Využít starý vojenský most a postavit silnici z Višňovky do Pardubiček. Z dopravního hlediska rozumná stavba, která by jistě ulevila ulici S. K. Neumanna a věčně ucpanému Anenskému podjezdu. Na stranu druhou však zásah do unikátní přírodní lokality Červeňák, který před většinou civilizace desetiletí chránili vojáci. Právě ti tam totiž měli svá cvičiště.
Armáda je však více než dvacet let pryč a lidé tak zákoutí kolem Chrudimky už relativně dlouho objevují. V posledních letech to navíc dělají legálně, když vojsko rozsáhlé území předalo městu. A politici se snaží najít za spolupráce s veřejností rozumné a zároveň citlivé využití Červeňáku.
„Prostor byl zanedbán, ale právě to pomohlo k jeho současné podobě. Právě proto získáváme velké možnosti realizovat náš záměr přírodního parku. Toto území je pro nás velmi cenné – jedná se o zelený ostrov zasahující ke středu města,“ řekl náměstek primátora Jan Nadrchal z hnutí ANO.
Toho těší, že radní jsou ve shodě třeba i s lidmi z Iniciativy přírodní park Červeňák, kteří se o okolí Chrudimky na jižním konci Pardubic zajímají.
„Prostor musí být volně a bezplatně přístupný veřejnosti jako ‚volná příroda‘. Chceme přírodě blízký park, který má sloužit k procházkám, relaxaci, odpočinku a rekreačnímu sportování,“ stojí v úvodu teze o budoucnosti místa, pod kterou je podepsán i známý pardubický ekolog Miroslav Seiner.
To vše se vlastně už povedlo naplnit. Idylku možná trochu narušují tu a tam bezdomovci, kteří rádi využívají bývalé vojenské stavby včetně bunkrů vykopaných v terénu. Jejich přítomnost by možná sama o sobě problém nebyla, horší už je nepořádek, který kolem svých stanovišť vytvářejí.
„Chodím do Červeňáku často se psem. Jednu dobu jsem nosil s sebou igelitový pytel a sbíral jsem do něj odpadky. Nebyl problém ho naplnit za jedno venčení. Ovšem jsou místa, kde by to chtělo kontejner,“ uvedl Robert Přinesdomů, který bydlí na dohled bývalého vojenského prostoru a v 90. letech v něm sám sloužil jako voják základní služby.
O úklid Červeňáku se však starají i třeba lidé z organizace Pestré Polabí a probíhají v něm i nárazové úklidové akce. Dá se říct, že široká veřejnost vzala prostor za svůj, což potvrzují i veřejné debaty s politiky.
Spolupráce místních i ekologů
„O participativní setkání s občany k územní studii Červeňák byl zájem. Zúčastnila se jej i paní architektka, která územní studii připravuje. Ukázala nám a popsala všechny nutné náležitosti. Věřím, že jsme uskutečnili důležitý první krok k tomu, abychom toto cenné území proměnili v příjemnou zónu,“ uvedl po poslední schůzce náměstek Nadrchal, který si pochvaluje i to, že ekologové nejen radí, ale hlavně se do správy území aktivně zapojili.
„Už druhým rokem probíhá management údržby, který pro nás zpracovává Český svaz ochránců přírody. Za toto jim děkuji, bez nich bychom horko těžko s tímto územím něco dělali. Tito lidé jsou zapálení a vědí, co dělají. Došlo k prořezům cestní sítě k odstranění souší, které by mohly být nebezpečné pro lidi. Už je patrné, že ustupují invazní druhy, naopak se prosazují původní byliny a zvyšuje se pestrá biodiverzita,“ doplnil Nadrchal.
Na české poměry se tak odehrál vlastně nezvyklý příběh. Politici většinou se zelenými aktivisty spíše bojují a spory zbytečně jitří emoce. V případě Červeňáku se však zdá, že se společná cesta našla z čehož budou profitovat lidé z Pardubic. Ti totiž získali další místo pro sport či odpočinek v přírodě. To by navíc už relativně brzy mohlo být i příjemnější než dosud.
„Jsme ve fázi, kdy máme zpracovanou územní studii, kterou musíme zaregistrovat. To je důležitý krok, neboť tvoří základní regulativ pro celé území. Studie nám poskytuje podklady pro představu, kde a jak povede cestní síť s jakou strukturou,“ uvedl Nadrchal.
V parku by rád viděl třeba stolky, drobný mobiliář, opičí dráhu pro děti s připomínkou vojenského cvičiště. „Zároveň klademe důraz na ochranu přírody, mělo by vzniknout i ještěrkoviště,“ dodal Nadrchal.
Malebný kout Pardubic změnili hlavně vojáci Je to zhruba 100 let, co se lokalita dnešního Červeňáku začala výrazně měnit. Mohlo za to železniční vojsko, jehož branci se zde učili stavět mosty. Z této doby jsou dochovány dva celistvé železné mosty, z nichž jižnější, lidově nazývaný Červeňák, se dostal do názvu celé oblasti. „Cvičné pilíře jsou v prostoru stále přítomné a jsou v nečekaně dobrém stavu. Jejich monumentální vzhled dotváří charakteristickou atmosféru zdejšího prostředí. Na začátku díky činnosti vojska vznikla vojenská plovárna, která byla za dob první republiky hojně navštěvovaná vyšší společenskou vrstvou pardubických občanů,“ uvedl pardubický historik Jan Řeháček z Klubu přátel Pardubicka. Zmíněný most je složen ze tří částí. Střední část je původní Červeňák, ale krajní části jsou jiné. „Podle dostupných informací byly vyrobeny v roce 1885 v Sobotíně. Výrobcem krajních částí mostu je pravděpodobně firma Sobotínsko – Štěpánovské železárny a strojírny, která již ale neexistuje,“ uvedl Řeháček s tím, že mosty vojáci využívali také k výstavbě úzkorozchodných železničních tratí. |
