S panujícími venkovními vedry zřejmě nemají zaměstnanci ocelárny Třineckých železáren problém. Zatímco venku se teploty pohybují okolo čtyřiceti stupňů Celsia, uvnitř haly, hlavně v blízkosti licích pánví, může být klidně i přes šedesát.
K tomu je potřeba připočíst žáruvzdorný ochranný oblek a další ochranné pomůcky, bez kterých se slévači při kontaktu s rozžhavenou ocelí neobejdou.
Tam, kde už selhává i natáčecí technika novinářů, oni klidně pracují dál.
„Při teplotách oceli okolo 1 500 stupňů, která teče do mezipánve, musíte brát vzorky, měřit vodík a teplotu. Není to žádná sranda,“ popsal náročnost práce jeden ze zaměstnanců provozu, Rostislav Pajkoš.
Jednu z cest k rozžhavené oceli si nyní mohou odpustit. Namísto nich nasadilo vedení železáren robota, který převezme část nejrizikovějších úkonů při kontinuálním odlévání.
„Robot by měl být schopen propalovat pánev, pokud nedojde k jejímu otevření. Dále zahazovat rýžové plevy, dávat krycí směsi, měřit teplotu, odebírat tavební vzorky nebo měřit vodík,“ popsal vedoucí střediska Martin Szmaragowski.
Práce v náročných podmínkách neláká
Podle něho je přínos robotů v ocelárně nejviditelnější právě v horkých dnech.
„Hlavně v letních měsících je tady pracovní prostředí poněkud teplejší, k šedesáti stupňům se dostáváme. Takže je jen dobře, pokud chlapi nebudou muset vycházet ven tolik a budou radši v kabině, v příjemnějším prostředí,“ uvedl.
KOMENTÁŘ: Bez vlastní oceli budeme vždycky tahat za kratší konec |
Robotizace má podle něj pomoci i s problémem, který hutě řeší dlouhodobě. Lidí ochotných pracovat v nepřetržitém provozu a v tak náročných podmínkách ubývá.
„Je problém nabrat lidi, kteří by šli do nepřetržitého provozu na kontinuální odlévání. Je to takové ulehčení a vlastně i vhled do budoucna, kdy se robotizaci a automatizaci jednotlivých pracovišť asi nevyhneme,“ doplnil Szmaragowski.
Robota kontroluje člověk
Obavy, že by robot lidem práci úplně vzal, podle něj na místě nejsou. I v budoucnu musí u zařízení zůstat člověk, který bude kontrolovat, zda robot provedl vše, co má, doplňovat zásobníky a připravovat nástroje potřebné pro jeho práci.
Generální ředitel Třineckých železáren Roman Heide označuje nové pracoviště za začátek nové éry. Robotizace se podle něj z provozů s nižšími teplotami posouvá přímo k výrobě oceli, tedy do prostředí s vysokou teplotou, rizikem a nároky na přesnost.
„Tyto úkony byly většinou spojeny s rozstřikem oceli, tedy s bezpečnostním rizikem, vysokou teplotou a rizikovostí pro zaměstnance. Nebylo to ani atraktivní pro nové mladé zaměstnance,“ uvedl Heide.
Roboti podle něho dokážou stejné operace provádět s vysokou přesností.
Moderní technologie v hutnictví
Projekt podle vedení železáren stál zhruba dva miliony eur. Investice má být kryta úsporami, které přinese vyšší životnost keramických částí používaných při odlévání.
Nejisté ceny energií nutí firmy k investicím. Jen fotovoltaika většinou už nestačí |
Technologii dodala společnost Vesuvius, která s třineckou hutí dlouhodobě spolupracuje.
Nové robotické pracoviště vzniklo na pětiproudém zařízení plynulého odlévání oceli. Podle Třineckých železáren jde o jediné takto řešené pracoviště v Evropě a vůbec první řešení na světě, které komplexně pokrývá všechny operace po usazení pánve.
Robotizace nepřichází v době, kdy by hutní firmě přebývaly peníze. Železárny sice loni udržely hospodaření po zdanění v zisku, podle vedení firmy to však bylo hlavně díky přísným úsporám a efektivnímu řízení nákladů.
Extrémní tlak na náklady, ceny i regulaci
Tržby společnosti klesly z předloňských 47,4 miliardy korun na 44,5 miliardy. Výroba surové oceli zůstala stabilní na úrovni 2,4 milionu tun, výsledek hospodaření po zdanění dosáhl 186 milionů korun.
„Jde o výsledek, který je v podmínkách současného ocelářství velmi nízký a dlouhodobě neudržitelný. Odráží však realitu posledních tří let – extrémní tlak na náklady, ceny i regulaci,“ uvedl Heide. Zisk se podle něj podařilo udržet především díky důsledným úsporám.
Firma upozorňuje, že celý sektor dál zatěžují vysoké ceny energií, emisní povolenky, slabá poptávka i tlak levných dovozů ze zemí mimo Evropskou unii.
Přesto Třinecké železárny loni investovaly 1,5 miliardy korun, mimo jiné právě do modernizace výroby, automatizace a robotizace.
Třinecké železárny jsou posledním integrovaným výrobcem železa a oceli v České republice a podle firmy se podílejí přibližně 97 procenty na domácí produkci. Zaměstnávají více než 6 500 lidí.
