Lenka Gotthardová je znalkyně koní jaksepatří. Není divu, vždyť jako první žena v historii vedla také hřebčín v Kladrubech nad Labem.
„Svět koní je nesmírně zajímavý a bohatý. Šest tisíciletí je spojen se životem lidí. Naše společné soužití se tak odráží v bájích a v historii, v evolučních přehledech, v místopise, v chovu, ve sportu i ve vlastních zážitcích,“ říká Lenka Gotthardová.
Josef Váňa napsal předmluvu. Která jeho věta vás nejvíc potěšila?
Nechci zatím prozrazovat, čtenáři si ji mohou najít. Je to třeba souvětí, vztahující se ke krásné atmosféře při dostizích a závodech či o pěkném vztahu dívek ke koním.
Lenka GotthardováNarodila se v roce 1963. Vystudovala Zemědělskou univerzitu v Praze, kde později od konce 90. let přednášela Marketing a management v chovu koní a jezdectví. Na jiných školách učila předměty Chov koní nebo Jezdecké soutěže. Cvičitelka, trenérka a později rozhodčí pro spřežení a skoky do hřebčína v Kladrubech nad Labem nastoupila poprvé v roce 1994. Později se stala první ženou ve funkci ředitelky hřebčína po 425 letech jeho existence. Vedla i slatiňanské hipologické muzeum. Je spisovatelkou a vydavatelkou časopisů a knih o koních. Od 6. listopadu 2014 je starostkou Kladrub nad Labem. |
Co vás na koních nejvíc fascinuje?
Je to hlavně svoboda, volnost, přirozenost, pokora.
Kniha je o soužití lidí s koňmi. Dokážete být stále něčím překvapena v tomto oboru?
Dá se stále něco objevovat. Třeba dobře známe naše prostředí, koně, chovatele, významná chovatelská střediska. Je velice důležité, že zůstávají alespoň tři státní podniky, a to Národní hřebčín v Kladrubech nad Labem, Zemské hřebčince Písek a Tlumačov, protože se v nich udržuje chovatelská a jezdecká kultura. Když člověk cestuje, zjistí, kolik takových státních hřebčínů existuje a jakou významnou úlohu hrají z kulturního hlediska - je jedno, zda jsou ve východní, nebo západní Evropě.
V Pardubickém kraji mají milovníci koní i jejich historie k dispozici sympatický trojúhelník Kladruby nad Labem, Pardubice, Slatiňany. O kterém místě píšete v této knize nejčastěji?
Nabízím poněkud globálnější pohled. Ale do textu jsem zahrnula třeba Kladruby a Rudolfa II., Chlumec nad Cidlinou a koně Kinského, pak je tam kapitolka, týkající se rodu Taxisů a Taxisova příkopu, a další.
Můžete přiblížit knihu, aspoň názvy některých kapitol?
Namátkou jsou to názvy Trójský kůň, Nejdražší kůň na světě, Hipologie v místopise, Olympijské hry, Koně a wikipedie, Taxisové, Koně šachoví, Koně houpací, Oři oř, Šemík a Horymír nebo Váňové.
V knížce však nejsou fotografie...
Původně jsem o nich uvažovala, ale pan grafik mi řekl, že obrázky budou lepší. A objevila jsem svého času velice zdatnou malířku koňských obrázků Jitku Bednářovou Smíškovou, která dokáže dobře vystihnout nejen koně, ale i podoby lidí kolem nich. Ostatně je sama nadšená chovatelka a trenérka koní. Třeba Josef Váňa by se měl při pátečním představení knihy a její autogramiádě na zámku určitě na kresbách poznat.
Kolik knih máte jako autorka za sebou?
Asi patnáct. Vlastním nákladem například tři díly Kroniky kladrubské, knížka o Františku Bílkovi, otci české hipologie a zootechniky, tituly Vlastní kůň, Jezdectví do kapsy, Spřežení pro každého či Jezdecké soutěže.
Vaše poslední kniha má nejblíž k beletrii?
Ano, psala jsem knížky spíše odbornějšího rázu, pro někoho by to mohlo být i těžší čtení. V této knize jsem zvolila jinou formu k seznamování čtenářů s koňmi, blíží se beletrii. Ale nejsou to povídky, spíše polofejetonky, odbornější část doplňuje lehčí povídání.
Oč je to těžší, či lehčí vydávat si knihy sama?
Dělám to celoživotně, takže to nepociťuji jako problém. A nevydávám je za účelem zisku, ale potřeby sdělení dalším lidem. Nevadí mi, když se bude kniha prodávat delší dobu, třeba deset let. Dnešní vydavatelé příliš spěchají.
Co říkáte akci Zámek plný knih, která se v pátek koná počtvrté...
Jsem jí nadšena. Loni jsem na ní byla poprvé a musím říci, že bylo nejen příjemné tam být, ale i seznamovat se s dalšími lidmi, jejich knihami, publikacemi a všemi dalšími materiály, protože se tam prezentovala nakladatelství málo běžná, jejichž literatura byla pro mne nesmírným obohacením. Řadu knih jsem si tam koupila, třeba staré mapy Pardubického kraje a Kladrub, nebo Orbis Pictus od J. Á. Komenského.
Šestého prosince jste se ujala na čtyři roky funkce starostky Kladrub nad Labem. Takže příští vaše knížka nebude o koních, ale o lidech?
Jestli budu něco psát, tak se to bude týkat propagace Kladrub nad Labem. Koně si budu muset nechat na někdy jindy.
