„Před lety by si nikdo nepomyslel, že se bude druhá světová válka zkoumat archeologicky. Dnes tady jednak máme velký boom tohoto tématu a jednak zjištění historiků, že ji známe jen z určitého pohledu a že je třeba informace doplňovat i dalšími aspekty,“ uvedl vedoucí oddělení archeologie Slezského zemského muzea Jiří Juchelka.
Oblast Slezska je díky bojům ostravsko-opavské operace pro tyto účely ideální, v zemi stále zůstává obrovské množství válečných pozůstatků. A jsou zde i dosud téměř netknutá území. „Soustředíme se na tvrz ve Smolkově, což je objekt dodnes v držení armády, a to je pro nás velmi důležité. Hned po roce 1945 jej armáda oplotila a už tam nikoho nepustili. Máme jedinečnou příležitost prozkoumat neporušenou, zakonzervovanou situaci se všemi prvky a se vším materiálem,“ vysvětlil šéf archeologů.
Tvrz vznikla koncem 30. let minulého století jako součást linie pohraničního opevnění. Ještě před válkou ji zabrali Němci. Ti v jejím předpolí během ostravsko-opavské operace vybudovali lehká opevnění. „Bunkry byly otočené směrem k pohraničí, ale útok sovětské armády šel z druhé strany, potřebovali vykrýt hluchá místa. Lehké polní prvky byly kolem více pevností, ale nezachovaly se,“ upřesnil Juchelka.
Kryty až o šesti metrech délky
Jde o dřevohlinité kryty a okopy pro střelce, minometníky a dělostřelce i jejich spojovací příkopy. Ty největší až o šestimetrové délce a čtyřmetrové šířce. Archeologové je mapují a ve svrchní vrstvě v lesní hrabance nalézají materiál od nábojů a zbytků zbraní přes odznaky a mince až po součásti plynových masek a další vybavení.
„Za německou stranu nábojnice Mauser, za ruskou střely Tokarev nebo kaťušové střely. To nám dokládá i postavení stran. Každý nález zaměřujeme a podle toho poznáváme, kudy šli, kde byl boj nejintenzivnější a podobně. Dlouho se například předpokládalo, že tam k žádnému výraznějšímu bombardování a bojům nedošlo, ale naše nálezy, konkrétně střely z leteckých kulometů, potvrzují, že tam byly letecké nálety. Máme i ruské střepiny z těžkých granátů, takže tady muselo dojít k velkým a intenzivním bojům,“ řekl Juchelka.
Při průzkumech objektů archeologové čerpají z ženijních knížek, které tehdejší vojáky při stavbě lehkého opevnění instruovaly. Zároveň pracují i v dalších částech kraje, a to na podněty veřejnosti. Už kvůli tomu vyzvedli šest padlých vojáků.
„Já tomu říkám, že ty vojáky vrátíme z války domů. I když se je třeba nepodaří identifikovat, pietně se s pomocí ruského velvyslanectví nebo Spolku pro válečné hroby pohřbí a alespoň takto dokončíme jejich návrat z války,“ konstatoval Juchelka. Na jaře se díky jejich činnosti uskuteční pohřby tří sovětských a tří německých vojáků.
Například v Dobroslavicích byl na poli nalezen ruský voják, měl u sebe plný nábojník nábojů Tokarev a na nohou ještě boty. V Hošťálkovicích byly v lesnatém terénu odkryty dvě kostry. Jen jednu identifikovali odborníci jako vojáka, druhá zůstává tajemstvím. „Často se stávalo, že na konci války oddíly tvořily i ženy, pomáhaly při bojích a při ošetřování přímo ve frontových liniích. Domníváme se, že v tomto případě jde o ženu, ukazuje na to spousta indicií. Chybí součásti uniformy, které běžně nalézáme, řemínky, spony z opasku i známka,“ popsal archeolog.
Otazníky pomůže rozřešit antropolog, který u každého nálezu identifikuje i zranění, popřípadě příčinu úmrtí, určuje se i DNA a vytvářejí počítačové rekonstrukce. Do Dobroslavic se odborníci ještě v létě vrátí, ukázalo se totiž, že jsou tam pozůstatky dalšího vojáka. „Vše je velmi mělce zahloubeno, hluboká orba by pozůstatky časem zničila,“ uvedl. Vojáky lidé po válce často jen zahrnovali hlínou v okopech.
Důležitým aspektem pětiletého výzkumu je jeho nedestruktivní způsob. „Ověřujeme si potenciál nedestruktivní archeologie, což je archeologie, kde se nemusí kopat. Využíváme dron na letecké snímkování i například georadar, který je pod zemí schopný ukázat na různé anomálie,“ vysvětlil Juchelka.
Jiná barva hlíny okolo bunkru
Například letecké zaměřování bunkru ve Filípkově ulici v Opavě díky jiné barvě půdy ukázalo, kudy vedly podzemní kabely, a potvrdilo způsob výstavby bunkru.
„Ze země by si toho člověk vůbec nevšiml. Shora jsme ale identifikovali, jak a kudy byly bunkry propojeny kabelem, i způsob výstavby bunkru. Je vidět rostlý terén té oblasti, jen kolem bunkru a podél položených kabelů je žlutá hlína. Vykopala se totiž jáma a manipulační prostor pro stavbu, vystavělo se bednění včetně armatur a po vybetonování se to celé zasypalo jílem,“ vysvětlil Juchelka.
Vybrané nálezy již budou v Národním památníku II. světové války součástí letošní výstavy s názvem Ostravsko – kronika osvobození.
