„Nejen kolik jsem najel, ale i kolik jsem odvezl sběru, kolik jsem za něj dostal, kde jsem se zastavil, kolik jsem utratil, jaké bylo počasí a jak dlouho jsem byl mimo domov.
Pak k tomu doplním souřadnice svého pohybu. Bohužel deník z loňského roku mi někde vypadl z kapsy a musel jsem letos začít od znova. Data proto nemám stoprocentní,“ popisuje Kajzar, který už se na Třinecku stal legendární postavou.
Vykládají si o něm řidiči kamionů, mezi kterými kličkuje po silnicích, lidé ze široka daleka se na něj obrací, když se potřebují zbavit nějakého železa, a kapela S.T.S. o něm složila píseň a natočila videoklip.
Přátelé Kajzarovi přezdívají Aston Villa podle jeho oblíbeného fotbalového klubu.
Dá se najít i na videích na YouTube.
Jinak se muži běžně říká Šrotbaron. „Občas naplním vozík několikrát denně. Posbírám různé harampádí po příkopech, v korytech potoků a na veřejných prostranstvích. Počasí mě nevykolejí. Jezdím v horku, v dešti i v mrazu. V zimě mi trasa z Bystřice do Třince na kole s vozíkem a zpět trvá o něco déle. Asi přes tři hodiny. Nejhorší je ustát na sněhu zatáčky. V průměru si vydělám čtyři až pět stovek denně,“ líčí Kajzar, který se svěřuje s tím, že ho vozit šrot stále baví.
Mezi místními je oblíbený
Zároveň se pochlubí, že největší hromada železa a plechů, kterou utáhl za kolem, vážila dvě stě dvacet kilogramů. „Jednou se mi podařilo najít v sousední obci v příkopě třicet kilogramů nemagnetické oceli. Jindy mi vyhozené železo a barevné kovy za den vydělaly za pět tisíc korun. Rozdělil jsem se s kamarádem, který mi to pomáhal nakládat,“ vykládá sběrač, který se vždy cestou domů zastaví v oblíbené hospodě, kde čekává na televizní kvíz.
„Přestože celé dny tráví jako sběrač, má přehled a někdy toho ví více než soutěžící na obrazovce,“ podotkne zdejší servírka.
Místní štamgasti tvrdí, že muži fandí spousta lidí. „Myslíme si, že se v obci nenajde nikdo, kdo by na něj nadával. Prakticky se díky němu všechno harampádí přemístí tam, kde má být. Navíc je ochotný. Když míří s plným vozíkem třeba do Třince, tak aby nejel zpět naprázdno, poptá se, co kdo potřebuje, a nakoupí nám,“ zmiňuje osazenstvo lokálu.
Kajzar před lety pracoval jako řidič nákladního vozu a závozník. Pak dostal částečný důchod. „Hovořím přes den s tolika lidmi, mám už na svých trasách známé, tam se na chvilku zastavím, s tím promluvím, tam na mě někdo mává, že má pro mě na zahradě ‚zboží‘, takže když přijdu večer domů, jsem rád, že mám klid,“ říká Šrotbaron. Sběru chce zůstat věrný, dokud mu bude sloužit zdraví.
