Válka na Ukrajině
Sledovat další díly na iDNES.tvPo desáté hodině večer stála před hlavním nádražím v Ostravě zatím jen policejní auta, přímo na nástupiště najela sanitka Českého červeného kříže (ČČK).
Oznámení o příjezdu zvláštního vlaku svítilo na příjezdové tabuli v nádražní hale. Jinak nic nenasvědčovalo tomu, že tu mají za chvíli vystoupit stovky lidí prchajících před válkou z Ukrajiny.
Souprava dorazila zhruba o půl jedenácté. Dveře byly uzamčené, podle členů ČČK, kteří na Ukrajinu jeli také, bylo ve vlaku 425 lidí. Ty postupně nechávali po jednotlivých vagonech vystoupit. Ve vlaku byli i překladatelé, s kufry pomáhali policisté.
Ukrajinci odcházeli nejkratší možnou cestou přes koleje, každá skupina zhruba pěti lidí šla s policisty, kteří ženám a dětem nesli zavazadla. Při přecházení tratě je hlídali hasiči.
Uprchlíci měli možnost zvolit si svou další cestu.
„Někteří už mají svůj odvoz domluvený, mají třeba v Česku a okolních zemích příbuzné, ti odjedou sami. O ty, kteří nemají kam jít, se postaráme. Autobusy hasičů je odvezou do Vyšních Lhot, do Registračního humanitárního střediska,“ hlásil svým spolupracovníkům policejní koordinátor.
Většina cestujících chtěla do Prahy
Ukrajinci mohou po příjezdu do Česka navštívit registrační místa, ve kterých projdou i lékařskou prohlídkou. Mohou jet také rovnou k příbuzným nebo známým, do tří dnů se ale musí přihlásit na cizinecké policii. Následně dostanou roční vízum, na základě kterého mohou v Česku legálně pracovat.
Vlak z Ostravy dál nepokračoval. Většina uprchlíků chtěla jet dál po vlastní ose, někteří přečkali noc na místní policii.
Lidé, kteří se dostali do soupravy Českých drah, měli oproti jiným uprchlíkům výhodu, protože se vyhnuli mnohdy i několikadennímu čekání na hranicích.
„Jsem z Užhorodu. Do Čopu jsem jela asi hodinu, za osm hodin jsem se potom dostala vlakem sem,“ řekla Olexandra, která chtěla pokračovat do Prahy. Podle toho, kolik českých slov znala, bylo hned jasné, že v Česku už byla.
„Můj tatínek žije v Praze. Jedu za ním, zůstanu tam,“ doplnila Olexandra. Byla velmi ráda, že se z Ukrajiny dostala. Několikrát zmínila, že moc děkuje všem, kteří jí na nádraží pomáhají, třeba i jen s vymýšlením toho, kde by mohla přečkat noc.
Někteří jeli se svými zvířaty
Naproti tomu třetí den na cestě byla se svými dvěma náctiletými dětmi Tatiana z Kyjeva.
„Po Ukrajině jsme cestovali vlakem. Nejdřív z Kyjeva do Lvova, potom jsme jeli do Užhorodu. Až potom jsme se dostali do Čopu, ze kterého jsme mohli vyrazit sem do Česka,“ uvedla žena. I ta chtěla pokračovat na západ, jela za příbuznými, kteří žijí blízko Prahy.
Z vlaku vystupovali také lidé se zvířaty. S větším křížencem stála na nástupišti mladá žena.
„Moji rodiče jsou z Charkova, já ale žiji v Kyjevě. Pracuji v produkční agentuře, děláme reklamy, hudební klipy a podobně. Musela jsem ale odejít, ve městě je to děsivé. Vybuchují tam bomby. Není dobré pro ženy ani jejich domácí mazlíčky tam zůstat,“ řekla Katharina.
Bylo pro ni velmi těžké, cestovat za hranice se psem. Nemohla ho tam ale podle svých slov nechat. I ona jela do Prahy. „Mám tam kamaráda. Hodně se teď angažuje, organizuje pomoc Ukrajincům. Jsem na něj pyšná,“ dodala Katharina.
Všichni štěstí na již vybudované zázemí za hranicemi Ukrajiny neměli. „Jsem moc vděčná, že se dostanu do bezpečí. Chci se už trochu vyspat,“ řekla žena, která s dítětem v náručí nastupovala do autobusu, který jel do střediska ve Vyšních Lhotách.
