Atraktivní jsou citace z díla světoznámého malíře Alfonse Muchy, který stál u založení ostravské lóže, nechybí ani silné zasvěcovací prvky včetně atributů smrti a znovuzrození, sálem zní zednářská hudba.
Výstavu posvětili členové ostravské lóže, která dnes působí v rámci Veliké Lóže České republiky sdružující téměř 700 členů sdružených ve 28 lóžích v 11 různých městech. Autory výstavy jsou badatelé Martin Lukš a Robert Galia.
Tajuplné zednářství slaví 300 let od událostí v hostinci U husy a rožně |
Proč jste se rozhodli výstavu uspořádat?
Robert Galia: Devadesát let je skutečně významné jubileum a při takových příležitostech je obvyklé uspořádat výstavu. Před dvěma lety se na Novoměstské radnici v Praze uskutečnila rozsáhlejší expozice k 100. výročí Veliké Lóže České republiky. My sami jsme usoudili, že je dobré seznámit ostravskou společnost se skutečnými myšlenkami a idejemi svobodného zednářství. Je to dáno i bulvárním charakterem informací, které o zednářích kolují a jsou často zkreslené, nepravdivé a senzacechtivé. A to se týká třeba i knih Dana Browna nebo seriálů a kriminálek.
Jaké byly tedy ostravské začátky zednářů?
Martin Lukš: Před 90 lety přijel do Ostravy Alfons Mucha jako Svrchovaný velký komandér, aby se účastnil založení lóže v Ostravě společně s tehdejším velmistrem Karlem Weignerem. O tom se moc neví a vzhledem k významu Alfonse Muchy jako malíře je to přinejmenším velmi zajímavé.
Robert Galia: Rovněž je pozoruhodné, že Ostrava má pojmenováno po zednářích devět ulic. Čtyři z nich nesou jména přímo členů zdejší lóže: Dr. Martínka, Dr. Slabihoudka, Kranichova a Dr. Malého. Dalšími jsou James Watt, Mozart, Kutuzov, Suvorov a Ladislav Syllaba.
Co vše na výstavě v souvislosti s Ostravou návštěvníci najdou?
Robert Galia: Připomínáme zde některé historické členy, popis vzniku ostravské lóže a také typické artefakty, které se v lóži používaly, anebo se pořizovaly při jejím obnovení po revoluci v 90. letech — například takzvané kanony, tedy sklenice používané při zednářských slavnostech. Bohužel se dochovalo jen málo předmětů a často neexistují ani jejich fotografie. Například před deseti lety byla vydána poštovní známka oslavující trvání lóže Lux in tenebris. Dále jsou zde sběratelské předměty vázané k různým výročím — například cihla z roku 2010 z Hradce nad Moravicí či gramofonová deska vytvořená zednáři.
Martin Lukš: Každá lóže má svůj typický znak — klenot, originální řetěz, který zednář nosí na krku. Nejvýznamnější jsou Muchovy klenoty, které jsou velmi vzácné. Zajímavostí je také vystavený vznik návrhu na znak ostravské lóže z roku 1994.
Robert Galia: K vidění je i pamětní medaile od Julia Pelikána, vytvořená u příležitosti vnesení světla při založení lóže 27. 4. 1935 za přítomnosti Alfonse Muchy, Karla Weignera a dalších. Pro Ostraváky je určitě zajímavé, že k tomuto historickému aktu došlo v Hornickém domě, dnešním Paláci Elektra. Máme rovněž k dispozici i almanach prací jednotlivých bratří z roku 1935, otevřený na básni Vojtěcha Martínka. Avšak prvorepubliková historie zednářů v Ostravě je poměrně krátká. Po roce 1938 byly všechny lóže v naší zemi ‚uspány‘ a mnozí bratři pak byli perzekvováni podobně jako občané židovského původu, poměrně velké množství druhou světovou válku nepřežilo.
Jak se mohl stát člověk zednářem?
Robert Galia: Bratři kolem sebe měli vhodné adepty anebo je hledali v širším okolí — morálně čisté osobnosti, které mohli oslovit. Novodobý proces už dnes takto víceméně neprobíhá, naopak je mnohem běžnější takzvané „klepání na bránu“, kdy se zájemci hlásí sami zvenčí.
Můžete uvést ještě nějaké zajímavosti?
Martin Lukš: Ano, například že bratr František Mruzek byl zakladatel Baníku. Nechceme tím tvrdit, že Baník je zednářský produkt, ale je to zcela určitě zajímavá souvislost.
Robert Galia: Další významnou zajímavostí je také vliv na skauting — zásady skautingu jsou velmi podobné zednářským. Bratr Vojtěch Štekl dokonce napsal knihu Skaut malý zednář. Určitá paralela existuje rovněž mezi zednáři a Jednotou bratrskou, zejména pak s myšlenkami Jana Amose Komenského.
Bylo náročné takovou výstavu připravit?
Robert Galia: Přípravné práce začaly více než před rokem. Bylo náročné najít vhodný termín a také určit, jakým způsobem zednářské téma vhodně uchopit. Zvažovali jsme různé varianty — jednou z nich bylo, že se „Světlo v temnotách“ bude odehrávat dole, v podzemních prostorách muzea.
Martin Lukš: Jako zajímavost jsme během příprav objevili, že jeden ze členů ostravské lóže, profesor Jindřich Vodička, byl zároveň správcem muzejních sbírek. Další významné osobnosti byli například Jan Kranich, Karel Černohorský a Vojtěch Štekl.
Výstava má výrazný plakát s motivem ostravské Nové radnice. To byl prvotní záměr?
Martin Lukš: Ano, zadání bylo propojit ostravskou ikonografii se zednářskými symboly. Co jiného můžete zvolit, když zdejší radnice pochází z období, kdy se zakládala lóže Lux in tenebris. Je obklopena typickými zednářskými symboly – sloupy, kružítky, sluncem a měsícem. Robert Galia: Když vezmeme v potaz samotný název lóže Lux in tenebris, radnice působí i jako symbol majáku, který svítí v temnotě. Muzeum do toho také vstoupilo, aby tato symbolika ladila s jejich vizuálním konceptem.
K zednářům v Plzni patřili loutkář Josef Skupa i vynálezce František Křižík |
Odkud vystavené předměty pocházejí?
Martin Lukš: Vystavené předměty se sešly z několika zdrojů — ze soukromých sbírek našich i našich přátel, z Muzea svobodného zednářství v Praze a z Veliké Lóže České republiky.
Robert Galia: Hned v úvodu návštěvníky čeká soubor exponátů, které jsou rekvizitami určenými pro televizní seriál Ztracená brána. Tyto předměty nám zapůjčila Veliká Lóže České republiky, představují filmovou představu o tom, jak mohou vypadat zednářské předměty. Historická hodnota je sice nulová, ale pro návštěvníky představuje zajímavý vstup na výstavu.
Jaký má výstava z dnešního pohledu význam?
Martin Lukš: Z mnoha utajených či ne zcela pochopených věcí vznikají polopravdy. Každý, kdo skutečně hledá, pravdu najde — a nemáme na mysli pouze internet, ale i klasické knihy. Rád bych zdůraznil, že zednářství není tajné, ale diskrétní. Když se někdo zeptá, zednáři mu rádi odpoví.
Robert Galia: Svobodné zednářství je životní filozofie, kterou se lze řídit i v běžném životě. Jde o soubor morálních a etických hodnot, které tvoří pevný řád. V kontextu doby si myslíme, že nastavení či upevnění těchto hodnot by společnosti jednoznačně prospělo.
