Minulý týden se mělo v europarlamentu rozhodovat o budoucnosti nejen českých průmyslových podniků. Jeho poslanci ale hlasování o balíčku zelených zákonů v rámci programu Fit for 55 odsunuli na podzim, protože se nemohli dohodnout. Drastické snížení emisí CO2 v průmyslu i v dopravě do roku 2030 rozděluje.
Ve hře jsou dva návrhy. Tvrdý, který chce urychlit snižování emisí CO2, a měkčí, v němž průmysl ukazuje, co ještě dokáže přežít. Jednou z možností je i větší využívání vodíku, hlavně v energetice. O dopadech navrhovaných řešení na zdejší průmysl hovoří Jan Czudek, generální ředitel Třineckých železáren a předseda dozorčí rady Ocelářské unie.
V Evropském parlamentu zatím neprošly plány zaměřené na změny v obchodování s emisními povolenkami i v rámci balíku Fit for 55. Co to pro vás jako oceláře znamená?
V podstatě se rozhodovalo o dvou variantách. Jednu předložil průmysl, druhou skupina poslanců, kteří jsou docela odtrženi od reality. Nebál bych se říct, že u nich jde o důkaz ignorace základních fyzikálních zákonů. Zpřísnění pravidel jak v emisních povolenkách, tak v dalších věcech směřuje k tomu, že by za pár let naši vnuci v jeskyních mohli říkat „dědečku, vyprávěj, jaké to bylo, když jste s Greenpeace bojovali za Zelenou dohodu“.
