Současné snímky pak srovnává se záběry starými téměř šedesát let. Tak dávno totiž slavné indiánky vznikaly. Pekárkovi pocházejí z Bohumína, ale nyní tráví většinu času na chatě v Dolní Lomné.
Proč vaše dobrodružná cesta začala až tak pozdě?
V době, kdy šly mayovky do kin a byly fenoménem v celé Evropě, bylo pro nás nemyslitelné se do těch míst dostat. Tak jsme si počkali, až na to budeme mít víc času.
Co bylo dále?
Nejdříve jsme to zkusili organizovaně se zájezdem a teprve pak na vlastní pěst. Udělali jsme dobře, protože kdo to tam nezná, nevěděl by, kam se hnout. Žádné značení, žádné ukazatele. Chorvaté se spoléhají z hlediska turistického ruchu na moře, ale toto nepropagují. Napoprvé se zkušený průvodce hodí.
Jste fanda indiánek, jaké to pro vás bylo najednou se ocitnout tam, kde se odehrávaly?
Stál jsem na místě, kde ve filmu stávalo pueblo Apačů, od něhož je úchvatný pohled na kaňon řeky Zrmanje neboli filmové Rio Pecos, a manželka si myslela, že mi bude muset volat záchranku. Byl jsem úplně mimo, prostě u vytržení. Nejde jen o nádhernou přírodu a scenérie, ale i o to, že jsem to všechno poznával, dokázal jsem si vybavit děj, který se tam ve filmu odehrával. Jako bych tam Vinnetoua v podání herce Pierra Brice a Old Shatterhanda, kterého ztvárnil Lex Barker, viděl. Vrátily se mi vzpomínky z mladí, kdy jsem mayovkami žil. Ale těžko se to popisuje člověku, který tam nebyl.
Ostatní účastníci zájezdu na tom byli stejně?
O tom nepochybuji. Pořídil jsem si totiž na ten výlet tričko s Vinnetouem a žena mi tvrdila, že budu v autobuse za blázna. Když jsme do něj nastupovali, zjistili jsme, že je mají na sobě skoro všichni, a nejen to. Někteří měli klobouky, indiánské oblečky nebo makety pušek a na stejném zájezdu byli už poněkolikáté.
Pak jste se tam i vy za rok vrátili, ale už na vlastní pěst, a letos znova…
Zájezd byl časově i fyzicky náročný. Za čtyři dny se toho muselo stihnout strašně moc. Proto jsem doma sedl k počítači a s pomocí českého webu nadšenců pro Karla Maye si připravil vlastní čtrnáctidenní cestu. Do mobilu jsem si ukládal souřadnice, abychom se neztratili. Někam se dá dojet autem, jinde musíte hodiny šlapat pěšky. Letos jsme po stopách Vinnetoua najezdili tři tisíce kilometrů, počítáno s cestou z Česka.
Co všechno jste viděli?
Jedenáct mayovek s Vinnetouem se natáčelo po celém území bývalé Jugoslávie, ale několik lokalit je stěžejních. Například národní park Paklenica, kde se dají výjimečně koupit indiánské suvenýry. Jsou tam i zatlučené kůly u míst, kde vznikaly jednotlivé scény, a je zde možné navštívit muzeum s expozicemi z natáčení, včetně původních pokojů, kde bydleli Pierre Brice a Lex Barker. Zamířili jsme i do obce Rovanjska nedaleko Paklenice, kde se natáčely závěrečné scény filmů Vinnetou I a III, do pohoří Velebit na horský masiv Tulove Grede, kterému příznivci filmů neřeknou jinak než Nugget-tsil a patří mezi nejkrásnější natáčecí lokality. Zde také skonali Inču-čuna, Nšo-či a nakonec i Vinnetou.
Jejich mohyly tam stále stojí?
Ano a turisté si z nich kradou kameny v domnění, že jsou ještě z dob filmu, přitom tam jednou za čas přijede auto a doloží na mohyly nové kameny. Polští manželé, se kterými jsme se po cestě na Tulove Grede seznámili a dělali jim průvodce, měli štěstí, protože se druhý den střetli u puebla nad Zrmanjou s manželkou zesnulého Brice Hellou. Krásné místo je u obce Jasenica s řekou Zrmanjou. Tam jsem si vybavil, kde byl Old Shatterhand uvázaný u kůlu, kde stálo apačské pueblo. Po Zrmanji neboli Rio Pecos jsme pluli na lodi kolem místa legendárního souboje Old Shatterhanda a Inču-čuny nebo úseky, kde bandité na vorech přepadávali indiány.
Ale putovali jste ještě dál...
Na Plitvická jezera, kde se zase natáčel Poklad na Stříbrném jezeře. Navštívili jsme i jeskyni, kde byl poklad ukrytý. Ve městě Trogir, filmovém Santa Fe, se nachází náměstí s radnicí, což bylo v době natáčení sídlo guvernéra. Odehrávalo se tam mírové jednání mezi bělochy a indiány. Prošli jsme ulicemi, kde cválali Vinnetou s Old Shatterhandem. Ze stodoly, kde měl Old Shatterhand schovaného koně, je dnes zlatnictví. Vše se dá dobře poznat podle oken, dveří, když máte k dispozici záběry z filmů. Jedno místo spojuje scény napříč filmy. Skradinské vodopády, opravdu skvostné scenérie. Jsou součástí národního parku Krka. V nich se třeba koupal Myší ocásek při láskyplné scéně se zálesákem Samem Hawkensem. Ostatně úspěch filmů o Vinnetouovi stál na třech pilířích – na lokalitách, které se pro děj vybraly, na hereckých výkonech a hudbě.
Dozvěděli jste se také spoustu zákulisních informací z natáčení? Mayologové nám vyprávěli, že třeba anglický herec Stewart Granger a Pierre Brice, kteří byli ve filmu přátelé, se ve skutečnosti nesnášeli, a to až tak, že Grangera nakonec z natáčení stáhli a druhý díl Old Surehanda již nebyl nikdy natočen. Na druhou stranu filmový vrah Vinnetoua herec Rik Battaglia byl ve skutečnosti jeho velký kamarád. Nebo že roli bandity Cornela ztvárnil herec českého původu Herbert Lom, který před válkou emigroval do Anglie. Ten se však při natáčení s Bricem nikdy nepotkal. Viděli se až po čtyřiceti dvou letech ve Zlíně na filmovém festivalu, kde navíc Lom vlastně i poprvé zhlédl film Poklad na Stříbrném jezeře a prý jen pronesl, že se to docela povedlo.
Snímky z vašich toulek za Vinnetouem jsou nyní k vidění na výstavě.
Jmenuje se Po stopách Vinnetoua a Old Shatterhanda a je k vidění v havířovské Galerii Po schodech až do 7. prosince. Kromě fotografií jsem ji doplnil o spoustu zajímavostí a k současným záběrům jsem přidal ty filmové, aby měli lidé lepší představu. Na vernisáži jsem promítal i video. Překvapilo mě, kolik lidí přišlo. Řekl bych, že Vinnetou stále žije.
