Proč tomu tak bylo? Nebyl spokojen se svým údělem dramaturga hudebních pořadů, příliš jej rmoutila zdejší komunistická minulost.
„Byl jsem nespokojen, lidé neodcházejí z domova, protože jsou šťastní. Štvali mě lidé v práci, kteří mi v roce 1988 nadávali, že jsem propagátor imperialismu. Přivezl jsem totiž západní videoklipy, třeba od Tiny Turner, INXS, New Order. A já si uvědomil, že s těmito lidmi nechci pracovat. A protože vyvstaly vážné obavy, že v Praze to nebude jiné, přišlo mé rozhodnutí odjet do Spojených států,“ vysvětluje.
Touha něco zkusit a dokázat
Důvodů k odchodu měl však Etzler více. „Rád zkouším nové věci, mám rád vize a Amerika je pro ně jako stvořená. Takže opustit Ostravu pro mne znamenalo pokusit se něco dokázat,“ dodává známý moderátor a zpravodaj.
Nyní je v Ostravě zpět. I díky diskusnímu fóru Meltingpot, které je součástí hudebního festivalu Colours of Ostrava a jež letos moderoval. „Ano, jsem zpátky v Ostravě, v podstatě jsem z ní nikdy neodešel. Dodneška mi kamarádi říkají, že mám ostravský přízvuk, a to jsem byl 27 let mimo. Mám tady sestřenici, tetu, bratrance, loni mi zemřel strýc. Mám tady řadu přátel. Člověk může z Ostravy odejít, ale Ostrava jej nikdy neopustí,“ říká o své dobrovolné emigraci.
Symbol totalitního průmyslu si přitom pamatuje z nejtěžších let jeho éry. „Jak byla za totality špinavá, jak vypadalo centrum města a jak vypadala řeka Ostravice. Každý čtvrtek se vypouštělo tovární svinstvo a ve vodě plavaly půl metru vysoké chuchvalce hnědočerné pěny. Míval jsem jeden zánět průdušek za druhým. Kvůli znečištění ovzduší. Pamatuji si ale také Ostravu mladého Nohavici, punkové kapely Buřinky 2. Vzpomínky tak nejsou jenom negativní,“ upřesňuje své dřívější dojmy.
Do hospody přivedl Deep Purple
Jedním z klíčových míst přelomu 80. a 90. let minulého století se pro něj stala známá restaurace Spolek. „Spolek byl v té době významné kulturní centrum. Pohybovala se v něm nejen parta lidí z televize, ale především muzikanti jako Bořek Slezáček, David Shorf, Rosťa Petřík, kapela Katka a její pistolníci. Marcel Lesník s kapelou Parizol a mnoho dalších. Byla to taková naše kancelář, každý den jsme byli na Spolku,“ vyznává se Tomáš Etzler z lásky k ostravské hospodě.
Ke Spolku se váže i jedna neuvěřitelná historka. Postaral se o ni Etzler díky své profesi hudebního dramaturga a zároveň tlumočníka. Osazenstvo Spolku nevěřilo vlastním očím, když mezi ně usadil legendární hardrockovou kapelu Deep Purple. „Když v roce 1991 přijeli do Česka Deep Purple a já jim dělal překladatele, tak jsem je vzal na Spolek. Byli úplně zděšeni, ale ještě více byli zděšeni lidé na Spolku, když si k nim přisedl Ritchie Blackmore nebo Jon Lord. Celkově tak vznikl úžasný moment a jedinečná vzpomínka.“
Dobré pivo na Spolku
„Na Spolku bylo slušné pivo, které stálo 2,70, pak zdražilo na tři koruny. Důležitá byla jeho strategická poloha v centru. Hodně lidí chodilo do Rady, ale na Spolku byli všichni, kdo dělali muziku, ať už z nich něco vyrostlo, nebo ne. Bohémské prostředí, které pro mnohé znamenalo iniciační první patro,“ popisuje význam hospody Etzler.
Vedle Spolku měl rád i jiné lokality. „V oblibě mám divná místa, například jsem dříve hodně lezl po stěnách a ideální pro trénink byly zdi podél Ostravice. S tím jsme tady vlastně začali my, už v roce 1981. Loni jsem se byl podívat v Divadelním klubu, což byl tehdy vedle Spolku další z našich cílů. A pak samozřejmě klub Atlantik, tam se tehdy děly věci,“ vybavuje si.
O kapely se zajímal z titulu své profese. Nehraje prý ale „vůbec na nic“. Svému bratrovi, herci Miroslavu Etzlerovi, tak v tomhle ohledu podobný není. „Jemu vyhovuje stát před kamerou, mně za kamerou, miluju práci produkčního anebo když režíruju film. V současnosti zpracovávám dokument na téma čínského sirotčince Nebe. Vzniká pět let, ale už jsme ve střižně, je to velice obtížné, realizovat něco takového v Číně, navíc celovečerní formát,“ vysvětluje.
Ostrava: jedinečná změť kultur, jazyků a nářečí
Ale zpátky k Ostravě. Drsná Ostrava se Tomáši Etzlerovi díky dětství a dalších let zadřela natolik pod kůži, až k ní získal láskyplný vztah.
„Kdysi to bylo velice industriální město s velice tvrdě pracujícím obyvatelstvem. Ostravu krásně popsal Radek Pastrňák z Butů, když řekl, co jej fascinuje – tím je umístění Ostravy v rohu mezi Polskem, Slovenskem a Českou republikou. Kvůli průmyslu do ní cestovali lidé odevšad. Dále je tady velká romská komunita. Dohromady všichni tvoří jakýsi meltingpot, jednu velkou změť kultur, jazyků, nářečí. Vytvářejí tak naprostou jedinečnost,“ cituje známého zpěváka.
O dnešní Ostravě pak každému říká, jak se vyčistila. „Dnes být v Ostravě, to je prostě nádhera. Vím, o čem mluvím, jako brigádník na střední a později na vysoké škole jsem pracoval na šamotárně, v koksovnách,“ uzavírá Etzler.
