Bulharský car Ferdinand I. navštívil Těšín 11. února 1916. O jeho příjezdu informovaly na titulní straně i vídeňské noviny Das interessante Blatt. | foto: Muzeum Těšínska

Vánoce 1916. V zákopech se umíralo, ale v Těšíně generalita tancovala

  • 5
Před pětadevadesáti lety byl Těšín jedním z nejdůležitějších měst rakousko-uherské monarchie. Po dva roky v něm sídlil generální štáb armády a místní lidé se mohli těšit z návštěv mnoha význačných hostů. Nechyběli mezi nimi ani bulharský car Ferdinand I. nebo císaři Karel I. a Vilém II..

Večírky, na kterých šampaňské teklo proudem, koncerty slavných umělců a návštěvy panovníků. Takhle žil Těšín v prvních dvou letech první světové války. Ve městě od listopadu 1914 až do konce roku 1916 sídlil generální štáb rakouskouherské armády a právě tam se plánovaly veškeré ofenzivy prvních válečných let.

Generální štáb v Těšíně

Velení armády se do Těšína přestěhovalo v listopadu 1914 po porážkách, vinou kterých Rakousko-Uhersko ztratilo většinu Haliče. A sídlilo zde až do počátku roku 1917. Pak císař Karel I. přesunul generální štáb do Badenu u Vídně.

"Pro Rakousko-Uhersko tvořila hlavní bojovou oblast východní fronta. Generální štáb byl proto nejdříve umístěn ve městě Nowy Sącz. Po počátečních úspěších a vítězné bitvě u Krašnika však došlo k obratu a ruská protiofenziva posunula frontu ke Karpatskému oblouku a Krakovu. Proto tehdy došlo k rozhodnutí o přemístění generálního štábu do Těšína," řekl Martin Krůl z Muzea Těšínska.

 Starobylé slezské město nebylo vybráno náhodou. "Majitelem knížectví byl arcivévoda Fridrich Habsburský, který zastával funkci vrchního velitele armády. Dalším důvodem pak byla relativní blízkost města Pszczyny, kde se nacházel generální štáb hlavního spojence, Německa," uvedl Krůl.

Hotely, kavárny a restaurace zažívaly zlaté časy

Generalita v čele s arcivévodou si za sídlo štábu vybrala budovu Gymnázia arcivévody Albrechta v dnešním polském Těšíně. V budově dodnes sídlí škola, a to Lyceum A. Osuchowskiego.

Přítomnost tolika celebrit ve městě byla znát. Ačkoli probíhala válka a všeho byl nedostatek, v Těšíně se žilo opravdu ve velkém stylu. Zlaté časy zažívaly hotely, restaurace a kavárny, ve kterých se jen málokdy dalo najít volné místo.

Těšín několikrát navštívil i německý císař Vilém II. (v popředí vlevo).

"Prakticky každý večer se konaly koncerty, na kterých vystupovali umělci a umělkyně hlavně z Vídně. A proslulé byly i večírky, které generalita pořádala. Zatímco pro běžné obyvatele byl zaveden přídělový systém, generální štáb byl přednostně zásobován nejlepšími potravinami a veškeré náklady hradil erár," řekl Krůl.

"Náčelník štábu Franz Conrad von Hötzendorf spolu s vyššími důstojníky bydlel na náměstí v hotelu U Hnědého jelena. A ten byl centrem společenského života," poznamenal historik z Muzea Těšínska.

Návštěvy korunovaných hlav

Lesk městu nedodávali jen generálové. Na návštěvu často jezdili i němečtí štábní důstojníci, které lákal mnohem volnější režim než v Pszczyně. Vzájemné kontakty výrazně vzrostly po roce 1915, kdy rakouskou část fronty posílily německé jednotky, aby zabránily dalším vojenským neúspěchům.

Obyvatelé Těšína ale mohli na vlastní oči vidět i několik významných představitelů spojeneckých států. "Mezi nejvýznamnější patřil německý císař Vilém II., který několikrát pobýval na těšínském zámku. Bulharsko, které se přidalo na stranu Centrálních mocností, zastupoval při návštěvě 11. února 1916 car Ferdinand I. a po smrti Františka Josefa I. navštívil již v prosinci 1916 město jeho synovec a nový rakouský císař Karel I.

Poslední rakousko-uherský císař Karel I. (vlevo) v rozhovoru s vrchním velitelem, arcivévodou Bedřichem.

Častými hosty zde byli náčelník německého generálního štábu von Falckenhayn nebo hrdina od Tannenbergu generál Hindenburg," vyjmenoval nejslavnější návštěvníky Krůl.

Obyvatelé se ale setkávali i s druhou stránkou války. Ačkoli německá většina přivítala začátek konfliktu s nadšením, entuziasmus s množícími se zprávami o počtech padlých rychle vyprchal.

Po košicko-bohumínské dráze projížděly každodenně válečné transporty a ve městě se soustřeďovaly jednotky před odchodem na frontu. Neustával ani proud uprchlíků z Haliče.

"Pro raněné byl v dřevěných barácích na Kontešinci zřízen lazaret, plné byly i nemocnice. Situaci dokreslovaly neustálé sbírky železa, papíru a peněz na pomoc vojákům a válečnému průmyslu. Se stále se zhoršujícím se zásobováním se přítomnost generálního štábu stávala pro běžné lidi trnem v oku. Přispívalo k tomu hlavně to, že přes neustálé neúspěchy na frontě se důstojníci ve městě skvěle bavili a mnozí se i obohacovali na úkor státu," dodal Krůl.