„Po vypuknutí války jsme se nejdřív přihlásili do dobrovolnických organizací, abychom střežili čtvrť, kde jsme žili. Večer jsme hlídkovali, přes den jsme vyráběli zápalné lahve, stavěli zátarasy a pomáhali lidem zřizovat protiatomové kryty. Pak jsme začali shánět vojákům věci. Zpočátku jsme je nakupovali ze svého. Pro jednoho nebo dva vojáky. Letní obuv, spací pytle, hygienické potřeby. Později se počet vojáků, kterým pomáháme, rozrostl a nyní už je to několik rot v různých brigádách,“ vyprávějí Danil s Oleksijem.
„V určitém okamžiku se nám žádostí o pomoc sešlo tolik, že jsme to sami nezvládli, a tak jsme založili malou nadaci. Jmenuje se Two Beards – Dva Vousáči. Začali jsme hledat organizace, lidi a zapojili je do sbírky nebo přímé pomoci,“ vysvětlují dobrovolníci.
Uvědomujeme si, že pokud klukům nepomůžeme my, nemusí jim taky pomoct nikdo.
