Mezi nejčastější oběti koček a psů se řadí kos černý, zajíc polní a ježek západní. „Problém ale bývá častý také u hrdliček, holubů hřivnáčů a malých pěvců,“ jmenoval Jan Kašinský ze záchranné stanice v Bartošovicích na Novojičínsku.
Nejčastěji bývají napadena mláďata, která pro kočky a psy představují nejsnadnější kořist.
„U kosů a zajíců je to opravdu velký problém. Častěji se totiž v poslední době vyskytují ve městech a kočky, případně psi, jejich mláďata sbírají,“ vysvětlil Kašinský. „U těchto druhů tak poranění kočkou nebo psem tvoří čtvrtinu všech příjmů.“
Reálně však číslo může být daleko vyšší. Statistiky totiž zahrnují pouze zvířata, která útok přežijí a dostanou se do záchranných stanic. Počty napadených zvířat domácími šelmami se navíc za posledních několik let zvýšily.
Za pandemie přibylo ve městech psů i koček
„Je to způsobeno tím, že se divoká zvířata stále častěji objevují v těsné blízkosti lidí,“ okomentoval Kašinský. „Druhým důvodem je, že v průběhu pandemie si mnoho lidí pořídilo domácí mazlíčky, a tak se koček a psů pohybuje po městě mnohem více.“
Řešení, jak napadení divokých zvířat kočkami a psy předcházet, ale existují. Jedná se o systematickou kastraci koček, v Česku pak volný pohyb zvířat řeší hned několik zákonů.
„Mnoho lidí je ale bohužel vůbec nezná,“ sdělil Kašinský. „Jedná o zákon o ochraně zvířat proti týrání, který uvádí, že každý majitel je povinen zvíře zabezpečit proti úniku.“
Porušování zákonů nikdo neřeší
Této problematice se věnuje rovněž zákon o myslivosti, který zakazuje vlastníkům domácích zvířat nechat je volně pobíhat v době honitby, a zákon o provozu na pozemních komunikacích. „Podle něj musí držitelé domácích zvířat zabránit pohybu těchto zvířat po pozemních komunikacích,“ přiblížil Kašinský. „Pokud tedy někdo nechá svoji kočku chodit ven a ona přejde ze zahrady přes silnici na pole, tak porušuje hned tři zákony. V reálu to ale téměř nikdo neřeší.“
Pokousaná zvířata na následky zranění velmi často umírají, a to i v případě, že se do záchranné stanice dostanou. „Mívají vnitřní zranění, která nejsou na první pohled patrná. Mnoho z nich nepřežije do druhého dne,“ řekl Kašinský. „Zpět do přírody se nám podaří vypustit méně než čtvrtina pokousaných zvířat.“
Velké množství těchto případů představuje pro záchranné stanice nejen časovou, ale i finanční zátěž. „Pokousaná zvířata potřebují intenzivní péči, která nás stojí hodně úsilí, a záchrana je i tak často neúspěšná,“ doplnil Kašinský.
