Lidé z okolí nemocné ženy tehdy navíc na potíže s ní dlouhodobě, ale bezvýsledně upozorňovali.
„Když se to ve Žďáru stalo, vybavila se nám všechna ta hrůza, kterou jsme zažili my. Je to vlastně stejné, jak to bylo u nás. Žena, která nám zabila dceru, také v léčebně čas od času pobývala, když ji ale pustili domů, začala po nějaké době zase bláznit,“ vypráví Andrea Kuchtíková.
Lidé z domu, kteří už ženiny projevy nemoci znali, tehdy nechtěli čekat, až se něco stane. Proto psali žádosti a stížnosti, nikdo na to ale neslyšel. Na situaci upozorňovali společnost RPG Byty, které bytový dům patří, byli na frýdecko-místeckém magistrátu, navštívili sousedčinu obvodní lékařku.
Leden 2012: Chodbový vypínač se stopami krve jako svědek hrozného činu psychicky narušené ženy.
„Nic se ale nedělo až do chvíle, kdy nám zabila Andreječku,“ říká se slzami v očích třiačtyřicetiletá žena. A nelíbí se jí ani to, že od smrti své dcery nemá žádné informace o dalším osudu vražedkyně.
„V červnu 2012 jsme obdrželi rozsudek. V něm se píše že soud nařídil ženě zabezpečovací detenci, od té doby ale nevíme nic. Mysleli jsme si, že nás budou průběžně informovat, ale nevíme vůbec nic,“ diví se Andrea Kuchtíková.
Ti, kteří podle rodiny mohli tragédii zabránit, ale vinu od začátku odmítali. „První stížnost od nájemníků jsme dostali v říjnu 2011. Upozornili nás na opakované potíže se sousedkou i na výjezdy policie. Ženě jsme poslali výpověď z nájmu. Z naší strany nebyl ani den prodlení,“ ujistil hned po frýdecko-místecké tragédii mluvčí RPG-Bytů Petr Handl.
Dodal ale, že proces vystěhování může trvat i několik měsíců, zvláště když nájemník nespolupracuje. To byl i případ ženy, která vraždila v době, kdy jí běžela dvouměsíční výpovědní lhůta z bytu.
Útočnice zůstává v detenčním ústavu
Ivan Drábek, dnes už bývalý šéf Psychiatrické nemocnice Opava, vinil z vraždy malé Andrejky špatnou legislativu. „Ne lékaři, ale špatně nastavená legislativa, pojišťovny a ombudsman nesou vinu. Právě ti nás tlačí k tomu, abychom pacienty rychle léčili a propouštěli do domácí péče. Zda pak pacient navštěvuje ambulanci, neovlivníme,“ řekl Drábek už dříve.
Co se ve Frýdku-Místku tedy stalo? V neděli 22. ledna 2012 podle soudního spisu kolem půl šesté večer někdo zazvonil na zvonek bytu Márie Bartošové, babičky malé Andrejky Kuchtíkové.
Pietní místo po zavražděné malé Andrejce.
Když se žena podívala kukátkem na chodbu, nikdo tam nebyl. Myslela si, že si jde pro malou Andrejku její maminka, proto nechala dveře bytu pootevřené a bzučákem otevřela vchodové dveře.
V tom se na ni podle spisu vrhla s nožem v ruce nemocná sousedka a brutálně ji pobodala po celém těle. Když se vyzuřila, chtěla odejít. Zaslechla ale pláč Andrejky. Obrátila se a jednou ranou do zad děvčátko zabila.
Žena je od té doby v takzvané detenční léčbě, což je kombinace klasického vězení a psychiatrické léčebny.
Útočnice prý dobře věděla, co dělá
„V rozsudku, který jsme dostali v červnu 2012, se píše, že na kukátku dveří byly otisky prstů útočnice. Z toho jsme usoudili, že sousedka musela dobře vědět, co dělá. Musela to mít předem promyšlené. Podle našeho názoru kukátko zakryla rukou proto, aby ji při zvonění maminka neviděla,“ naráží matka Andrejky na otázku, zda opravdu nemocní lidé nevědí, co dělají.
Žena i lidé z jejího okolí si myslí, že v Česku by měly platit takové zákony, které by lidi před podobnými útoky ochránily. Aby sice nebyly namířeny proti všem duševně nemocným lidem, ale aby lépe zajistily, že se nebezpeční lidé tak snadno nedostanou na svobodu.
Podle ní třeba tím, že by Barboru Orlovou, která ve Žďáru útočila a která před dvěma lety zranila v Havířově vychovatelku, nepropustili z léčebny.
