Vyhlašování rozsudku začalo ve čtvrt na deset konstatováním, že soud všechny obžalované obžaloby zprošťuje. Hodinu pak pokračovalo samotné čtení žalobního spisu, zdůvodňování verdiktu bude rovněž dlouhé.
„Soud neví, proč most spadl. My se můžeme domnívat, ale nevíme to stoprocentně. A proto nelze uznat obžalované vinnými,“ konstatoval soudce Pšenica.
„Dnes už nikdo není schopen přijít na to, proč ten most spadl. Nelze proto spojit žádnou osobu s konkrétním činem, kvůli kterému most spadl, když jednoznačně nevíme, proč spadl,“ dodal.
Když pak dal prostor k vyjádření oběma stranám kauzy, státní zástupce se proti verdiktu na místě odvolal: „Domnívám se, že důkazů bylo zajištěno dostačující množství, záleželo jen na vyhodnocení soudem. A proti tomu si podám odvolání.“
Soudce se pozastavil také nad tím, že po trati v době opravy mostu jezdily vlaky.
„Samotné dráhy mohly ze dne na den požádat o výluku. Nestalo by se pak to, co se stalo. I pouhé snížení rychlosti by stačilo. Toto jsou ale otázky na Moravskoslezský kraj, investora, dráhy, projektanta. Tady je potřeba řešit závažné následky, tady je odpovědnost, proč rychlík narazil v plné rychlosti do trosek mostu,“ uvedl soudce.
To Kopal odmítá. Podle něj byl projekt připraven tak, aby výluky nebyly nutné.
Rozsudek tedy není pravomocný a případ bude dál řešit Vrchní soud v Ostravě. Obžalovaní podle očekávání verdikt přijali, přesně takový žádala jejich obhajoba.
„Řada pochybení a žádná vina? Jako v blázinci...“
Na lavici obžalovaných sedělo deset lidí: pět tehdejších zaměstnanců firmy Bögl & Krýsl, která měla na starosti zasouvání mostu, tři pracovníci dodavatele stavby ODS-Dopravní stavby Ostrava (dnes Eurovia), dále zástupce Správy silnic Moravskoslezského kraje a nakonec člověk, který pracoval pro Bögl & Krýsl.
Na poslední díl jednání ale dorazili jen tři z obžalovaných, a to manažeři někdejších Dopravních staveb Ostrava. Ostatní požádali o jednání v nepřítomnosti. Posledním, kdo přednesl závěrečnou řeč, byl výrobně-obchodní náměstek Dopravních staveb Ostrava Petr Janouškovec.
Tragédie ve Studénce 2008 |
Na rozsudek čekala v soudní síni řada novinářů i účastníků nehody, dorazil například cestující z vlaku Richard Salamon. Jen těžko skrýval pohnutí.
„Rozsudky měly padnout už dávno. Netušil jsem, jak mě to všechno zase zasáhne,“ řekl se slzami v očích ještě před vynášením rozsudku. Na verdikt čekali například i Pavlína a Jiří Buluškovi, jejichž syn při nehodě přišel o obě nohy.
Označení viníků se pozůstalí nedočkali ani devět let a čtyři měsíce od neštěstí, při kterém zemřelo osm cestujících a dalších pětadevadesát se zranilo, někteří s doživotními následky.
Naděžda Tomčíková, předsedkyně občanského sdružení Comenius 2008, která před lety vlakem cestovala a jako zdravotní sestra také mezi prvními pomáhala zraněným, vyjádřila v České televizi nad rozsudkem rozpaky.
„Tam těch pochybení bylo prohlášeno tolik a najednou vina není ... je to jako v blázinci,“ řekla Tomčíková v ČT.
Podobně se vyjádřila i Pavlína Bulušková: „Je to fraška. Vůbec tomu nerozumím. Osm lidí přijde o život a nikdo za to není potrestaný.“
Státní zástupce navrhl tresty od tří do šesti let
Podle státního zástupce Aleše Kopala studénecký případ jednoznačně patří mezi nejsložitější za mnoho let. „Při jednání jsme museli posoudit hodně detailních technických problémů, také právně jde o značně komplikovanou věc,“ vysvětlil státní zástupce.
V osudný pátek 8. srpna 2008 najel po půl jedenácté mezinárodní rychlík Comenius jedoucí na trase Krakov - Praha do zřícené mostní konstrukce, kterou nad velmi frekventovanou železniční tratí dělníci právě zasouvali.
Záběry havárie vlaku ve Studénce, která se stala 8. srpna 2008:
Státní zástupce obžalovaným za obecné ohrožení z nedbalosti navrhl vězení od tří do šesti let. Podle něj každý nesl díl viny a kdyby všichni na staveništi plnili své povinnosti na sto procent, neštěstí se prý dalo zabránit.
„Původně jsem zvažoval vyšší tresty, ale zohlednil jsem jak délku soudního řízení, tak i dosavadní trestní bezúhonnost obžalovaných. Na druhé straně musíme mít na paměti závažné následky jejich počínání,“ sdělil státní zástupce.
Obžalovaní a jejich obhájci jsou rozdílného mínění. Žádají zproštění obžaloby a poukazují na to, že při pádu mostu se zranili dva dělníci, katastrofické následky měl až náraz vlaku, za který rozhodně nemohou. Případně se firmy viní navzájem.
Některým se ani nelíbí ukončení soudu. „Rozhodnout za situace, kdy existuje jen v oboru stavebnictví pět rozdílných posudků, navíc bez revizního posudku, mi připadá poněkud předčasné,“ domnívá se advokát Radek Ondruš zastupující firmu Bögl & Krýsl.
„Kdo zná úroveň stavebnictví, tak se ani nediví“
Podle jeho názoru stály před soudem jen „malé ryby“, přičemž je přesvědčený, že postih se měl týkat i lidí z krajského úřadu, kteří stavbu nedostatečně kontrolovali.
Státní zástupce Kopal řekl, že chyb bylo na stavbě hodně. Poukázal přitom na situaci ve stavebnictví. „Kdo zná jeho úroveň, tak se ani nediví. Jak zaznělo od znalců, rizika na stavbě byla hodně a hodně podceněná.“
Cestující a pozůstalí poukazují na délku prosazování spravedlnosti. Více než devět let jim přijde značně neúměrných.
Lidé si neštěstí ve Studénce připomínají každý rok:
