V Česku se jim nárok na dočasnou ochranu uprchlíka sice prodloužil až do března 2025, spousta žen jej však nevyužila. Přiznávají, že k odchodu je přiměly červencové změny v podpoře uprchlíků, kdy přestaly život v azylu finančně zvládat, ale i odlišná mentalita Čechů či jazyková bariéra.
Ukrajinské úřady ženy k cestě domů nevyzývají, zároveň přiznávají, že bez obyvatel, kteří Ukrajinu opustili, bude návrat země k normálu těžší.
„V České republice jsem žila rok se svými dvěma dětmi a sestrou a její dcerou. Bydleli jsme u známých v bytě, za bydlení jsme neplatili nic, jen malou částku za služby, a pracovala jsem v cukrárně za, na české poměry, malý plat. V Česku se nám žilo velmi těžko, jazyk i mentalita byly jiné a na normální existenci jsme neměli dost peněz. Vrátili jsme se domů, dál to nešlo…“ uvedla Olga z města Sumy.
Pracovala jsem v sanatoriu v Klimkovicích jako pomocná síla v kuchyni a téměř všechny peníze jsem posílala synovi, který bojoval u Bachmutu.