Příběh se začal odvíjet v Beskydech při přesunu vlčí smečky v oblasti, kde začala těžba vyvrácených stromů. „V náročném terénu a ve špatném počasí se jedno vlče neudrželo na prudkém svahu a skutálelo se do hluboké strže. Kvůli pracím po větrném polomu nebyl návrat matky možný,“ popsal vedoucí bartošovické stanice Petr Orel.
Bezbranného mláděte si naštěstí všimli lesní dělníci a uvědomili revírníka. A ten okamžitě volal bartošovickou stanici i pracovníky Chráněné krajinné oblasti Beskydy.
„Fenka, kterou jsme později pojmenovali Dorka, se k nám do stanice dostala zhruba čtyřtýdenní, vážila jen 1 440 gramů. Vlče bylo prochladlé a apatické, neudrželo se ani na nohou. Věděli jsme, že na záchranu vlčete máme jen hodiny,“ pokračoval Petr Orel.
Rychlé zjištění: Vlk je hodně jiný než pes
O Dorku se ochránci přírody starali nepřetržitě. Mládě dostalo infuze a podpůrné léky. „Naše zkušenost se zvířaty jsou přes čtyřicet let bohaté, ale péče o vlka byla pro nás naprosto novým světem. Navíc jsme rychle zjistili, že vlk není pes a že znalosti z chovu psů jsou v tomto případě využitelné jen okrajově,“ vysvětlil šéf bartošovické stanice náročnost záchrany.
Ochránci přírody se proto obrátili na Tanju Askani, která se v Německu desítky let věnuje záchraně a chovu vlků. Jak Orel popsal, s neuvěřitelnou přesností vylíčila chování a vývoj vlčete. Současně s ní pravidelně konzultovali všechny situace. „Její pomoc byla zásadní pro to, aby se Dorka mohla zotavit,“ zdůraznil Orel.
Když se vlče podařilo zachránit, začala další fáze, a to pokus vrátit mládě do volné přírody, pochopitelně ke své původní smečce. Jenže ani jeden jedinec ze smečky neměl z minulosti připevněnou vysílačku, proto začalo pátrání v horách. Pracovníci pravidelně také obcházeli fotopasti.
Leč všechna snaha byla marná, smečku neustále v pohybu se nepodařilo vystopovat. „Navíc Dorka si už člověka začala spojovat s potravou, pitím i teplem. A to by v přírodě znamenalo jistou smrt,“ konstatoval šéf bartošovického zařízení.
V takovém stavu lesní dělníci nalezli ztracené asi měsíční vlčí mládě. (8. října 2025)
Dorka v současnosti ve specializovaném parku pro vlky v Belgii. (8. října 2025)
A pomohla opět Tanja Askani, která oslovila specializované zařízení Wolf Conservation Center v Belgii. Nakonec padla dohoda na převzetí mladé fenky. Jenže ještě předtím vlče muselo několik týdnů pobýt v karanténě v Zoo ve Dvoře Králové, kde se o ni příkladně starali. Nyní už Dorka žije v Belgii ve velkém bezpečném výběhu po boku vlka Nuka.
„Dorka nám přirostla k srdci. Ačkoliv jsme věděli, že je to jen dočasný host, společně prožité týdny, dny a noci se zvířetem, které je tak jiné než pes, v nás zanechala hlubokou stopu. Rozumíme teď lidem, kteří se vlkům naprosto oddají,“ přiblížil Orel.
Dodal, že Dorka pracovníky v Bartošovicích hodně naučila. A také že podpořila jejich úsilí postavit vlastní specializované zařízení pro dočasné umístění vlků a dalších větších druhů savců, kteří se ocitnou v nouzi.
V Bartošovicích za více než šest milionů korun už začali budovat velký a bezpečný výběh, který by co nejvíce napodobil přirozené prostředí. „Ale i přes podporu fondů životního prostředí je dofinancování náročné. Stále nám chybí značná část finančních prostředků a proto jsme vděční za jakoukoliv pomoc,“ zakončil šéf bartošovické stanice.
