznikla před 110 lety na polích u Chocně, kdy rakousko-uherská monarchie musela řešit situaci polských vyhnanců za první světové války. Tehdy ruská vojska nelítostně vyháněla z domovů tisíce obyvatel polské Haliče či Bukoviny, kteří poté mířili často na české území.
Pražské místodržitelství tehdy nechalo vedle Chocně vybudovat uprchlické město s nemocnicí, kostelem, kravínem či mlékárnou. Pro kolonii se vžil název Choceňské Polsko a v jeho barácích žilo v určitou dobu až 22 tisíc lidí, což převýšilo čtyřikrát počet obyvatel Chocně.
Už během války se velké množství přesídlených Poláků začalo vracet zpět do své domoviny.
Na konci války tábor sloužil převážně pro válečné zajatce z Ruska. K jejich poslední deportaci došlo v lednu 1920. Kolonie poté přestala sloužit svému účelu.
Cihly z rozebíraných baráků posloužily například při přestavbě sokolovny v Chocni. Na místě polské kolonie vyrostlo sídliště Pod Homolí a poslední hrázděná budova byla zbourána v roce 1986.
Kostel z kolonie Poláci za první republiky rozebrali a odvezli do Polska, kde byl v Krakově v Debnikách znovu postaven.
Bohatou historii Choceňského Polska mapuje nová kniha, kterou loni na podzim vydalo Orlické muzeum v Chocni.
