„Prostituce je jedním z nejhorších zel na Ostravsku. A je už tak zakořeněná, že bude zapotřebí nejráznějších kroků, aby mohla být zdolána,“ píše redaktor katolického Ostravského kraje v roce 1907. Za největší semeniště neřesti označil veřejné nevěstince, pokoutní hospody a kuplířské krámy. „V každé takové hospůdce je několik prodejných děvčat, které svým nečestným řemeslem pomáhají k bohatství majitelů a duševně i tělesně ničí dělnictvo,“ uvádí deník.
„Celá řada tajných dohazovaček se živí kuplířstvím. Na první pohled domlouvají nezkušeným děvčatům službu, ve skutečnosti dodávají nový materiál do nevěstinců.“
Z dobového tisku
„Co činiti proti tomu strašlivému bahnu, které hrozí zaplavit náš kraj? “ ptá se autor. Navrhuje mimo jiné zrušení ženské obsluhy v pokoutních hospodách a žádá také založení spolku na ochranu venkovských děvčat, které při hledání služby po stovkách upadají do rukou kuplířů.
Sociálnědemokratický Duch času o tom píše v roce 1912 v článku Obchod s bílým masem na Ostravsku: „Celá řada tajných dohazovaček se živí kuplířstvím. Na první pohled domlouvají nezkušeným děvčatům službu, ve skutečnosti dodávají nový materiál do nevěstinců. I cizozemští mezinárodní kuplíři už rozprostírají svou síť na Ostravsko. “ Autor popisuje, jak policisté v Ostravě zatkli ženu, když chtěla prodat dvě dívky do nevěstince v Německu.
Bílé otrokyně končily i v cizině
O mezinárodním propojení obchodu s bílým masem svědčí třeba případ majitele vykřičeného domu v Moravské Ostravě zatčeného v roce 1906 v Berlíně.
„Zadržen byl ve chvíli, kdy chtěl zpeněžiti dvě bílé otrokyně,“ píše Ostravský kraj. Jeho nevěstinec v Ostravě byl pak rozpuštěn, dívky se musely vrátit do svých domovských obcí.
Jiný policejní zákrok popisují Ostravské listy v roce 1911. Elegantně oblečený mladý muž přišel do hostince k Frankovi v ostravské Rybnické ulici s dívkou, které zaplatil útratu. Někdo anonymně zatelefonoval na komisařství, protože se mu to zdálo podezřelé. Tajní policisté vzápětí vypátrali, že elegán dívku prodal do nevěstince U Stempla, kde byla také zadržena. Kuplíř, který měl u sebe pracovní knížky několika služek, skončil za mřížemi.
Krvavá zapíjení výplaty. Alkoholismus ve staré Ostravě živil kriminalitu |
Ženští šakalové je název článku v Duchu času z roku 1915: „V Moravské Ostravě žije množství mužů a žen, jejichž výdělek pozůstává z kuplířství. Zvrhlí tito tvorové zneužívají nezkušená a do bídy přišlá děvčata, která prodávají do bílého otroctví. “ Autor popisuje dopadení dvou kuplířek, které prozradila pohlavní nemocí nakažená patnáctiletá dívka.
Další kuplířky byly zatčené v ostravské kavárně Edison. „Dvě slušně oděné ženské se staly podezřelými tím, že během dopoledne navštívily v Moravské Ostravě všechna zprostředkovatelství pro služebné a prošly téměř všechny hostince a vinárny s ženskou obsluhou,“ uvádí autor článku v Duchu času z roku 1913. Jedna žena byla majitelkou veřejného domu v Těšíně, která děvčata verbovala. Druhá, pro kuplířství již několikrát trestaná manželka průvodčího z Přívozu, jí v tom pomáhala.
Každá třetí chycená dívka byla nakažená
Noviny často kritizovaly policisty i politiky, že pro potírání prostituce dělají málo, někdy však zazněla i pochvala. Duch času v roce 1916 vyzdvihl úsilí městské policie v Ostravě v souvislosti s opatřeními proti šíření pohlavních nemocí.
„Kromě přísné kontroly veřejných domů, kde v každém pokoji umístěna byla skříňka s potřebnými léky, podrobeny byly lékařské prohlídce všechny ženy, které přicházely do styku s hosty v hostincích, kavárnách, vinárnách a podobných zařízeních,“ píše redaktor. Dále uvádí, že při raziích policisté pochytali velké množství děvčat, které pak prohlédl lékař. „Ukázalo se, že každé třetí z chycených děvčat bylo venericky nemocné. Tato vysoká číslice ilustruje velmi dobře nebezpečí tajné prostituce. “ Nemocných dívek bylo prý tolik, že pro ně bylo nutné zřídit v nemocnici samostatné oddělení.
Výjimkou nebyly prostitutky mladší patnácti let. O jednom případu informovaly noviny v roce 1922. „Po zatčení patnáctileté Marie Štrambergové z Vítkovic vyšlo najevo, že se už delší čas živí tajnou prostitucí. Na tuto dráhu se dostala přičiněním své matky, která už byla několikrát trestána za kuplířství,“ uvádí deník. Matka prý dceru jako třináctiletou vzala ze školy. Když nastoupila jako pomocnice v baru, znásilnil ji majitel. V jiném podniku pak dělala takzvanou animírku. „Musela jsem popíjet a ponoukat hosty k pití vína, které nedopité číšníci slévali do nových lahví a znovu prodávali,“ přiblížil list její výpověď.
Chladnokrevná vražda strážmistra. Mladíka zkazil krvavý brak, dštil tisk |
Ostravský kraj uvedl v článku hodnotícím vývoj kriminality v roce 1916, že toho roku zadrželi policisté v Ostravě za nedovolenou prostituci 365 žen. „Zjištěné pohlavně nemocné ženy byly odevzdány nemocnici, nepolepšitelné ženštiny předány do robotáren. Celkem 281 prostitutek bylo posláno postrkem do domovských obcí,“ psal list.
Tajný nevěstinec zavřeli až nacisté
Po vyhlášení samostatného Československa v roce 1918 se situace nezlepšila. Podle historika Petra Lexy Přendíka, který pořádá na téma prostituce v Ostravě přednášky a komentované prohlídky, bylo v roce 1901 evidováno 192 prostitutek, na počátku první světové války se jejich počet zvýšil na 300 až 500.
„Z informací z tisku vyplývá, že v době po vzniku Československa měla Ostrava přibližně 1 500 profesionálních prostitutek. A v roce 1932 se uvádí číslo 1 700,“ říká Přendík.
Když českoslovenští poslanci přijali v roce 1922 zákon o potírání pohlavních nemocí, reagovaly na to i ostravské instituce. Článek v Duchu času informoval o velké poradě v zasedací síni ostravské radnice pod vedeném předsedy Červeného kříže. Policisté dostali za úkol provádět důslednou evidenci žen podezřelých z prostituce, které měli předvádět na lékařské prohlídky.
„Mimo to byla požádána kulturní rada o cyklus přednášek o pohlavních chorobách a nebezpečí styku s podezřelými osobami,“ uvádějí noviny. Účastníci jednali o varujících letácích v české, německé a polské verzi, které měli majitelé domů povinně vyvěšovat. Řešili také léčení nemajetných pohlavně nakažených na státní útraty.
I když nový zákon z roku 1922 zakázal provozování veřejných domů, prostituce dál kvetla v ulicích, barech, vinárnách či bytech. „V centru Ostravy byl vypátrán byt, kam vodily prostitutky muže. Provoz nabyl takových rozměrů, že vyvolával pohoršení, protože se odbýval nejvíce v dopoledních hodinách,“ píše Duch času v roce 1931.
Symbolický konec zlaté éry prostituce v Ostravě ilustruje zánik restaurace a kavárny U Modré hvězdy ve Střelniční ulici, která byla výnosným tajným nevěstincem. Od roku 1930 podnik provozoval Adolf Rosenfeld, jenž zaměstnával asi devět číšnic – animírek, které skrytě poskytovaly sexuální služby. Modrou hvězdu zavřeli nacisté po vyhlášení protektorátu Čechy a Morava v roce 1939. Majitel byl totiž Žid.
