Ředitel muzea strávil letošní rok strávil se svými zaměstnanci shromažďováním exponátů dochovaných po československých legionářích v Rusku, Itálii a Francii. Nyní je představili na výstavě Legionáři.
„Soustředili jsme se výhradně na legionáře z Pardubického kraje. Pomohla nám muzea v kraji, velmi vzácnou uniformu Hradní stráže, která se ve dvacátých letech inspirovala uniformami legionářů, jsme nalezli v muzeu ve Skutči,“ říká Junek.
S kolegou a dvěma dětmi chtějí v Rusku strávit přes dva srpnové týdny. Rádi by navštívili například Čeljabinsk, který českoslovenští legionáři dobyli. Poté, co v květnu 1918 hodil maďarský zajatec z vlaku železo na jednoho z legionářů a těžce ho zranil.
„Moc se na to těším. Když jsem tvořil jakýsi itinerář cesty, tak jsem až koukal, jak jsou dnes ta města výstavní a moderní. Všechna mají spoustu obyvatel, většinou přes milion. V některých jsou ulice Jaroslava Haška, sochy Švejka, což sice nemá s legionáři nic společného, protože Hašek bojoval na straně bolševiků, ale je to také česká stopa,“ říká Junek, jenž je zároveň poslancem.
Cestovatele po stopách legionářů ale budou zajímat hlavně města Jekatěrinburk, Irkutsk a místa v okolí Bajkalu.
A samozřejmě předlouhá železniční trať Transsibiřská magistrála, kterou legionáři určitou dobu zcela ovládali a která je delší než celá Evropa.
„Chceme jet úplně normálním vlakem“
Ve vlaku mezi „legionářskými“ štacemi stráví pokaždé asi jen den. „Máme tam jen jeden přejezd třídenní. Záleží, jakou si koupíme třídu. Jezdí tam vagony třeba pro Japonce, které jsou opravdu luxusně vybavené a kde dostanete i kaviár. Ale lůžkové jsou tam v podstatě všechny vlaky, i té nejnižší třídy.
Jen v nich sedíte na takových sedačkách, které se dají sklopit a jsou z nich lehátka. Ale oddělená kupé hodně cestu prodražují. My chceme jet úplně normálním vlakem, abychom poznali opravdovou místní realitu. Co nás ale překvapilo, je, že ve vlacích v Rusku je zakázáno pít alkohol,“ uvádí Junek. Podle svých slov sám trénuje především trpělivost.
„Protože když jedu z Prahy vlakem a ten nabere zpoždění, tak se rozčiluji. A říkám si: Moment, co budeš dělat na magistrále v Rusku?“ říká lidovecký poslanec.
Cesta má mít svůj cíl ve Vladivostoku, kde také skončila pouť československých legionářů Ruskem, aby se ještě dva roky vraceli přes Ameriku a Evropu do vlasti.
„Odtud poletíme letecky domů. Bez zastávky trvá cesta po magistrále z Moskvy do Vladivostoku plných sedm dní, my na ní ale strávíme s přestávkami asi šestnáct dní,“ říká ředitel muzea, který má v úmyslu poznatky z dobrodružné pouti využít pro práci v muzeu.
Také by chtěl letos do pomníku legionářů ve Vysokém Mýtě vrátit prsť ze Zborova.
