Stojí zde dvě stavby připomínající skleník. "On to ale není skleník v pravém slova smyslu. Ty stavby slouží k tomu, aby stromy uvnitř mohly,dýchat vzduch se zvýšeným množstvím oxidu uhličitého," vysvětluje Michal Marek, profesor Akademie věd, který spolu s kolegou Daliborem Janoušem už přes dvacet let na Bílém Kříži v Beskydech provádí unikátní typ výzkumu.
CO VĚDCI ZKOUMAJÍV unikátním lesním pracovišti na Bílém Kříži v Beskydech už dvě desetiletí podrobně mapují život zdejších stromů včetně jejich dýchání. Zjišťují také, jak smrky a buky reagují na nárůst skleníkových plynů v atmosféře způsobujících globální oteplování. |
Důsledky pro přírodu přitom mohou být citelné. Jsou mezi nimi obrovská rizika požárů vyvolaná dlouhými obdobími sucha nebo třeba kalamity škůdců. Ty může přilákat větší množství cukrů, které stromy začnou produkovat při zvýšeném množství oxidu uhličitého. O tom, že poslední případ skutečně může nastat, se vědci přesvědčili na vlastní oči. To, když smrky v jedné ze skleněných staveb napadly mšice.
Areál zůstává turistům i houbařům nedostupný, ale je stále pod dohledem kamer. V porostu se nacházejí měřící přístroje různých tvarů i velikostí, které detailně monitorují život stromů.
"Sledujeme tok látek a energií, který zde probíhá. Je to podobné, jako když vás dají na jednotku intenzivní péče a sledují tok vašich tělních funkcí. I zde je to hlavně o fyzice a chemii," přibližuje zdejší mechanismy Dalibor Janouš.
Od monitorovacích zařízení se po zemi táhnou hadičky se vzduchem a stovky metrů drátů, které zajišťují přenos důležitých dat. S daty pracují vědci v brněnském pracovišti Akademie věd.
Síť míst, kde vědci sledují tok uhlíku v přírodě, se v průběhu let rozrůstá. Kromě lesního porostu na Bílém Kříži vědci monitorují i několik dalších míst v České republice. Mezi nimi mokřinu, bukový les, pole nebo třeba horskou louku.
