Vojtěch Šulek rehabilituje v Sanatoriích Klimkovice. Pod vedením specializované lékařky Lenky Dzidové tam trénuje zrak, který ztratil po operaci. Má naději, že opět uvidí. | foto: Alexandr Satinský, MAFRA

Kvůli nádoru nerostl. Po operaci hoch z Bruntálska částečně ochrnul a oslepl

  • 6
Je mu sedmnáct let, ale působí jako školák. Moc nemluví, skoro nevidí. Polovinu těla má ochrnutou. Díky rehabilitacím už alespoň vydrží sedět na invalidním vozíku a absolvovat různé terapie včetně zrakové, které by mu měly pomoci k návratu do života.

Donedávna Vojtěch Šulek z Oborné na Bruntálsku ještě nedokázal ani sedět. „Přepadával na stranu. Přitom do čtrnácti let byl zcela zdravý. Pak ale přestal růst,“ říká Vojtova matka Lucie Kubenková.

V zastavení růstu zpočátku lékaři neviděli problém. Tvrdili, že je to dočasné. Jenže chlapec nerostl. Navíc si začal stěžovat na bolesti hlavy. K tomu se přidalo zvracení...

Lékaři radili diety, ale ty nepomohly. Když loni Vojta nastoupil na střední průmyslovou školu, zažil kvůli vzrůstu slovní šikanu. 

Matka už nechtěla dál čekat a trvala na důkladném lékařském vyšetření. „Magnetická rezonance odhalila v mozku syna nezhoubný nádor, který měl vliv na zastavení růstu,“ vzpomíná jedenačtyřicetiletá žena.

Lékaři Fakultní nemocnice Olomouc v prosinci většinu nádoru vyoperovali. Při operaci ale začal mozek otékat a hoch utrpěl slabší mozkovou mrtvici.

Matka chlapce: Vidíme pokroky

„Po zákroku vůbec neviděl a část těla byla ochrnutá. My ale věříme, že se stav zlepší. Už teď vidíme pokroky,“ líčí matka, která musela opustit zaměstnání sociální pracovnice a naplno se věnuje synovi. 

Vojta musel odložit studium, ale věří, že se do školy vrátí. Druhý týden je s mámou v Sanatoriích Klimkovice. Díky rehabilitacím už sedí. Kromě toho se mírně zlepšil i jeho zrak.

Dostal se totiž do péče Lenky Dzidové, jediné specialistky v Česku, která je klinickou logopedkou a současně tyflopedkou, tedy odbornicí na léčbu poruch komunikace i zraku získaných během života nejčastěji po mrtvici, operaci nebo úrazu. „Vojto, jsou tu černá kolečka. Já vám dám do ruky magnet a vy ho dáte dovnitř některého kruhu. První, výborně. Druhý, dobře...,“ lékařka Dzidová vede Vojtu k tomu, aby fixoval oči na tabuli a plnil zadané úkoly. Poté pracují s obrazovkou počítače i dalšími pomůckami.

Vojta skoro vše zvládá. Na otázku, jestli vidí, odpovídá, že ano. Podle lékařky je to ale zatím první výsledek opakovaného cvičení. Na změnu je třeba delší čas. „Nejdříve potřebujeme posílit okohybné svaly a naučit oko fixovat, pak se můžeme posunout dál. Začínali jsme ve tmě, kde měl Vojta rozeznat světlo a dotknout se ho. Postupně přidáváme náročnější cvičení. Pokračovat budou i doma. Mamince jsem poradila, jaký dotykový monitor a které programy si pořídit,“ říká lékařka.

„Díky zrakové terapii se Vojtovi trochu ustálily oči a dokáže je lépe zaměřit. Už rozezná, kde co je, a poznává i některé barvy. Zatím mu ale stále chybí periferní vidění,“ říká Lucie Kubenková. Plánuje, že s lázeňskou tyflopedkou budou ve spojení i po skončení pobytu. Největší efekt má totiž zraková terapie v prvních dvou letech po události.

Vojta není jediný takový klient, přestože tuto péči nehradí zdravotní pojišťovny. Zrakovou terapii nyní podstupují pod vedením Lenky Dzidové dvě desítky dospělých pacientů z celé země, nejvzdálenější jsou z Karlových Varů. Někteří přijíždějí na častější pobyty do lázní, jiní jen na konzultace a cvičení do lázeňské ambulance, ale některé konzultace už pacienti s lékařkou zvládají i online.

Pacientů je dost, odborníků ne

„Problém je, že takových pacientů je hodně, ale chybí pracoviště, která by jim poskytovala potřebnou terapii,“ vysvětluje zájem o její pomoc lékařka Dzidová.

Podobné je to i s vadami komunikace či polykání, kterými trpí lidé hlavně po mrtvici. 

„Když se přestane otvírat jícnový svěrač, lidé nemohou jíst a musí přijímat výživu přes sondu přímo do žaludku. My pomocí elektrostimulace pomáháme s obnovením polykání. Přístroj půjčujeme zájemcům i domů. Zatím se všichni naučili opět polykat, až na dva, kteří potřebují chirurgickou léčbu. V Česku ale takový zákrok nikdo nedělá,“ dodává Dzidová.