Požár vznikl pravděpodobně z nedbalosti právě v jeho domě. Přestože Hunka měl jako cechmistr povinnost upozornit sousedy na vzniklý oheň, nikomu nic neřekl, nevyhlásil poplach. „Snažil se pouze zachránit svůj majetek. Naložil na vůz sukna a další cennosti a ubíral se k městské bráně,“ zaznamenal ostravský kronikář Martin Juřica. Oheň rychle přeskočil na okolní domy. Lidé začali hasit, když už bylo příliš pozdě.
O okolnostech ničivého požáru existují doklady hlavně v dochované korespondenci olomouckých biskupů. Moravská Ostrava patřila jako součást Hukvaldského panství k jejich majetkům. Záležitosti kolem požáru řešil tehdejší biskup Marek Khuen.
Z dokumentů vyplývá, že sousedé prchajícího měšťana uviděli, zadrželi ho a vsadili do městské šatlavy. Udělali to bez svolení úředníka biskupství. „Tím, že ho zavřeli, ho asi uchránili před lynčováním, které mu hrozilo,“ uvedl popularizátor ostravské historie Tomáš Majliš, který se zajímá o dějiny města právě i z pohledu zločinů.
Místo domů zůstalo spáleniště
Následky požáru byly katastrofální. Z desítek dřevěných domů na náměstí zůstalo spáleniště. Požár zasáhl i radnici, kde shořely nenahraditelné dokumenty, poškodil rovněž kamenný kostel svatého Václava.
„Zhruba měsíc po požáru se s Hunkou konal soud, který řešil, jak ho potrestat. Soukeník uznal svou vinu a dopadlo to tak, že byl nucen zavázat se k placení velké sumy peněz jako odškodného,“ uvedl Majliš.
Viník mohl být rád, že nedopadl hůř, ale pokoušel se vykroutit i z placení škod. O pomoc požádal vlivného těšínského knížete Václava, se kterým měl dobré vztahy. „Historikové se domnívají, že Hunka mu dříve půjčoval peníze. Těšínský kníže napsal olomouckým biskupům prosbu o zmírnění výše odškodného, kterou měl Hunka zaplatit, ale neuspěl,“ líčil Majliš. S odkazem na rozsah katastrofy biskup Khuen přímluvce zdvořile, ale rozhodně odmítl.
Před požárem patřil Jan Hunka k dosti významným měšťanům. Jeho jméno odkryl ve 20. století restaurátorský průzkum nástěnných renesančních maleb v kostele sv. Václava, kde je uveden mezi donátory umělecké výzdoby. Konkrétně mělo jít o výjev Klanění tří králů, ke kterému se vztahuje nápis: „Toto okno a ta figura byla vymalována za cech mistra Jana Hunky roku 1555.“ Pod nápisem jsou nakreslené soukenické nůžky jako znak soukenického cechu. Soukenictví, ale také tkalcovství a krejčovství zažívalo tehdy v Ostravě velký rozmach.
Případ ožil i v historické povídce
Případ selhání cechmistra Hunky se dostal i do literatury. V první polovině 20. století inspiroval ostravského spisovatele Vojtěcha Martínka k povídce Milost biskupská, ve které líčí, jak viník katastrofálního požáru unikl hrdelnímu trestu. Požár Moravské Ostravy v roce 1556 měl ale podle Majliše i jednu pozitivní stránku. Znamenal předěl ve stavebních zvyklostech. Do té doby se tam vzhledem k bohatství okolních lesů stavěly především dřevěné domy kryté šindelem, které však velmi dobře hořely.
Olomoucký biskup po požáru nabídl moravskoostravským měšťanům, aby si zdarma brali stavební materiál z lesů, které mu patřily, ale zároveň apeloval, aby používali více kamene. „Domy, které vznikly na místě těch shořelých, byly celé nebo z části zděné, anebo měly aspoň zděné komíny,“ dodal Majliš. Takovéto domy byly vůči plamenům odolnější, i když požáry se Ostravě nevyhýbaly. Další ohnivá katastrofa přišla v říjnu 1675.
