Dva členové představenstva podali návrh na konkurz VPE, což zcela změnilo situaci ve firmě. Už jste se s nimi bavil o tom, proč se tak stalo?
Neřekli nám nic, žádné důvody. Ty důvody, které řekli veřejně, jsem schopen jeden po druhém vyvrátit.
Co vám vadilo nejvíc?
Největší hloupost, která vůbec zazněla, bylo to, že jsme měli být investorem do VPE, že vše selhalo proto, že se tak nestalo.
Ale vy jste veřejně deklarovali, že své dceřiné firmě pomůžete.
My jsme přispěli do VPE 126 miliony korun. Pomáhali jsme jim s financováním výroby, s energiemi i dalšími službami.
Co tedy bylo špatně?
Já jsem byl už několik měsíců nespokojen s tím, co tam ten management dělá, respektive nedělá. Tlačili jsme na ně, aby udělali reorganizační opatření dovnitř firmy, ale neudělali nic. Promrhali půl roku.
A vy jste to nevěděli?
Věděli. A tlačili jsme na ně. Na snižování nákladů tlačil i věřitelský výbor. Například jsme chtěli výraznější snížení stavu zaměstnanců. Tlačili jsme na lepší využívání zásob, třeba šrotu. Ten jsme chtěli odkoupit, oni říkali, že mají kupce, který jim dá víc. Neprodali nic. Tlačili jsme na uzavření Hard Jeseník, tlačili jsme na vyšší kvalitu. Chtěli jsme, aby si doplnili manažerský tým, nikoho neměli, tak jsme jim tam poslali lidi. Ti po týdnu přišli, že se tam s nimi nikdo nebaví.
Tak proč jste je tam v takové situaci nechali? Půl roku je dost dlouhá doba.
Jednali jsme s investorem, měli jsme těsně před koupí, takže jsme do toho nechtěli příliš zasahovat. 31. července přišla VPE nabídka na převzetí všech zaměstnanců a všech aktiv. Stačilo počkat týden, věřitelský výbor by to projednal a nový investor by tu firmu možná převzal.
V té nabídce šlo o pronájem, nebo o prodej firmy?
Ta firma to chtěla koupit. Šlo by o převod. V pondělí 14. srpna mohli mít zaměstnanci jistotu, že VPE nezanikne, že nějak bude fungovat. Vyhlášením konkurzu to padlo.
Můžete s tím ještě něco udělat? Máte patnáct dnů na odvolání proti rozhodnutí soudu o zahájení konkurzu.
Já nechci.
Nebudete se odvolávat?
Nebudeme. My jsme se snažili VPE pomáhat, nabídli jsme jim pomocnou ruku, a když někdo tu vaši ruku odmítne, tak co s ním. Kluci se rozhodli, tu reorganizaci nezvládli, to je jejich vizitka.
Ale ta firma není jejich, akcie patří Vítkovicím. Vítkovice přijdou o majetek, firmu a podobně. Vy nechcete zvrátit ten stav, zrušit konkurz?My ten stav teď nechceme zvrátit. Protože nemáme jistotu, že ten investor svou nabídku třeba nestáhne. Že už nebude mít zájem. A já být na jeho místě, tak bych řekl, že ta nabídka už není. Chtěl bych si vyjednat lepší podmínky.
Byla vůbec ještě nějaká technická možnost, právně průchozí, na odvolání proti zahájení konkurzu?
Taková možnost existuje, ale my to odmítáme. Vyhlášením úpadku v loňském roce jsme v podstatě ztratili nad touto společností vliv. My jsme tam vykonávali jen vlastnická práva, neřídili jsme ji a řídit ji nebudeme. A vlastnická práva tím vyhlášením přešla na insolvenčního správce.
Proč to podle vás ti manažeři udělali?
To je jiný příběh. Myslím si o tom své, ale nahlas to říkat nebudu.
Je vyhlášení konkurzu pro Vítkovice přínos, nebo škoda?
Mně osobně se strašně ulevilo. Nemusíme jim finančně pomáhat a můžeme se soustředit na dokončení rozpracovaných projektů. Z tohoto pohledu se mi strašně ulevilo. Šlo o mimořádně hloupé rozhodnutí těch manažerů. Je mi toho líto hlavně z pohledu zaměstnanců. Ti na to doplatí.
A co to tedy znamená pro Vítkovice? Přijdete o pozemky a haly.
My máme pozemků a hal, že můžeme skoro rozdávat (říká s nadsázkou, pozn. red.). Já jsem se už několikrát vyjádřil, že nevěřím potenciálu trhu v jaderné a fosilní energetice. Jediné, co chceme s jádrem, tak chceme rozebírat. V areálu VPE nám zbylo několik hal, třeba bývalá jaderka, tu chceme pronajímat.
Takže z někdejšího obřího areálu Vítkovic zůstanou v podstatě jen někdejší Závod 3 a část Závodu 5?
O část sedmihalí, bývalého Závodu 6, přijdeme. To je daň za to, že se skupina dostala do nějakého stavu.
Urychlí krach VPE záchranu Vítkovic?
Je to pomoc. Uvolnily se mi ruce a mohu se věnovat zbytku skupiny a neztrácet čas s VPE, která je v podstatě mrtvá.
Kolik jste od svého příchodu propustil lidí?
Bude to, když nebudu počítat firmy, které jsou v insolvenci, minimálně tisíc lidí. Z toho přibližně dvacet procent dělníků.
To vás asi lidé nemají moc rádi.
Myslím, že máme s lidmi ve výrobě korektní vztahy. Tady všichni vědí, kdo je pro výrobu potřebný a kdo ne. I odbory chápou, že prostě nepotřebujeme tolik údržbářů.
Jak se to projevuje na vás? Propouštění lidí není nic příjemného.
Je to součást života každého krizového manažera. Navíc jde většinou o profese, které když dnes odejdou z Vítkovic, mají zítra práci.
Když srovnáte Vítkovice v době, kdy jste přišel, s dneškem, v jaké části cesty za záchranou firma je?
Jsme za polovinou. Restrukturalizační plán vyhlášený v říjnu je na 18 měsíců, držíme se jej. S výjimkou jediné firmy jsme se otočili do zisku, máme zakázky, jen se ještě trochu trápíme s provozním financováním.
Jak se mění vaše práce?
První půlrok byl jen hašení požárů, stabilizace firmy a hledání cest. Nyní jsme ve fázi přenastavování procesů. To je ta nejturbulentnější část záchrany.
Jak to hašení vypadalo?
Připadal jsem si jako ve válce. Jako u Stalingradu, když nacisti zatlačili Sověty až k Volze a za nimi byla už jen voda. Tak to bylo až do března.
Co se stalo v březnu?
Začaly se projevovat změny. Změny, které jsem čekal, že se ukážou až v srpnu.
Takže od března už jste, co se budoucnosti Vítkovic týče, v klidu?
To jsem byl ve stavu, jako když Sověti odrazili ty nacisty od břehu Volhy, když si říkali, že je to v pohodě, že teď jdou vyčistit ten „traktorovyj zavod“. A do toho nám někdo hodil ten granát v podobě konkurzu VPE.
Kolik škody ten granát udělal?
Musíme teď hasit asi osm požárů. Vzal mi spoustu času, který jsem mohl věnovat jiným věcem, a musím udělat některé kroky, které jsem chtěl udělat až někdy v říjnu, nebo v listopadu.
Jak je na tom současný trh?
Jde nám naproti, pomáhá nám. V podstatě máme více zakázek, než jsme schopni ufinancovat.
Museli jste odmítat zakázky?
Jen Vítkovice Heavy Machinery nemohly přijmout zakázky za 300 milionů kvůli tomu, že jsme je nebyli schopni profinancovat.
To by vám na to banky nepůjčily?
Na takový typ spolupráce s bankami je příliš brzy. To si budeme moci dovolit až v roce 2018. My si nejdříve musíme s bankami zafixovat finanční linky. Současnou výrobu si musíme financovat sami a posilovat cash.
