V Tatrovce jinak, v době, kdy jsem tam za socíku pracoval já, fungovala instituce nazvaná jako Drobný prodej.

Tatrovák mohl klidně vybrat kovový nebo jiný odpad někde z bedny nebo hromady, ten vzít k vrátnici číslo 2 s vypsaným formulářem a tam ty věci legálně koupit za cenu šrotu. A jelikož se tehdy na úspory materiálu moc nehledělo, dalo se tehdy z odpadu vybrat spousty velkých kusů materiálu, na chalupě ještě velmi dobře použitelného.

Přes drobný prodej a za nízkou cenu taky šly třeba náklady dřevěných palet, dřevěných překládek hutního materiálu a dalších dřevěných odpadů na topení na zimu, odepsaná barva nebo směsi barev z lakovny, umakartové příčky a stará umyvadla z rekonstrukcí tatrováckých šaten, starší židle, stoly, nábytek, spousta drobnějších kousků hutního materiálu......

Přes drobný prodej taky šlo pro osobní potřebu legálně využít v podstatě všech tatrováckých technologií na jakékoliv dílně, pokud to mistr dílny schválil a nějaký pracovník na dílně udělal (a dostal taky od tatrovky zaplaceno.) Například se chromovalo na galvanovně, svařovaly komínové roury na svařovně, lakovaly blatníky přívěsných vozíků na lakovně, vybíraly odpady drobných výlisků na ty svařované plotxy zmíněné v článku, ohýbaly plechy v zámečnické dílně, černily věci v kalírně a podobně........

Tehdy v socialistické době, kdy se koupit dalo jen velice málo nejběžnějších věcí, to byla pro tatrováky velká pomoc.

Takže byla určitě veklá motivace pracovníků Tatry dávat použitelný material na oko do šrotu, aby se dal levně získat pro potřebu doma.

Pak měl ten socík fungovat, když lidé v pracovní době vyráběli věci na doma a rozkrádali materiál. Ale co jiného jim taky zbylo, když soudruh zlikvidoval všechny možnosti, jak toto udělat legálně přes nějakou malou soukromou firmu?

Svícny byla pravděpodobně záležitost slévárny. Dělníci měli schováno plno načerno vyráběných forem pro všelijaké drobné věci a do nich odlévali hlavně hliníkové slitiny.

Sekačky se nevyráběly v Tatře, to napsal redaktor špatně, protože pro běžného tatrováka byl problém dostat tak velkou věc jako celou sekačku načerno přes vrátnici.. Vyráběly se spíš v domácích dílnách, z tatrovky se jen získal materiál.. Obvykle se na sekačku použil nějaký starší funkční elektomotor, na hřídel se dala vrtule coby vlastní sekací nástroj a celý komplet zassadil do vozíku s kolečky třeba z kočárku.

Takových bude hooooodně....