Badateli Vladimíru Nevludovi se podařilo nejen pochod zmapovat, ale i dohledat a pojmenovat více než sedm set vězňů. Ač je jeho původní profesí ekonomie, hledání zapomenutých osudů se v posledních letech stalo jeho hlavní činností. „Je důležité šířit příběhy obětí totalitních režimů i těch, kteří se jim aktivně postavili, zejména mezi mladými lidmi,“ říká předseda paměťové organizace CEBENA – cesta bezmoci a naděje.
Proč jste se zaměřil právě na pochod smrti?
Jsem Opavan a tato historická etapa zůstávala i osmdesát let po válce bílým místem naší historie. V roce 2020 jsem se zúčastnil náročného přechodu přes Bajkalské jezero na Sibiři na počest zavražděného generála Vojcechovského. Tehdy jsem si uvědomil, že nastal čas věnovat se historické osvětě. Nejsem zastáncem knih, které jen znovu skládají mnohokrát publikované informace. Smysl vidím v hledání nových pramenů, příběhů a souvislostí, které naše poznání skutečně posouvají. Proto jsem se rozhodl toto bílé místo zaplnit a usilovat o vybudování přeshraniční naučné stezky po trase pochodu, která by přiblížila jeho příčiny, důsledky i přesah do současnosti.
Když jim místo odstavce v učebnici představíte příběh stejně starého chlapce, ukážete jeho fotografii a přiblížíte jeho život, historie dostává reálnou tvář.
