Útlum těžkého průmyslu, záchrana památek, odstranění četných ideologických komunistických symbolů i stavba různých hal, například obchodních center. To vše formovalo moravskoslezský region od konce socialismu na sklonku roku 1989 do dnešní podoby.
Ne vždy a všude to bylo pozitivní, zmiňme například zánik řady koupališť, stav Janských lázní na Opavsku, mnoho staveb tam, kde předtím byla louka nebo pole...Čtenáři jistě najdou další lokality, které dříve vypadaly lépe než nyní.
Ale celkově vzato, tak i přes řadu neduhů kraj oproti roku 1989 bezpochyby zkrásněl. Je nejen barevnější, ale také udržovanější a více ctí odkaz předků.
OSTRAVA: Není Karolina jako Karolina. Proměna je úplná
Pohled z Nádražní ulice v centru Ostravy směrem do lokality Karolina je zcela jiný. Bourání někdejšího průmyslového areálu v čele s koksovnou začal už v socialistických 80. letech, po sametové revoluci tam bylo dlouho prázdné místo, které se podařilo za miliardy korun vyčistit od více než stoletého nánosu nebezpečných látek, například těžkých kovů nebo dehtu.
V roce 2006 vyhrála nizozemská developerská společnost soutěž o zastavění lukrativního místa, o dva roky později se lokalita začala zastavovat a v březnu 2012 se tam otevřelo obchodní centrum, které u části veřejnosti vyvolalo pobouření a přezdívku Fukušima. Na fotografii je však viditelná zejména administrativní část.
OSTRAVA: Milicionář zmizel neznámo kam, na náměstí se vrátil světec
Nemůže být snad lepšího dokumentu proměny doby, než je část Masarykova náměstí v centru Ostravy. V roce 1960 tam komunisté odhalili sochu milicionáře a místo přejmenovali na náměstí Lidových milicí, když předtím odstranili plastiku svatého Floriána, který tam stál od roku 1763.
Zmizel i mariánský sloup. Církevní památky komunisté zjevně neměli rádi. Záhy po sametové revoluci milicionář šel z podstavce dolů a nejspíše už ani neexistuje. A z Hrabůvky se vrátil zrestaurovaný světec. Údernou pěst dělnické třídy tak vystřídal patron hasičů, hutníků a kominíků.
Obě sochy jsou umístěny na trochu rozdílných místech, proto nelze pořídit přesné srovnávací fotografie.
OSTRAVA: Bony, chceš bony? Nyní zdraví, aukce a hypotéky
Tuzex byl místem, který dokazoval podivnost tuzemského socialismu. Právě tam se prodávalo kvalitní zboží většinou z kapitalistických zemí, kterého se v běžné obchodní síti takřka vůbec nedostávalo. Ale korunami se tam platit nedalo, kupující musel mít buď západní měnu, nebo častěji zvláštní poukázky, takzvané bony.
Kdo chtěl například originální rifle, kvalitní elektroniku nebo vyhlášené světové lahůdky, musel zamířit právě do Tuzexu. Častým jevem pak bylo postávání veksláků před Tuzexem, kde nabízeli k prodeji bony, jinak špatně dostupné.
V Ostravě Tuzex stával v Puchmajerově ulici v sousedství katedrály. Zmizel hned s otevřením volného trhu po sametové revoluci. Nyní tam funguje studio zdravého životního stylu, aukční síň a pobočka stavební spořitelny. Fotografie také dokazují, jak moc v ulicích přibylo automobilů.
KUNÍN: Z ruiny se stal vyhledávaný turistický skvost
Blízko zániku byl na sklonku socialismu zámek v Kuníně nedaleko Nového Jičína. Památka z 18. století, kterou nechal vystavět hrabě Harrach a kde se několik let v tamní škole vzdělával i mladý František Palacký, řadu let chátrala.
Po 2. světové válce zámek zabavil stát, přičemž několikrát změnil využití objektu. Téměř smrtelný zásah pak znamenalo rozhodnutí v proměnu na ubytovnu zemědělského podniku.
Naštěstí po roce 1989 se podařilo zámek dostat pod správu obce a začala rozsáhlá rekonstrukce. Současně se podařilo četné pokoje vybavit dobovými předměty, hojně právě těmi, které v Kuníně už jednou byly.
HAVÍŘOV: Bolševického revolucionáře nahradilo kyvadlo
Lenin a kyvadlo. Tak by se mohla jmenovat parafráze na známou povídku Edgara Allana Poa. I v ní by někdo mohl najít prvky hororu. Bolševický revolucionář byl v centru Havířova, nejmladšího tuzemského města, odhalen 6. listopadu 1975, tedy v předvečer takzvané Velké říjnové socialistické revoluce.
Po roce 1989 se náměstí Vítězného února přejmenovalo na Náměstí Republiky a v roce 2007 se na ploše objevil Brána s kyvadlem, která má údajně symbolizovat věčný čas. Četní Havířované však míní, že si město příliš nepomohlo. Kyvadlo se totiž často nekývalo a lokalita nezískala příliš obdivu.
Srovnávací fotky nemohou být alespoň přibližně věrné, protože Lenin stál na trochu odlišném místě, navíc plocha byla ohrazena dalšími stavbami.
NOVÝ JIČÍN: Nechat zchátrat a zbourat! Tak ne, opravíme to
Nebýt sametové revoluce, tak město Nový Jičín by v souvislosti s plánovanou výstavbou atomové elektrárny v nedalekých Blahutovicích čekaly výrazné změny. Kvůli očekávanému výraznému nárůstu obyvatelstva se počítalo s výrazným rozšířením panelových sídlišť.
Na městskou památkovou rezervaci v čele s unikátním náměstím tehdejší budovatelé nemohli, ale už těsně za její hranicí hodlali plošně planýrovat. Většina domů v ulicích Hoblíkova, Žižkova, Marxova (nyní Msgre. Šrámka), Dolní brána a Novosady měla navěky zmizet. Místo nich by vyrostly paneláky.
Jak ukazuje fotografie z 80. let, která ukazuje začátek Hoblíkovy ulice, i v Novém Jičíně komunisté chtěli využít prověřeného postupu: lokalitu určenou k likvidaci nechat zchátrat tak, že pak už zdánlivě nebylo možné nic jiného, než objekty zdemolovat. Ale po roce 1989 se podařilo větší části ulic zachránit a zůstaly součástí historického centra.
KARVINÁ: Křivý kostel zůstal vzpomínkou za zaniklé město
Původní Karviná nestála vůbec tam, kde leží nyní. Staré město muselo v 50. letech minulého století ustoupit stále intenzivnější těžbě uhlí, nové město bylo směrováno do katastru blízké obce Fryštát. Ze staré Karvinné zůstal v podstatě jen kostel svatého Petra z Alkantary. Proč zrovna on, není známo, zvláště když blízký mnohem větší kostel musel k zemi stejně jako desítky domů, hostince, škola a mnoho dalšího.
Vlivem poddolování kostel poklesl o 37 metrů, naklonil se o sedm stupňů a hrozilo jeho zřícení. Nebýt změn po roce 1989, nejspíše by se ho komunisté nepokusili zachránit.
Jenže díky rekonstrukci v polovině 90. let a po dalších opravách v posledních letech se ze svatostánku stalo jedno z nejkurioznějších turistických míst v regionu. Podle tuzemské Knihy rekordů jde o nejšikmější kostel ve střední Evropě. Navíc se tam stále konají bohoslužby.
